Se vznikem Vetřelců byl od začátku spojen James Cameron, ale od prvního scénáře po premiéru si vytrpěl své. Problematické natáčení, výměna několika herců i tvůrců na poslední chvíli, malé nehody na place a krátící se rozpočet.
První kontakt
Ačkoli to ve své době nebylo příliš obvyklé, o pokračování přemýšlela producentská trojka David Giller, Walter Hill a Gordon Carroll od premiéry Vetřelce. Kritický i finanční úspěch je povzbudil, ale nepřálo jim podnebí. Z funkce šéfa 20th Century Fox odešel Alan Ladd Jr, a nový management nechtěl o nějaké další sci-fi ani slyšet. Teprve když se nálada po čase změnila a přišel ještě novější management, dostal druhý Vetřelec zelenou. To už měli producenti v ruce začátek scénáře, který napsal jistý James Cameron.Ten se k Vetřelci dostal, když připravoval Terminátora. Protože byl začátek natáčení neplánově odsunut o devět měsíců (Arnold Schwarzenegger musel splnit závazek a objevit se v druhém Conanovi), měl Cameron čas na psaní. Dal dohromady pár desítek stranscénáře a když si ho přečetl Giller, okamžitě se pro něj nadchl. A to dokonce tak, že vydržel počkat, než se Cameron uvolní a mohl scénář dopsat. Cameron vycítil šanci a požadoval, aby mohl film i režírovat. Giller nebyl proti, ale podmínil celou věc (ne)úspěchem Terminátora. A protože ten si vedl více než dobře, mohl se Cameron pustit do příprav.
James Cameron od samého počátku věděl, že se pouští do pokračování snímku, který měl už svojí silnou základnu a proto film posunul do zcela jiné roviny. Silný charakter Ripley ještě více posílil a přimíchal do toho vojáky. Sigourney Weaver dostala scénář dva měsíce před plánovaným začátek natáčení a tak trochu nevěřícně kroutila hlavou nad odvahou mladého začínajícího režiséra Camerona a jeho čerstvé novomanželky, producentky Gale Anne Hurd. Prý se pobaveně usmívala a prohlašovala „Kdo jsou ty děti?“.
Scénář z části pochválila, z části zkritizovala. Líbila se jí celá zápletka okolo Newt a Ripley, měla však výhrady k dialogům a způsobu řeči Ripley, Cameron později některé její poznámky do scénáře zasadil. Poté ovšem přišla kritická chvíle příprav, Weaver začala velice drsně vyjednávat o penězích a to až do takové míry, že producenti Camerona pověřili, aby připravil scénář i bez postavy Ripley. To on odmítl, naoko však před agentem Arnolda Schwarzeneggera prohlásil, že něco takového připravuje. Drb se rychle roznesl všemi směry a než se Weaver nadála, měla na stole smlouvu podle svých představ.
Méně je někdy více
Vetřelci měli na rozdíl od prvního Cameronova filmu mnohem štědřejší rozpočet (20 miliónů dolarů) a tak si mohl dovolit oslovit dražší profesionály. Výtvarník Syd Mead (2010, Blade Runner) dal dohromady industriální styl Sulaca a celého vojenského vybavení, z Vetřelce povolaný Ron Cobb pracoval jak jinak než na interiérech celé kolonie, za odměnu byl pověřen i sestavením návrhů kolonie zvenku. Byl to však Cameron, kdo dal dohromady první návrhy Sulaca, nakladače a dokonce i královny. Jeho spolupracovníci o něm laškovně prohlašují, že by se nejraději při každém natáčení stokrát naklonoval a mohl tak podle svých představ zastat všechny funkce.
Díky finanční výhodnosti bylo natáčení realizováno v britských studiích Pinewood, kdyby ale Cameron věděl, co ho čeká, rozhodně by se zachoval jinak a radši zůstal doma v Kanadě. Před začátkem zatím musel řešit jen to, jak co nejvíce ušetřit na výpravě, peněz bylo sice relativně hodně, ne však na rozhazování. Tvůrcům přálo štěstí, pro interiéry kolonie našli opuštěnou elektrárnu v Actonu, museli sice pracně odstraňovat jedovatý azbest a zbavit kovové vybavení rezu, vyšlo je to však levněji, než si celou lokaci stavět sami. Výsadkový modul je předělaný britský letoun Vulkán, vojenský transportér opancéřované follow-up vozidlo z letiště (s dvoumetrovou pneumatikou), vybavení domácnosti Ripley je kopií koupelny z Airbusu a hyberkabiny, umělé nastavené zrcadlem, aby vypadalo, že jich je více, doplňuje motor z helikoptéry. Navíc získali pár vhodných potřeb z nedaleké továrny, zaměstnanci jim ochotně poskytli materiál, který u nich nechali před dávnou dobou jiní filmaři, jež točili nedaleko nějaké sci-fi, Vetřelec, nebo tak něco.
Ilegální vetřelec
Na většinu rolí ve Vetřelcích probíhal obrovský casting, největší potom na roli Newt. Do finále postoupily dvě favoritky, jedna měla dlouholeté zkušenosti z reklamy, ale na konci každé věty se nepřirozeně usmála. Roli nakonec získala druhá finalistka, herectvím nijak nedotčená Carrie Henn. Z USA si Cameron přivezl Sigourney Weaver a své kamarády z Terminátora, Billa Paxtona (Hudson) a Lance Henriksena (Bishop). Druhý jmenovaný musel pečlivě pilovat techniku hry s nožem, aby jí potom mohl ve filmu parádně předvést.Zbytek vojáků doplnili z Anglie, kde našli zajímavé typy jako Mark Rolston (Drake) a nebo Jenette Goldstein (Vasquez). Legenda praví, že Goldstein přišla na konkurz jako jediná nalíčena a v šatech, zatímco ostatní už měli díky lepší orientaci ve filmové historii a angličtině (alien znamená i cizinec) na sobě vojenské oblečení. Roli okamžitě dostala, nicméně Hudsonova hláška „dala se k nám protože myslela, že se jedná i ilegální cizince“ už byla ve scénáři PŘEDTÍM.
Většina herců podstoupila povinný vojenský výcvik, kterého se zcela úmyslně neúčastnili Weaver, Henn a poté i Paul Reiser (Burke) a William Hope (Gorman) – aby byly stejně jako ve filmu mimo četu. Tým se dal dohromady velice rychle, ostatně měl dobrého šéfa. Al Matthews (Apone) je vojenským velitelem nejen ve Vetřelcích, ale i ve skutečnosti, coby bývalý Zelený baret si odkroutil pár misí ve Vietnamu. Nálada během výcviku byla natolik spontánní, že si herci vyzdobili svoje brnění různými ornamenty, citáty a jmény bývalých manželek
Tentokrát je to válka
Jestliže v přípravách probíhalo vše v pohodě, na place si většina prožila pravé peklo. Ambiciózní Cameron, velice tvrdě pochodující za svojí vizí, působil na anglický štáb jako arogantní týpek, co dělá za každou cenu dusno. Anglický štáb nenašel pochopení ani pro jeho křehkou manželku Gale Anne Hurd, těžko snášel, že natáčení bude mít produkčně na povel žena. Problémem také bylo, že se hrdí Angličané nemohli vyrovnat s tím, že pokračování jejich národního klenotu (ano, Vetřelec je v podstatě britský film) točí nějaký americký mladík. Brzy si Cameron mezi nimi získal posměšnou přezdívku „Grizzly Adams“.
Nutno dodat, že i on je nijak zvláště nemiloval. První na to doplatil kameraman Dick Bush, který si s Cameronem vůbec nesedl. Tam kde chtěl mít Cameron tmu, Bush svítil jak o život a trval si na svém. Brzy „byl odejít“ a na jeho místo nastoupil Adrian Bidle. Jako druhý měl jít na porážku jeho první asistent, štáb a někteří herci se však za něj velice tvrdě postavili a Cameron ho byl nucen pár dní po propuštění povolat zpátky, aby se zbavil počínající stávky. Nejhůř dopadl herec James Remar, který se jako Hicks dle Cameronova pojetí zcela neosvědčil a musel být přeobsazen. Narychlo přivolaný Michael Biehn, který si právě vychutnával úspěch jejích předchozího Terminátora, se bez jakéhokoliv vojenského výcviku ocitl na place během tří dnů.
Camerona a jeho nejbližší spolupracovníky vytáčel hlavně vytrvalý anglický zlozvyk neustále pít čaj. Začalo se natáčet v devět, v deset však štábu upadly kabely z ruky a šli na dopolední čaj. Ve dvanáct pauza na oběd, návrat z hospody okolo jedné, půl druhé. A ve čtyři už zase pravidelná dávka čaje. I přes vehementní nadávání se mu tento starodávny zvyk setřást nepodařilo.
Došlo k také několika nepříjemným nehodám. Střílelo se sice slepými, ale i ty dokážou udělat pěknou paseku, když jste příliš blízko. Také se nevyplatí dělat kulisy z plastu, když je potom sežehnete plamenometem, chemická reakce vytvoří takovou směsici, že velice rychle můžete v malém prostoru (třeba v transportéru) udusit hlavní hvězdy. Vyplatí se také dobře připevnit střechu výsadkového modulu, aby vám při simulaci drncajícího výsadku nesejmula ústřední hrdinku. A nijak jinak než boží prozřetelností nelze nazvat situaci, kdy tranpostéru odešly brzy zrovna ve scéně, kdy se řítil proti kameře, čistě náhodou ovládanou pouze na ovladač.
Vetřelec na entou
Jestliže natáčení bylo pro Camerona noční můrou, tak efekty si rozhodně užíval. Ostatně, dříve si jako jejich tvůrce vydělával, a tak byl s trikaři jedna ruka. Dokonce eliminoval i samotného H.R.Gigera – design vetřelčí královny si udělal sám, chestburstera zase o něco vylepšil tím, že mu přidal malé ruce. Projevil také velkou dávku efektivního plánování – pro potřeby natáčení se vyrobilo pouze několik gumových kostýmů dospělých vetřelců, snadno se nasazujících, a ty se přesně podle chronologie scénáře zničily.Většinou hráli Vetřelce opět lidé, vzniklo však několik i mechanicky pohybujících se modelů plus pár gumových mrtvolek pro scény, které byly i na zúčastněné gymnasty a artisty příliš. Design vetřelců, na kterém pracovali společně Alec Gillis, Tom Woodruff Jr a Stan Winston byl oproti předchůdci zjednodušený, bez větších detailů, ty ostatně Cameron moc nezabíral. Ano, jen si všimněte, jak vždy když je záběr na vetřelce, vidíte jen jeho siluetu či kus někde v kouři. A nebo na stropě, což je stejně jako útok facehuggera na Ripley a Newt, velice jednoduchý trik s postavením a rychlostí kamery.
Zabrat dala trikařům hlavně královna, o které se s humorem říkalo, že to je jediná herečka, od které Cameron přijímá rozkazy. Obrovská čtyřmetrová loutka musela být zevnitř obsluhována dvěma techniky, navzájem k sobě otočených zády, každý ovládal jednu polovinu. Mechanik musel být mimochodem nápomoci i při ovládání nakladače (design opět dle Camerona), aby zády k Weaver zrcadlově kopíroval její pohyby. Královna i přes svojí výšku to byla celkem mrštná potvůrka, uměla až šestnáct pohybů najednou. Přesto potřebovala neustálý dozor a oporu, proto jí taky nikdy nevidíte celou v jednom záběru. Výjimku tvoří scéna, kdy propichuje Bishopa a spouští se ze záchranného modulu. Tam je to nefalšovaný a poctivý stop-motion trik.
Mimochodem, roztržený Bishop. Ian Holm musel v prvním díle polykat neoblíbené mléko, Lance Henriksenovi sice nevadilo, alespoň dokud ho nemusel vypít několik litrů a dostat z něj díky prošlé záruční lhůtě otravu. A jen tak na okraj – když padá směrem k výpusti první část, do puntíku obšlehnutá hlava a hrudník Henriksena, jedná se podle trikařů snad o stý záběr – předtím se správně hodit celou část prostě nepodařilo.
Napínavé finále
Problematická výroba ale ještě neměla skončit, na Camerona čekal náročný střih. Ten se neustále měnil a prodlužoval a najatý skladatel James Horner ztrácel trpělivost. Sekvence se měnily ze dne na den a Horner začal vyhrožovat odchodem. Šest týdnů před premiérou nemohl napsat kromě hlavního motivu vůbec nic, navíc na záda mu klepali zvukaři čekající na výsledný mix. Ve vypjaté atmosféře nakonec skládal a nahrával na poslední chvíli a zařekl se, že už s Cameronem nechce nikdy mít nic společného. Během deseti let se ale usmířili a na Titanicu už opět spolupracovali. Vyplatilo se jim to oběma mnohonásobně.
Film byl kompletně hotov jen pár dní před premiérou a většina herců i tvůrců viděla film poprvé až na promítání v L.A. Bill Paxton shlédl film cestou z Londýna na malém monitoru, a Michael Biehn šmíroval na pracovní projekci z kabiny. Na premiéře se také podařilo poprvé vylekat malou Carrie Henn. Cameron jí pustil pro inspiraci prvního Vetřelce, ale ona se celou dobu jen smála, stejně jako většinu Vetřelců, kde jednoznačně identifikovala převlečené kaskadéry. Jen jednou se jí podařilo nachytat, a to když se v laboratoři nečekaně pohne jeden ze vzorků v kádi a přilepí se sklo. Ten den nebyla na place a Cameron se jí potom žertovně posmíval, že jí konečně dostal.
Reakce byly od začátku velice pozitivní, pěkné kritiky byly po vysoko nastavené laťce prvním Vetřelcem malým zázrakem. Líbil se všem, líbil se Ridley Scottovi, divákům (polovina rozpočtu se vrátila za první víkend), členům americké Akademie (dva Oscaři plus pět nominací včetně jedna pro Weaver) a i Lance Henriksenovi, ačkoli ho James Cameron podezříval, že film nesnáší. Henriksen totiž po testovací projekcí, zcela neschopen žádného dojmu, slíbil napsat o celém filmu dopis, ale zapomněl na něj a poslal ho Cameronovi s omluvou až za šest měsíců.