Pokračování AVP nikdo příliš nečekal, přesto studio odvážně v nakousnutém crossoveru pokračovalo. Režii svěřili filmovým debutantům a děj byl poprvé přenesen do civilizace. V hereckém obsazení se tentokrát na žádnou hvězdu nedostalo.
Filmový crossover dvou legend ze stáje studia Fox, sice nedopadl tak superúspěšně, jak se doufalo, přesto přineslo celkem slušné tržby a znovu oživil zájem o postavy, ke kterým dlouho nic nebylo filmově řečeno. Vzhledem k tomu, že plány na oddělené filmy ztroskotávaly na absenci nápadů, talentovaných tvůrců i představitelů původních hlavních rolí, brzy bylo rozhodnuto, že do výroby půjde pokračování AVP.
Zbývalo jediné – napsat scénář a sehnat pro něj schopného režiséra. Paul W.S.Anderson, režisér a scénárista prvního dílu, už znovu osloven nebyl, studio se rozhodlo hledat čerstvou krev, navíc nemohlo být hluché a slepé vůči námitkám pravověrných fandů, které Anderson rozezlil. Scénář tak dostal na starost mladý, ale celkem zkušený Shane Salerno (Shaft, Armageddon), jenž ovšem některé myšlenky Andersona dále rozpracoval. Ve dvojce se tak rozvíjel nápad křížence obou ras a dostala se tam už do prvního filmu původně plánovaná narážka na společnost vedenou jistou paní Yutani.
Ve vzduchu také stále ještě visel nápad, kde se bude pokračování odehrávat. Už do prvního dílu se původně jednu chvíli plánovalo, že se nebude odehrávat na Zemi, ale na odlehlé planetě, kde se do sebe oba druhy pustí. Studio se ale zaleklo plánovaného vyššího rozpočtu a také nechtělo hned z rukávu vysypat všechny esa. Bylo tak rozhodnuto, že děj se bude opět odehrávat na Zemi. A pokud půjde vše dobře, další díl už může být ve vesmíru. Zbývalo jediné – najít režiséra.
Někoho z producentů zmínil duo bratrů Strausových, kteří se neúspěšně ucházeli o režii prvního AVP. Studio Fox mělo zájem s nimi posléze točit filmovou adaptaci počítačové hry Wolfenstein, ale ta neprošla, ovšem když hledali někoho na stoličku pro pokračování AVP, šli prakticky na jistotu. A Strausové jim hned na nabídku kývli. Museli však začít okamžitě pracovat, psalo se jaro 2006, mělo se začít natáčet na podzim a s premiérou se počítalo do druhé poloviny roku 2007. Režiséři dostali nemalý rozpočet, 52 natáčecích dní a kanadský Vancouver, kde mohli jednak ušetřit a pak také využít okolních tajemných lesů. A hlavně dostali něco, co jejich předchůdce neměl – svolení, že film může být krvavější a brutálnější. Kategorie „R“ měla posunout film zpátky tam, kde ho fanoušci původních Vetřelců a Predátorů očekávají – tedy k mnohem dospělejší podívané.
Strausové během natáčení mohli hodně času ušetřit, díky své praxi trikařů mohli celý proces tvorby efektů hodně zjednodušit. Pomohlo, že kladli důraz především na klasické efekty a nikoli na počítačové dodělávky, ty ve výsledky tvořili jen necelou třetinu objemu efektů. Základem byly samozřejmě kostýmy obou hlavních hrdinů (opět pod taktovkou Alece Gillise a Toma Woodruffa, trikařů spojených s Vetřelcem už od trojky), které opět vznikly jako kostým na lidské kaskadéry, jedinou počítačovou úpravou byl ocas vetřelců, o jehož pohyb se postarali právě až počítačoví animátoři.
Většina závěrečného výbuchu byla v základu také mechanická (pro představu – podle záběru měl zhruba desetinásobek Hirošimy), naopak zcela počítačově byly udělány interiéry lodě predátorů. Největším soustem byla ale havárie této lodi – pro simulaci věrohodné lesní pohromy použili trikaři svůj software Maya, který byl původně vyvinut pro simulaci vlasů. Položit několik hektarů lesa zase tak vzdálené od česání vlasů přece není, ovšem přesto to zabralo skoro pět měsíců práce.
I tak bylo pokračování AVP dokončeno s předstihem a ještě levněji, než se plánovalo, studio tak tvůrcům dovolilo na poslední chvíli utratit ještě zbylé peníze. Strausové si tak mohli dovolit něco, o čem původně pouze snili – ukázat planetu Predátorů. Rychle vytvořená sekvence se brzy stala jedním z největším a nejoriginálnějších taháků pokračování. Bratrům se také podařilo vymáčknout ze scénáře pár efektních pozdravů směrem k předchůdcům z obou sérií, stejný úkol dostal také skladatel Brian Tyler, který nechal variovat ve svém soundtracku několik motivů fanouškům hodně povědomých.
Fanoušci ale nakonec příliš pokračování nepropadli. Během premiérového víkendu vydělal film i přes velmi slušnou kampaň jen něco přes 10 miliónů dolarů, což je oproti jedničce propad na pouhou čtvrtinu. Díky celosvětovému uvedení se sice rozpočet zaplatí, ale příliš velký získ zdá se tvůrcům tentokrát nezůstane. Otázka, kterým směrem se nyní Vetřelec a Predátor vypráví, zda společně či zvlášť, je proto opět aktuální.