Prometheus – první střípek z nové vize starého světa

Prometheus – první střípek z nové vize starého světa

7.6.2012 19:30


Ze včerejška na dnešek bylo (nakonec tříčlenné) zastoupení naší redakce svědkem speciální půlnoční premiéry nového snímku režiséra Ridleyho Scotta Prometheus. Názory na něj se nám hezky rozležely a hlavně i rozdělily. První ze dvou různých pohledů na Promethea vám tedy předkládáme v této recenzi.


Čtyři filmy, čtyři režiséři, čtyři různé styly a žánry. I to je jeden z klíčových poznávacích znamení slavné sci-fi quadrilogie o slintajících bubácích z vesmíru. A asi i proto se tak nějak předpokládalo, že když se k jejímu tématu vrací Ridley Scott, režisér vůbec prvního Vetřelce, měl by jeho nový projekt alespoň do jisté míry zajet do těch kolejí, které on sám vybrázdil před třiatřiceti lety. A když začaly ze svých kokonů vylézat i první mrazivé trailery, o nostalgické jízdě ve stylu Scottovy hororové klasiky už skoro nikdo nepochyboval. Jenže ona chyba lávky. Prometheus je totiž úplně jiné kafe.

Snažit se vystihnout, jak se Prometheus staví k původnímu Vetřelci – notabene k celé původní vetřelčí quadrilogii, není jen tak. Možná kdybyste vzali Skrytou hrozbu, ještě z ní vystřihli Obi-Wan Kenobiho a Anakina Skywalkera, a pak se ji snažili porovnat s Novou nadějí, jednalo by se asi o podobnou relaci. Naštěstí snad ale jen s tím rozdílem, že Prometheus je mnohem lepší film než Skrytá hrozba.


Nového Promethea a původního Vetřelce jistě nejpevněji spojuje jejich ultimátní téma neznámého a neuchopitelného z hlubin vesmíru (tedy všeho toho opravdu „alien“). Je to ale přitom právě osobitý přístup obou filmů k tomuto tématu, který mezi nimi dělá tu nejvýraznější hranici. Hlavním postavám z Vetřelce by bohatě stačilo, kdyby se jim kontakt s neznámými nástrahami vesmíru podařilo vůbec přežít. Oproti tomu posádka Promethea se s otevřenou myslí a podstatně většími ambicemi jí předložené záhady snaží nějakým způsobem pochopit a najít tak své místo v koloritu vesmírného tajemna. Že ale onen druhý tábor ve výsledku nedopadne o moc líp než ten první, to už si nejspíš dokážete představit.

Co se konec konců samotné posádky Promethea týče, v té s řádným odstupem vede dvojice Noomi Rapace a Michael Fassbender, kteří jsou excelentní nejen ve ztvárnění svých vlastních postav, ale i v budování velice zajímavých vztahů a konfliktů vzájemných. A přestože ve svých rolích rozhodně nezahálí ani sekundární herecké trio v sestavě Charlize Theron, Idrise Elby a Logana Marshall-Greena, problém celé posádky je bohužel jinde. Je totiž až zbytečně přelidněná a o dobré třetině pasažérů Promethea se v průběhu filmu nedozvíme ani zbla. Zrovna tady by nějaká ta inspirace Vetřelcem holt opravdu bodla.

Jak už jsem naznačil výše, ve své podstatě je Prometheus především filmem o lidském hledání a snaze uchopit neuchopitelné. Zároveň to ale rozhodně není film, který by na svými postavami pokládané otázky nabízel uspokojivé odpovědi. Pokud by se ale lidstvo kdy skutečně mělo setkat s nadřazenou životní formou, která by stála za naším zrodem, vize vzájemného kontaktu obou těchto civilizací, kterou v Prometheovi nabízí Ridley Scott, je mi mnohem bližší než cokoliv jiného. A věřím, že spousta vetřelcofilů a lovecraftomilů mi v tomhle dá za pravdu.

Po jeho zhlédnutí tak můžete Promethea považovat za lepší či horší odkaz vetřelčí ságy, případně za lepší či horší soběstačné sci-fi. Já ho vnímám hlavně jako příjemně originální návrat do světa, který se za posledních pár videoherních a crossoverových let stal jen plochou šablonou soustavné likvidace bláhových pozemšťanů dokonalými vraždícími mašinami z vesmíru. Nad rámec sebe sama totiž Prometheus navíc připomíná i jakousi „pouhou“ náhodnou kapitolu z daleko obsáhlejšího celku, který sice ještě nejsme sto rozeznat, avšak k němuž si Ridley Scott z dlouhodobého hlediska svou cestičku už zjevně připravil. Jinými slovy, na druhý díl se už opravdu upřímně těším.

Hodnocení: 80 %



Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!