#7 dorothy: Hmm … prečítal som ich viacero ale musím povedať že tvoja ma zasa dostala do toho pocitu ako v serialy … vyborna voľba slov (vidno že to nie je prvoplanové ) Ďakujem
#8 Ninde: Páni, moc děkuju. Byl to můj první překlad a popravdě jsem netušila, že si to vůbec někdo přečte :D. Tvůj překlad (snad mohu tykat) se mi taky moc líbil, upřímně mám dost ráda, když někdo jen suše nepřekládá a dá do toho i kousek sebe. To se Ti, myslím, povedlo :)
#7 dorothy: Úžasný překlad :) Zvláště překlad básně ze seriálu…stejně emotivní a poetické jako originál a zároveň úplně „české“ a srozumitelné…snad to dává smysl :D
Volný překlad knižní básně: Naše pohledy se střetnou ale ty mě nevidíš Stěží mi odpovíš na můj tichý pozdrav Mohli jsme být spřízněné duše dvě spřízněné duše Nebo taky ne Nejspíš se to nikdy nedozvíme Má vlastní matko nosilas´ mě ve svém lůně A teď nevidíš nic jen to, co nosím Lidé se tě ptají jak se mi daří Usměješ se a pokývneš hlavou Tímhle nekonči Polož mě pod Boží oblohu a poznej mě hlouběji než jen svým zrakem Sejmi tu masku tvořenou z masa a kostí A poznej mou duši Ne mou tvář
Volný překlad seriálové básně: Dnes jsem si oblékla černé krajkové prádlo jen pro ten pocit, že ho mám na sobě. A pod ním? Jsem úplně nahá. Mám kůži. Spoustu kůže. Mám kůži, aby ukryla všechny mé myšlenky jako celofán, skrz který lze vidět střípky předešlé noci. A navzdory tomu, co si možná myslíš, má kůže není drsná ani neprůstřelná. Má kůže je jemná a hebká a snadno se na ní vytvoří šrámy. Ale na tom nezáleží, viď? Je ti jedno, jak jemnou kůži mám. Chceš jen slyšet, co mé prsty dělají v noci. Ale co když jen otevírají okna, abych viděla blesky prodírající se skrze mraky? Co když jen touží vylézt na prolézačku, abych se mohla nadechnout čerstvého vzduchu? Co když to jediné, po čem se natahují, je zápisník a ruka, kterou by mohly držet? Ale to není příběh, který chceš slyšet. Olizuješ si rty a ceníš zuby. Jen jedinkrát bych chtěla být směrem, kterým se někdo vydá. Nemusím být vodou v studni. Nemusím být pramenem. Jen už nechci být zemí. Už nechci být věcí, do níž lidské ruce rýpají. Některé dívky znají texty k písničkám té druhé. Nachází harmonii v jejich smíchu. Zaklesnuté do sebe souznějí. Co když neumím trefit tóninu? Co když mou melodii nikdo neslyší? Někteří lidé poznají strom a dvůr a vědí, že jsou doma. Jak dlouho budu bloudit v kruhu, než vzdám hledání? Jak dlouho, než se ztratím provždy? Musí být možné plavat v oceánu své milované osoby, aniž by ses utopil. Musí být možné plavat, aniž by ses vodou stal. Jenže já vdechuji to, co jsem mylně považovala za vzduch. Stále za sebou vleču kameny uvázané k mým nohám.
Dnes mám na sobě černé krajkované prádlo Jen abych věděla, že je mám na sobě A pod ním? Jsem úplně nahá. A taky mám kůži. Míle a míle kůže. Mám kůži, která skrývá mé myšlenky jako celofán skrz který můžeš vidět jaké zbytky jsou zde z předešlého dne. A nehledě na to, co si myslíš, má kůže není drsná ani neprůstřelná. Má kůže je jemná, hladká a snadno zjizvená. Ale to tě nezajímá, viď? Nezajímá tě, jak jemná moje kůže je. Jen chceš slyšet, co mé prsty provádějí ve tmě. Ale co když jen otevírají okna, abych mohla vidět blesky v oblacích? Co když jen touží slézat prolézačky, pro nádech čerstvého vzduchu? Co když vše, pro co se natahují, je zápisník, či ruka, které by se mohly chytit? Ale to není příběh, který hledáš. Olizuješ si rty a ceníš zuby. Jen jedinkrát bych chtěla být směrem, kterým někdo míří. Nemusím být vodou ve studni. Nemusím být studní. Ale už nechci vícekrát být zemí. Už nechci víc být tou věcí, do které lidé boří své ruce. Některé dívky znají všechna slova k písním té druhé Nalézají harmonie v jejich smíchu. Jejich zaklesnuté lokty se ozývají v melodiích. Co když nedokážu broukat čistě? Co když mé melodie nikdo neslyší? Někdo pozná strom, dvorek a ví, že dorazil domů. V kolika kruzích mohu jít, než se vzdám hledání? Jak jen dlouho, než budu ztracená navždy? Musí být možné plavat oceánem toho, koho miluješ, bez utonutí. Musí být možné plavat a nestát se vodou. Ale já polykám to, co jsem považovala za vzduch A k mým nohám je uvázané kamení.
Zachytím tvůj pohled ale ty mě nevidíš Stěží odpovíš na můj tichý pozdrav Mohli jsme být vším Dvě spřízněné duše Možná, že nejsme Ale to se zřejmě nikdy nedozvíme
Ty má matko Nosilas mě v sobě Ale nyní vidíš jen to co mám na sobě Když se lidé zeptají Jak se mi vede jen se usměješ a přitakáš Ale tím přece nekonči
Postav mě pod Boží oblohu a Poznej mě Nezkoumej jen, co vidíš Sejmi tu masku z masa a kostí A poznej mou duši Samotnou
Tvé oči na mě padnou ani mě nevidíš Stěží odpovíš když šeptám ahoj Mohla by to být moje spřízněná duše dvě podobné duše Možná, že nejsme hádám, že se to nikdy nedozvíme Moje matko nosila si mě v tobě Teď nevidíš nic než oblečení, které nosím Lidé se tě ptají, jak se mi daří Ty se usměješ a kývneš nenech to skončit takto Polož mě pod Boží oblohu a poznej mě nedívej se na mě jen očima Oddělej tuto masku kůže a kostí a Vnímej mě pro mou duši samotnou
#7 dorothy: Hmm … prečítal som ich viacero ale musím povedať že tvoja ma zasa dostala do toho pocitu ako v serialy … vyborna voľba slov (vidno že to nie je prvoplanové ) Ďakujem
#15 dorothy: no vidis to, jeste neni pozde zacinat :D neni zac :-)
#13 Ninde: Děkuju, bavilo mě to hodně. Ve svých dvaceti letech jsem asi našla nový koníček :)
#16 Car#12 Car: Ještě jednou děkuju :)
#9 dorothy: Já ti taky děkuju (určitě můžeš tykat), máš pravdu, pochvala rozhodně potěší :D Ale vážně, jestli tě překládání bavilo, rozhodně v tom pokračuj, máš talent! :)
#15 dorothy#11 dorothy: chapu :-) je to vyborne vyborne :.)
#14 dorothy#10 Car: Děkuju moc, takovou odezvu jsem vůbec nečekala, ale věř mi, že to strašně moc potěší :)
#12 Car#7 dorothy: skvěly překlad a ta serialova čáast je uáááá :-D
#11 dorothy#8 Ninde: Páni, moc děkuju. Byl to můj první překlad a popravdě jsem netušila, že si to vůbec někdo přečte :D. Tvůj překlad (snad mohu tykat) se mi taky moc líbil, upřímně mám dost ráda, když někdo jen suše nepřekládá a dá do toho i kousek sebe. To se Ti, myslím, povedlo :)
#13 Ninde#7 dorothy: Úžasný překlad :) Zvláště překlad básně ze seriálu…stejně emotivní a poetické jako originál a zároveň úplně „české“ a srozumitelné…snad to dává smysl :D
#9 dorothyVolný překlad knižní básně: Naše pohledy se střetnou ale ty mě nevidíš Stěží mi odpovíš na můj tichý pozdrav Mohli jsme být spřízněné duše dvě spřízněné duše Nebo taky ne Nejspíš se to nikdy nedozvíme Má vlastní matko nosilas´ mě ve svém lůně A teď nevidíš nic jen to, co nosím Lidé se tě ptají jak se mi daří Usměješ se a pokývneš hlavou Tímhle nekonči Polož mě pod Boží oblohu a poznej mě hlouběji než jen svým zrakem Sejmi tu masku tvořenou z masa a kostí A poznej mou duši Ne mou tvář
Volný překlad seriálové básně: Dnes jsem si oblékla černé krajkové prádlo jen pro ten pocit, že ho mám na sobě. A pod ním? Jsem úplně nahá. Mám kůži. Spoustu kůže. Mám kůži, aby ukryla všechny mé myšlenky jako celofán, skrz který lze vidět střípky předešlé noci. A navzdory tomu, co si možná myslíš, má kůže není drsná ani neprůstřelná. Má kůže je jemná a hebká a snadno se na ní vytvoří šrámy. Ale na tom nezáleží, viď? Je ti jedno, jak jemnou kůži mám. Chceš jen slyšet, co mé prsty dělají v noci. Ale co když jen otevírají okna, abych viděla blesky prodírající se skrze mraky? Co když jen touží vylézt na prolézačku, abych se mohla nadechnout čerstvého vzduchu? Co když to jediné, po čem se natahují, je zápisník a ruka, kterou by mohly držet? Ale to není příběh, který chceš slyšet. Olizuješ si rty a ceníš zuby. Jen jedinkrát bych chtěla být směrem, kterým se někdo vydá. Nemusím být vodou v studni. Nemusím být pramenem. Jen už nechci být zemí. Už nechci být věcí, do níž lidské ruce rýpají. Některé dívky znají texty k písničkám té druhé. Nachází harmonii v jejich smíchu. Zaklesnuté do sebe souznějí. Co když neumím trefit tóninu? Co když mou melodii nikdo neslyší? Někteří lidé poznají strom a dvůr a vědí, že jsou doma. Jak dlouho budu bloudit v kruhu, než vzdám hledání? Jak dlouho, než se ztratím provždy? Musí být možné plavat v oceánu své milované osoby, aniž by ses utopil. Musí být možné plavat, aniž by ses vodou stal. Jenže já vdechuji to, co jsem mylně považovala za vzduch. Stále za sebou vleču kameny uvázané k mým nohám.
#8 Ninde #10 Car #17 Kirk1Střetávám tě pohledem, ale ty mě nevidíš.
Sotva odpovíš, když šeptám tiché ,,Ahoj."
Mohl bys být mou spřízněnou duší. Dvě duše téhož původu.
Možná nejsme. Hádám, že se to nikdy nedozvíme.
Má vlastní matko, nosila si mě v sobě. Teď vidíš jen to, co mám na sobě já.
Lidé se tě ptají, jak se mi daří. Ty se usměješ a přikývneš. Nedovol, aby to takhle skončilo.
Zaveď mě pod Boží oblohu. Znáš mě, jen to nemůžeš vidět očima.
Sundej tu přetvářku z masa a kostí a uvidíš až do mé samotné duše.
Seriál:
Dnes mám na sobě krajkované černé spodní prádlo.
Jen z důvodu vědění, že ho mám na sobě.
A pod ním?
Jsem naprosto nahá.
A mám kůži. Míle a míle kůže.
Mám kůži, aby zakryla všechny mé myšlenky.
Jako celofán, skrz který můžeš vidět zbytky z předešlé noci.
A nehledě na to, co si můžeš myslet, má kůže není drsná ani nepřůstřelná.
Má kůže je jemná a hebká a snadno se zjizví.
Ale na tom nezáleží, že ano?
Tebe nezajímá, jak jemná moje kůže je.
Ty chceš jen slyšet, co dělají mé prsty v temnotě.
Ale co když otevírají okna dokořán?
Pak můžu vidět blesky skrz mraky.
Co když touží šplhat vzhůru pro vánek čerstvého vzduchu?
Co když vše co hledají je zápisník nebo ruka, kterou můžou držet.
Ale to není příběh, který chceš slyšet.
Ty si olizuješ rty a ceníš zuby.
Aspoň jednou chci být směrem, kterým se někdo jiný vydá.
Nepotřebuju být vodou ve studni. Nepotřebuju být studní.
Ale už nechci být hlínou.
Nechci být věcí, do které lidé jen hrabou rukama.
Některé holky znají texty písniček té druhé.
Našly rytmus ve svém smíchu.
Jejich spojené lokty vytváří ozvěnu tónu.
Ale co když nedokážu zpívat čistě?
Co když mé melodie jsou ty, které nikdo neslyší?
Nekteří lidé vidí strom, dvůr a poznají, že jsou doma.
Jak dlouho zvládnu chodit v kruzích, než vzdám hledání.
Jak dlouho ještě, než budu ztracena navždy.
Musí být možné plavat v oceánu toho, koho milujeme, aniž bychom se utopili.
Musí být možné plavat v oceánu, aniž bych se stala vodou samotnou.
Ale já budu pokračovat v polykání toho, co jsem považovala za vzduch.
Budu pokračovat v hledání kamenů přivázaných k mým nohám, které mě táhnou ke dnu.
Tak tady jsou moje překlady v přehlednější formě :) https://docs.google.com/…mhev0cA/edit?…
Báseň ze seriálu:
Dnes mám na sobě černé krajkované prádlo Jen abych věděla, že je mám na sobě A pod ním? Jsem úplně nahá. A taky mám kůži. Míle a míle kůže. Mám kůži, která skrývá mé myšlenky jako celofán skrz který můžeš vidět jaké zbytky jsou zde z předešlého dne. A nehledě na to, co si myslíš, má kůže není drsná ani neprůstřelná. Má kůže je jemná, hladká a snadno zjizvená. Ale to tě nezajímá, viď? Nezajímá tě, jak jemná moje kůže je. Jen chceš slyšet, co mé prsty provádějí ve tmě. Ale co když jen otevírají okna, abych mohla vidět blesky v oblacích? Co když jen touží slézat prolézačky, pro nádech čerstvého vzduchu? Co když vše, pro co se natahují, je zápisník, či ruka, které by se mohly chytit? Ale to není příběh, který hledáš. Olizuješ si rty a ceníš zuby. Jen jedinkrát bych chtěla být směrem, kterým někdo míří. Nemusím být vodou ve studni. Nemusím být studní. Ale už nechci vícekrát být zemí. Už nechci víc být tou věcí, do které lidé boří své ruce. Některé dívky znají všechna slova k písním té druhé Nalézají harmonie v jejich smíchu. Jejich zaklesnuté lokty se ozývají v melodiích. Co když nedokážu broukat čistě? Co když mé melodie nikdo neslyší? Někdo pozná strom, dvorek a ví, že dorazil domů. V kolika kruzích mohu jít, než se vzdám hledání? Jak jen dlouho, než budu ztracená navždy? Musí být možné plavat oceánem toho, koho miluješ, bez utonutí. Musí být možné plavat a nestát se vodou. Ale já polykám to, co jsem považovala za vzduch A k mým nohám je uvázané kamení.
Báseň z knihy (překlad není doslovný):
Zachytím tvůj pohled ale ty mě nevidíš Stěží odpovíš na můj tichý pozdrav Mohli jsme být vším Dvě spřízněné duše Možná, že nejsme Ale to se zřejmě nikdy nedozvíme
Ty má matko Nosilas mě v sobě Ale nyní vidíš jen to co mám na sobě Když se lidé zeptají Jak se mi vede jen se usměješ a přitakáš Ale tím přece nekonči
Postav mě pod Boží oblohu a Poznej mě Nezkoumej jen, co vidíš Sejmi tu masku z masa a kostí A poznej mou duši Samotnou
Hannah Baker – Tady jsou obě dvě a lépe se čtou. Snad se někomu bude líbit. :-)
Báseň z knihy:
Tvé oči na mě padnou ani mě nevidíš Stěží odpovíš když šeptám ahoj Mohla by to být moje spřízněná duše dvě podobné duše Možná, že nejsme hádám, že se to nikdy nedozvíme Moje matko nosila si mě v tobě Teď nevidíš nic než oblečení, které nosím Lidé se tě ptají, jak se mi daří Ty se usměješ a kývneš nenech to skončit takto Polož mě pod Boží oblohu a poznej mě nedívej se na mě jen očima Oddělej tuto masku kůže a kostí a Vnímej mě pro mou duši samotnou