Niko upadne během navozeného spánku do kómatu. Posádka se ji marně snaží probudit, zatímco ona uvízne ve snu, který jí připomíná nejhorší zážitek jejího života, nehodu při předchozí misi.
Scénář: Amanda Fahey
Režie: Metin Hüseyin
Foto: Netflix
Niko upadne během navozeného spánku do kómatu. Posádka se ji marně snaží probudit, zatímco ona uvízne ve snu, který jí připomíná nejhorší zážitek jejího života, nehodu při předchozí misi.
Scénář: Amanda Fahey
Režie: Metin Hüseyin
Foto: Netflix
Když se na Zemi objeví záhadný mimozemský artefakt, je astronautka Niko Breckinridge pověřena vedením týmu, který má za úkol najít ve vesmíru mimozemskou inteligenci. Jak už to tak ale bývá, celá posádka se ocitá v ohrožení života.
No podle mě se to docela povedlo, dějový posun sice minimální, ale nějaké to info z minulosti a docela solidně provázaný spánkem. Spokojenost.
Pff, dozvídáme se další věci o postižené posádce, tlusťochovi nestačí, že jeho vzorky z planety v minulém díle zabily dva jeho kolegy a chce se stavit na náhodný měsíc mrknout jestli tam není nějaké jídlo (wtf?), zjišťujeme, že jeden z astronautů nemá na zemi na základní potřeby (asi slabá finanční gramotnost) a dokonce i počítač William se nakazil naprostou anarchií panující na této misi a ignoruje rozkazy. Z mise je holubník a jen tak si poletují po galaxii a stavují se na náhodných objektech. P.S.- byla nám ukázána nedávná doba, kdy posádka ještě nosila uniformy a nevypadala jak banda jdoucí na diskotéku…zlaté časy.
fajnový začátek tohoto dílu mi úplně zkazili… díl úplně o ničem a ještě se pořád dívat na ten její všelijak zpitvořený výraz… horší to už doufám být nemůže…
Ty
Tohle sice nebyla největší podivnost, ale skoro nikam jsme se neposunuli, vlastně až v samotném závěru o kousíček… Dobře, no, tak máme tu „čirou náhodou“ měsíc, možná obyvatelný, možná se životem na povrchu, a „opět“ čirou náhodou vysílá stejné signály jako ta věc, která přiletěla na Zemi…
Tak tady to asi vzdávám, kdo si takovou kaši navařil, ať si ji sní sám.
Katiee mám ráda už od BTG, ale věci, které tam byly roztomilé a nové, se po dvaceti letech staly manýrou (odhodlané vystrkování brady, věčně ustaraný výraz). Škoda.