Charles Manson: Z darebáka protřelým kriminálníkem

V minulém článku jsme si pověděli o tom, do jaké rodiny se Charlie narodil a jaké bylo jeho dětství. Dnes se podíváme, zda se něco v jeho životě změnilo poté, co opět začal žít se svou matkou.

Charlieho matka Kathleen hned po propuštění z vězení sehnala práci jako barmanka v baru v McMechen. Rozhodně se nočnímu ani jinému životu nevyhýbala, i přesto, že byla v podmínce a za období ve vězení se nestyděla. Ale stejně se s Charliem za pár týdnů z města odstěhovali a usídlili se v Charlestonu, kde Kathleen přijal Van Watson do svého obchodu s (převážně) potravinami. V tehdejší době se zaměstnavatelé tak nebáli přijímat bývalé trestance, bývalo celkem běžné, že chtěli dát člověku druhou šanci. Watsonovi bylo Kathleen líto a občas ji zval i s malým Charliem, aby s jeho rodinou povečeřeli.

Kathleen se novému životu rychle přizpůsobila, ale nehodlala si upírat jeho radosti. Ve svých 24 letech si chtěla užívat plnými života doušky a to jí mohla poskytnout její velká láska – tanec. Nehodlala být zrovna příkladnou matkou, tak moc toužila po zábavě, takže Charlieho hlídání tvořily sem tam různé existence. Velice rychle si všimla, že Charlie dokáže lidi, a obzvláště ženy, lehce zmanipulovat, aby získal, co chce. Neměla čas ho doprovázet do školy a hlídat ho, protože pracovala na plný úvazek, ale i přesto brzy zjistila, že Charlie chodí za školu. Jednoduše i tak, že se objevoval v obchodě a dokázal zákazníky přesvědčit, aby mu dali pár drobných na sladkosti. Charlie se zajímal jen o lidi, kteří mu mohli nějak pomoci či mu něco přinést. Když od nich něco chtěl, tak široko daleko nebylo nad roztomilejší dítě, než byl Charlie.

Kathleeniným jediným cílem ale nebylo vymetání barů a natřásání se v tanečních sálech. Toužila především po manželovi, který by zabezpečil ji i Charlieho. Brzy našla muže, se kterým se zasnoubila, a chtěli se vzít. Její šéf je oba odvezl do Severní Karolíny, kde se měl konat obřad, ovšem proč tam, to nevěděl. Kathleen se po pár dnech vrátila do práce, stále svobodná a své počínání nijak nevysvětlila. Někdy kolem této doby byla Kathleen znovu zatčena za krádež, ovšem detaily známy nejsou, obvinění byla brzy stažena. Následovalo další stěhování a spolu s Charliem se porůznu ubytovávali v podnájmech kolem Indianapolis. Podle samotného Mansona se Kathleen během těchto měsíců živila jako prostitutka, ale důkazy pro toto tvrzení nebyly nikdy nalezeny, zvláště vzhledem k tomu, že nejsou k nalezení žádné záznamy o zatčení a Kathleen se policii moc vyhýbat neuměla, takže se pravděpodobně živila podřadnými či málo placenými pracemi.

V létě 1943 Kathleen uznala, že je potřeba dělat něco s Charliem, ale nejdříve musela začít u sebe. Začala navštěvovat skupinu Anonymních alkoholiků a na jednom ze setkání poznala 27letého Lewise. Tomu zemřela matka, když mu bylo pět a otec strávil pěkných pár let ve stejném vězení jako Kathleenin bratr Luther. Lewise právě propustili z armády a pracoval jako rekvizitář v cirkusu. Lewis sice nebyl žádný úlovek, ale Kathleen nebyla náročná a svatba se tak konala velice brzy, v srpnu 1943 v St. Clairsville v Ohiu, kousek od McMechenu. Kathleen doufala, že se jí konečně dostane normálního života, ale ani její nový manžel a hlavně Charlie, rozhodně nebyli důvodem, proč by v něj mohla doufat.

Kathleen svůj alkoholismus dostala pod kontrolu, ale Lewis ne. Když pomineme časté a značné pití, tak si nedokázal udržet práci, což znamenalo, že musela pracovat Kathleen. K tomu neměl Lewis s Charliem pražádnou trpělivost a neustále měl připomínky jak ke svému nově nabytému synovi, tak ke Kathleen. Ač nebyl Lewis příkladný manžel, Kathleen ho opustit nechtěla, protože konečně měla manžela, i když asi ne takového, po jakém toužila.

Bohužel zde byl stále problém s Charliem. Nejen, že stále lhal a vymýšlel si, teď už i kradl a i když byl přistižen, vždy svaloval vinu na někoho jiného. Většinou na ni a Lewise – musel krást, protože mu nedávali dost. Na druhou stranu, Lewis řval na Charlieho častokrát i bezdůvodně, takže devítiletý Charlie si řekl, proč ne. Kathleen na pomoc povolala i svou matku, se kterou nebyla zadobře roky. Nancy se snažila Charliemu domluvit a i když k ní Charlie nebyl drzý, její kárání, které se jistojistě neslo v duchu biblického kázání, se samozřejmě minulo účinkem. Kathleen věděla, že za Charlieho chování nese určitou zodpovědnost a i přesto, že se sama polepšila, na Charlieho to nemělo žádný vliv a dál chodil za školu, lhal a kradl.

Kathleen už byla z Charlieho zoufalá a občas ji i děsil. V roce 1947 ho bez předchozího varování umístila do Gibaultovy chlapecké školy v Terre Haute, přibližně 120 od Indianopolis, kde tehdy žili. Školu vedli katoličtí kněží a pro Charlieho bylo toto krátké období, jak později komentoval, „gulagem na středozápadě“. Škola ale nedisponovala ploty či zdmi, byly zde sportovní týmy a hoši na vlastní usedlosti pěstovali jídlo pro celou školu. Škola sice nepřijímala jen chlapce z katolických rodin, přesto museli žáci navštěvovat bohoslužby denně a poslouchat své učitele. Pokud tak nečinili, dočkali se fyzických trestů, i když to nebývalo běžné. Pro Charlieho s jeho nezodpovědným chováním ale byly pravděpodobně na denním pořádku.

Charlie ze školy utíkal a jeho lži nabývaly stále větších rozměrů. Vánoce v roce 1947 strávil v McMechenu s Thomasovými, babičkou a strýcem Lutherem, který si z vězení odnesl tuberkulózu. Ke spokojenosti jeho matky konvertoval k víře a studoval na kněze. Jen jeho zdraví mu zabránilo být více činný, a když v roce 1950 zemřel, jeho nekrology se o čase stráveném ve vězení ani nezmínily, naopak vyzdvihovaly jeho náboženské cítění. Ale zpět k vánočním svátkům. Charlie se choval jako Charlie a zcizil svému strýci zbraň. Chtěl ji a tak si ji prostě vzal.

Po návratu do školy třináctiletý Charlie opět za pár měsíců utekl, ne však ke své matce. Poflakoval se a po nocích vykrádal obchody, než mu došlo štěstí. Soud přihlédl k jeho studiu v Gibaultově škole a v domnění, že hoch je katolík, k němu byl mírný. Charlie byl poslán do Chlapeckého města otce Flanaghana v Omaze. Moc dlouho se tu ale nezdržel a po čtyřech dnech spolu s jiným chovancem ukradli auto a cestou za kamarádovým strýcem spáchali dvě loupežná přepadení. Pár týdnů hoši strávili krádežemi pro strýce, ale policie brzy Charlieho dopadla při pokusu o ozbrojenou loupež a Charlie byl soudem poslán do Chlapecké školy v Plainfieldu v Indianě.

Sem byli posíláni ti nejhorší a výjimkou zde nebyli ani hoši, kteří měli na krku vraždu. Chovancům, takže i Charliemu, se zde dostávalo krutého zacházení, i když se chovali příkladně. Jak se dá předpokládat, Charlie rozhodně příkladný nebyl a za tři roky se pokusil o útěk osmnáctkrát. Charlie měl mimo útěku jediný cíl – přežít. Mimo týrání od učitelů se ho Charlie dočkal i od starších spolužáků, kteří využívali každou příležitost k šikaně a sexuální brutalitě vůči mladším a menším hochům.

Manson později tvrdil, že byl znásilněn pomalu hned po příjezdu ostatními studenty, které v tom podporoval sadistický učitel. Samozřejmě to může být pravda, ale vzhledem k Charlieho stavu až patologického lháře se nikdy s jistotou nedozvíme, co z jeho utrpení v tomto ústavu byla pravda a co lži. Jisté je, že se tu s hochy nemazlili a sexuální a jiné útoky od starších spolužáků či vychovatelů a učitelů byly pravděpodobně běžné. Charlie si zde vypěstoval ochranný reflex předstíraného šílenství, který mu občas zachránil kůži.

Zda ho Kathleen během těchto tří let někdy navštívila, není známo. Snažila se dát dohromady manželství s Lewisem, i když ho párkrát (kvůli jeho pití) opustila, což pokračovalo i po další léta. Lewis se rozvést nechtěl a neustále sliboval, že se polepší a Kathleen se mu zoufale snažila uvěřit. Charlieho milovat nepřestala a doufala, že škola z něj vychová lepšího člověka.

Charlie byl po posledním útěku ze školy opět dopaden policií, a protože na útěku cestou do Kalifornie se spolužáky přepadl několik benzínek a autem překročili státní hranici, byl jejich zločin kvalifikován jako federální a Charlie byl odsouzen a poslán do Státního nápravného ústavu pro chlapce ve Washingtonu D.C., kde měl zůstat do svých 21. narozenin, ale nakonec vše bylo trochu jinak. O tom si ale povíme příště.

První díl našeho životopisného seriálu: Malý darebák Charlie

Zdroje:
Greg, King: Sharon Tateová, Polanski a Mansonovi vrazi; Garamond, 2000
Guinn, Jeff: Manson; Simon and Schuster, 2013
Emmons, Nuel & Manson, Charles: Manson in His Own Words; Grove/Atlantic, Inc., 2007
Accuracy Project http://www.wargs.com/…/manson.html