Prométheus - recenze jako osobní dopis

Prométheus - recenze jako osobní dopis

7.6.2012 21:30


Další dojmy z projekce Prométhea jsou tady. Tentokrát velmi osobní, ve formě otevřeného dopisu režisérovi Prométhea.


Ahoj Ridley,

Tady Tomáš. Dlouho jsme se neviděli. Pamatuješ si na mě?

Jsem tvůj největší fanda.

Vetřelec je můj nejobíibenější film, který si natočil. Víš, že jsem se narodil jen tři dny před premiérou prvního Vetřelce? To není náhoda. Jsem také velkým fandou všech ostatních Vetřelců, ale nikdy bych si samozřejmě nedovolil pochybovat, že první díl od tebe je nejlepší. Když jsem se před třemi lety dozvěděl, že to budeš právě ty, kdo dostane na starosti pokračování Vetřelce, byl jsem radostí bez sebe. Ty – kdo před 33 lety celou ságu začal. Tomu říkám návrat, kam se hrabe George Lucas!

Navíc, když jsi oznámil, že víc než jen opakovat další vetřeleckou vyvražďovačku chceš prozkoumat původ vetřelce a spojit to dohromady s původem lidstva, to byla potom zpráva! Už žádné experimenty s predátory, prostě vetřelec jak se patří. Začal jsem se opravdu moc těšit.

A to byly přede mnou teprve ty první trailery, ty neskutečně precizní záhadné trailery, které jsem si pouštěl pořád dokola a zkoušel jsem v v prvních záběrech zkoumat o čem film asi bude. Pak přišly ty povedená virální videa – opravdu si chtěl budovat ten svět ve všech detailech. Paráda! No a pak konečně přišel Den D a Hodina H a já konečně mohl začít s tebou další vesmírnou výpravu.

Ach jo, Ridley, proč si mi to udělal?

Víš, Prométheus není špatný film. Jen je to úplně jiný film, než jsem chtěl vidět. Ne že bych chtěl za každou cenu vidět vetřelce, vlastně jsem moc rád, že film prakticky vůbec není o nich. A jsem moc rád, že ses rozhodl soustředit se na tu neznámou mimozemskou rasu a vcelku rozumně ignorovat, co si o nich myslí komiksoví autoři, kteří už jejich návaznost na vetřelce dávno vysvětlili. Ono nechat pobíhat po plátně slony ve skafandrech by nebylo moc pěkné.

Ale co mě nepotěšilo, že ses za každou cenu snažíš udělat z Prométhea nějaké hlubší filozofické dílo. Proč řešit nějaké velké otázky, co je Bůh, zda nás stvořil k obrazu svému a zda když my tvoříme androidy, jsme vlastně také Bohy? Takové filmy točil naposledy Stanley Kubrick a museli k nim přibalovat knížky, aby je někdo pochopil.

Víš, od tebe čekám, že vezmeš vesmírnou loď, pošleš jí do vesmíru a necháš ji, aby v ní strašilo. Já vím, je to hrozně laciné, ale funguje to. Jsi přeci komerční režisér, točíš film za 160 miliónů dolarů, tak proč si chceš uspokojit nějaké hlubší ambice? Podívej se jaký měl Vetřelec – ale čert to vem – i třeba Avatar – jednoduchý příběh a jaká to byla jízda. Jsi mistr filmového napětí, nikdo nedokáže budovat tak hutnou atmosféru jako ty, tak proč nemohl být Prométheus celý film jako jeho prvních třicet minut?

A hlavně chci, aby to mělo jasný začátek a jasný konec.

To nechci moc, ne? Když ses rozhodl prozkoumat vesmír Vetřelce a samotné vetřelce do nich prakticky neobsadit, je to v pořádku. Ale my čekáme, že tyhle dva příběhy se nějak spojí. Nechápu, proč sis nechával zadní vrátka pro nějaká pokračování a Prométheus se musí odehrávat na jiné planetě, s jiným vrakem a s jinými piloty než bylo vidět v jedničce Vetřelce. Proč to nemohlo být mnohem víc provázané a logicky uspořádané? Takhle lidi akorát zmateš.

Já vím, není to tvoje chyba. Ty si scénář nepsal. Psal ho ten člověk, který šest dělal seriál Ztraceni. No a viděl si jak ten seriál skončil? Šest let nás lákal na něco extra, šest let nám tvořil krásnou mytologii a pak nám nabídl akorát divnou scénu v kostele, zatímco největší tajemství zůstaly zahalené. Víš, měl jsem ten seriál fakt moc rád, ale když jsem ho dokoukal, cítil jsem se velmi podobně jako když jsem dokoukal Prométhea. Zklamaný, plný nezodpovězených otázek a nenaplněných očekávání.

A nesnaž se mi prosím nakecat, že nejdůležitější jsou postavy a jejich jednání, víra či takové ty kecy. Jsem moc rád, že sis do role androida vybral Michaela Fassbendera, hraje báječně. Jsem moc rád, že si navlékl Charlize Theron do těsné uniformy. Taky jsem rád, že si naučil Švédku Noomi Rapace mluvit pěkně anglicky. Tady dobrý.

Ale já chci vědět, co jsi tím chtěl říct!

Víš, asi bych víc než nějaké flashbacky ocenil buď víc akce nebo víc vysvětlování. Copak Ripley byla úžasná tím, že bychom museli znát celé její dětství? Ne, jen moc dobře věděla, kdy vzít do ruky plamenomet a kdy utišit malou holku. Prosté, milý Ridley.

A upřímně ze všeho nejvíc chci vědět, jestli teda jsou mimozemšťané dobří nebo zlí, zda měli nějaký záměr, proč na Zemi umístili koordináty planety, která jim ani nepatřila, odkud vlastně jsou a proč vlastně dělali všechno to, co se tak poté zvrhlo. Bojovali snad s někým? Ach jo, vidíš samé otázky…

Asi je dobře, že jsem těsně před promítáním po té úžasné marketingové kampani četl pár negativních recenzí. Protože jinak bych byl – slušně řešeno – nasraný. Takhle jsem jen rozpačitý. Čekal jsem velkolepý dárek, nádherně zabalený, na první pohled tajemný, ale uvnitř dobře známý. A co jsem dostal? Nedodělek.

Nesváděj to prosím, že na Blu-rayi v režisérské verzi to bude jasnější nebo že vznikne pokračování, když film bude úspěšný. Takových „když“ už filmová historie zažila.

Pamatuj si Ridley, že my filmoví diváci jsme jako děti. Můžeš nás navznazovat, pokoušet, ale musíš s námi jednat na rovinu. A navíc – dokážeme být velmi, velmi nespokojení, když nedostaneme to, co jsme chtěli.

Hodnocení: 60%



Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!