Čtvrtý vězeň, další otázky, ale konečně i nějaké odpovědi. Další díl už nám dává celkem široký prostor k sestavování a vymýšlení teorií. Pojďme si zrekapitulovat, co zajímavého jsme se dozvěděli.
1. Seznamte se, Cal Sweeney
Vězeň číslo 2112. V mládí utrpěl obrovskou ztrátu, když při požáru zahynula celá jeho rodina. Specializuje se na bankovní loupeže, ale je dost chytrý na to, aby kradl peníze a vystavil se tak federálnímu stíhání. Místo toho vykrádá jen bezpečnostní schránky, které jsou považovány za osobní majetek. Zde nalézá kromě jiného i osobní věci střadatelů a fascinují ho příběhy, které tyto předměty vyprávějí.
2. Stačí být společenský a na banky jít přes ženský
Jak co nejelegantněji vyloupit banku? Nejlepším způsobem se zdá být sbalení bankovní úřednice s pří-stupem ke schránkám, ústa plná medu a ve stříkačce trochu jedu. I když to jed nejspíš nebyl a úřednice se po chvíli tvrdého spánku probere. Cal nechce nikoho zabít, ale stejně tak jako dělá příležitost zloděje, tak dělá občas náhodná přítomnost nevinného návštěvníka ze zloděje vraha.
3. Moderní technologie
Na to, že Cal vylupoval banky v padesátých letech, mu nedělá žádný problém poradit si s moderními zabezpečovacími prvky. K tomuto účelu má k dispozici jateční pistoli, která přesně slouží svému účelu a vylamování zámků bezpečnostních schránek by s ní zvládl každý… každý… dejme tomu každý vězeň.
Naskýtá se otázka, kde i on k pistoli přišel a kde absolvoval kurz Moderní postupy při vykrádání bank 2.0?
4. Kontraband
Jak dostat zakázané věci k vězňům? Stačí mít v prádelně svého člověka, který přijímá zásilky ve špinavém prádle a rozesílá je adresátům spolu s tím čistým. Za tuto službu si samozřejmě nechává zaplatit a když nemáte peníze, cena se s každou opožděnou platbou zvedá na trojnásobek. Je to nemorální a možná i trestné, ale Cal zrovna nevypadá jako někdo, kdo se bojí, že za to půjde do vězení. A jak říká jeden můj kamarád: „Byznys není humanita.“
5. I velcí chlapi mají problémy s rodiči
Dozvídáme se další detaily o Diegu Sotovi. Jistě každého z nás napadlo, proč člověk s dvěma doktoráty vede obchod s komixy. Jak sám Diego řekne, tituly má jen kvůli rodičům, ale asi jako každý někdy provedl jednu hloupost. V jeho případě to byla odborná studie prevence kriminality. Bohužel založená na modelu města Gothamu a jeho rytířském ochránci Batmanovi. Ovšem než se doprošovat uznání rodičů, nechá se Diego raději ponižovat akademickou obcí.
6. Safírový náhrdelník pana Baileyho
Cal Sweeney se dočkal svého příběhu. Platinový náhrdelník se safírem dal pan Bailey své ženě k 25. výročí jejich svatby. A safír proto, protože je to její měsíční kámen (birthstone).
A který je ten váš?
Leden: granát
Únor: ametyst
Březen: akvamarín
Duben: diamant
Květen: smaragd
Červen: perla
Červenec: rubín
Srpen: onyx
Září: safír
Říjen: opál
Listopad: topaz
Prosinec: tyrkys
7. Malá kovová krabička
Ukazuje se, že Sweeneyho prosperující živnost není nakonec tak úplně jeho podnik a rozhodně neuniká pozornosti dozorců. Lépe řečeno toho druhého nevýše postaveného – zástupce Tillera. Ten nám dokonce bez okolků přizná, že má vyšší ambice než být jen druhý. A pak se podle něj začnou dít věci.
Výměnou za podíl ze zisku žádá Cal paradoxně pouze jediné. Malou kovovou krabičku, která mu zmizela po prohlídce cely. Musí v ní být něco moc důležitého, když kvůli ní Tillerovi dokonce vyhrožuje vězeňskými nepokoji.
8. Řekni mi, co posloucháš…
Odkazy lze hledat všude možně a já jsem se rozhodl zaměřit se na desku, kterou ředitel James pustí, když vítá příchozí. Hudbu bohužel identifikovat nedokažu, ale podařilo se mi rozluštit několik nápisů na ní.
Na horní polovině lze přečíst slova „DARK PASSAGE“ a „NIGHTFALL“. Na té spodní potom „BLONDE ON THE STREET CORNER“. Vezměme je popořadě:
DARK PASSAGE – nejspíš odkaz na film z roku 1947 (Temná pasáž), kde hraje Humphrey Bogart vězně, který utíká z vězení.
NIGHTFALL – opět nejspíš odkaz na film noir z roku 1957 o muži, který náhodou (narozdíl od svého přítele) přežije nešťastné sektání s dvěma bankovními lupiči a dokonce získá jejich lup, který ovšem záhy ztratí. Tím se dostává do situace, kdy ho v lesích honí policie kvůli vraždě, kterou nespáchal a zároveň i lupiči, kvůli penězům, které nemá.
BLONDE ON THE STREET CORNER – novela Davida Goodise z roku 1954 o partě třicátníků, kteří nemají nic kromě nesplněných snů a nepovzbudivých vyhlídek na budoucnost.
Nejprve to vypadalo, že by deska mohla být jakýmsi „soundtrackem“, ale odkaz na novelu, která nebyla nikdy zfilmovaná, toto jaksi vylučuje. Nějaké nápady, co by tyto odkazy mohly znamenat?
9. V každém hledej kousek člověka
Zatím jsme viděli E.B.Tillera jen jako ďábelského dozorce, který si libuje v týrání věžňů. Taď jsme svědky toho, že mu sám ředitel James uspořádal luxusní oslavu narozenin ve vlastním domě a že se Tiller dokonce stará o svou postiženou sestru. Sice jí prý pouští ven jen jednou ročně (a to právě na své narozeniny… podivné, proč na své a ne na její?), ale vypadá to, že ho má ráda. A stejně tak i ředitel James. Stáváme se tedy svědky začátku pomalého přerodu hlavního padoucha v kladnou postavu? Nebo bude jeho sestra „díky“ svému postižení hrát v dalším vývoji událostí nějakou podstatnější roli?
10. Není krysa jako krysa
Z celkem povrchní slovní přestřelky mezi doktorem Beauregardem a doktorkou Banerjeeovou… pardon, Senguptovou… o tom, jestli jsou vězni zvířata nebo ne, si odnášíme velice zajímavou informaci. Doktorka se mimo jiného věnuje pokusům s manipulací paměti. U krys prý měla slibné výsledky a jak možná Beauregard i neúmyslně podotkl, pro něj jsou jeho krysami vězni. Byl to její záměr nebo byla právě tato zdánlivě nevinná poznámka začátkem dlouhého přátelství a spolupráce?
Navrátivší se vězni si totiž také nic nepamatují. Začíná se nám tu rýsovat teorie. Teď už jen vyřešit to zatrolené stárnutí (respektive nestárnutí) a je po záhadě. Nebo ne?
11. Pero je mocnější než meč
Kromě jiných vznosných citátů pronesl jako komentář ke svému dárku pro Tillera ředitel James i výrok anglického politika, básníka a dramatika Edwarda George Lyttona. Jistě to myslel jen obrazně a netušil, že za pár okamžiků se o pravdivosti tohoto výroku přesvědčí na vlastní kůži i Tiller. Tedy na vlastní kůži spíše Sweeney, který opět neuvěřitelně riskuje, jen aby dostal tu záhadnou plechovou krabičku. Nebo nebyl výrok ředitele Jamese náhodný?
12. Mustang
Během útěku z banky si Cal všimne, že je sleduje nějaké auto. Doslova řekne „Mustang“. Což není nic neobvyklého, Mustanga pozná jistě většina z nás. Zajímavé na tom je pouze to, že Cal, který zmizel v roce 1963 a nedávno se vrátil do současnosti, pozná v noci za jízdy Mustanga, jehož první model byl představený až v roce 1964. Ovšem to, že by se měl připoutat, to Cal ke své smůle nevěděl. Jak je to tedy přesně s tou ztrátou paměti?
13. Záhada plechové krabičky rozluštěna
Jak už dříve zjistil diego Soto, tajemná plechová krabička byla prázdná a značně ohořelá. Nyní se dozvídáme, že to je Calova jediná památka na jeho tragicky zesnulou rodinu. A také nám vysvětluje jeho posedlost po osobních předmětech jiných lidí a jejich příbězích.
Ukázalo se také, že to byla i jeho Achillova pata, na kterou nakonec doplatil. Když si to uvědomil, rozhodl se jí zbavit a s obrovským sebezapřením ji rozšlápl. Že ano? Že ji rozšlapl? Nebo nerozšlápl, když ji Diego v současnosti našel ve Sweeneyho krabici celou? Nebo jsem jediný, komu tady něco nehraje?
14. Černý kožený váček podruhé
Pro nás už známá písnička. Tajemný váček, který vězeň ukradl, neví proč, ale moc dobře ví, že se do něj nesmí podívat. Tak schválně, kdo si vsadí na to, že v něm bude další tajemný klíč? Nebo nás tvůrci překvapí něčím úplně jiným?
15. A modří už vědí…
Trochu nepřekvapivě vyhráli ti, kdo vsadili na klíč. Otec Fouras by z toho měl určitě radost. Plníme úkoly, získáváme klíče, nápovědy a indicie a to vše na ostrově v objektu bývalé věznice. Samozřejmě máme k dispozici i tajemného průvodce, který toho ví víc, než říká. Copak se asi stane, až získáme vše potřebné a otočíme pomyslnou tygří hlavou? Dočkáme se zlatého pokladu nebo nás „sežerou tygři“?
16. A klíče podruhé
Konečně se dozvídáme něco málo i od agenta Hausera. Klíče jsou vyrobené z jakési sloučeniny stříbra kované za studena, každý z nich má jedinečné zoubkování a vypadají jako řazané laserem. Tedy jsou vyrobené nějakou moderní technologií. Co však ani Hauser neví, je to, co tyto klíče odemykají, a proto nařizuje důkladný průzkum celého Alcatrazu, aby to zjistil.
17. A do třetice všeho dobrého
Pohledem do minulosti si ušetříme hledání a zjišťujeme, že tajemné klíče překvapivě odemykají ještě tajemnější dveře. Co nebo kdo je za dveřmi? Snad se to brzy dozvíme. Že by skrytá místnost se svítícím kolem, pomocí kterého se dá ohýbat prostor a čas? To by asi nebylo zrovna originální, i když by to mohlo vysvětlit přítomnost laserem řezaných klíčů v té době. Ovšem jak se dostat do zamčené místnosti pro klíče bez klíčů? Má to jestě slabá místa, ale malý smysl by to dávat mohlo.
Prozatím se však soustřeďme na mechanismus otevírání. Ten tvoří dva zámky, které podle všecho otevírají nám už dobře známé klíče, po jejichž současném odemčení se objeví otvor pro další klíč. To je celkem dobrá zpráva, protože víme, že větsinu klíčů už máme. Uvidíme, kdy se objeví ten třetí. Bude zlatý, když ty dva „vedlejší“ jsou stříbrné? Bude opět v nějaké schránce nebo v trezoru? Nebo ho má u sebe někdo, kdo ho zdědil po řediteli Jamesovi? Nebo někdo, kdo mu ho vzal? Třeba potomci E.B.Tillera? Nebo Raye Archera?