Recenze: Captain America: Návrat prvního Avengera

Captain America musel nejdříve zápasit s mimozemskou technikou vybavenými nacisty během druhé větové války, aby o 70 let později spojil síly se zbylými členy týmu Avengers a pomohl tak zachránit celou Zemi. Letos se pak kapitán vrací, a to ve svém již druhém sólovém filmu, který slibuje zase něco trochu jiného.

Ať už mohl druhý filmový Captain America s podtitulem Návrat prvního Avengera (v originálu The Winter Soldier) dopadnout jakkoliv, s poměrně klidným svědomím jsme mohli předpovědět alespoň to, že se nebude jednat o pouhý kopírák Captaina Americy předchozího. Zatímco První Avenger byl totiž mixem superhrdinského a válečného žánru, který měl potenciál (byť nakonec ostudně nevyužitý) stát se Indianou Jonesem komiksovo-filmové éry, Návrat prvního Avengera vrhá Captaina Americu do zcela nového prostředí globálně paranoidní komiksové současnosti.

Rogersův pohled na svět vymodelovaný mantinely čtyřicátých let dvacátého století se proto nyní dostává do křížku s postojem organizace S.H.I.E.L.D. a její snahou bojovat proti světovému terorizmu všemi možnými prostředky, tedy i za předpokladu možného narušení některých etických bariér. V tomto bodě se tak druhý Captain America dostal na rozcestí. Mohl se buďto hlouběji ponořit do takto nastavených témat, více probádat ony až orwellovské motivy a skloubit superhrdinský žánr tentokrát s žánrem paranoidních špionážních thrillerů 70. a 80. let (k čemuž tíhne zejména obsazení Roberta Redforda do jedné z hlavních rolí), a nebo všem těmto tématům pouze sklouznout po povrchu a v ušetřeném čase se naopak soustředit na o to víc výbuchů, přestřelek a padání masivních létajících lodí z oblohy.

Tím, že se tento film rozhodl jít onou druhou cestou, se filmový Captain America stal již podruhé obětí nedostatečného využití svého potenciálu. Návrat prvního Avengera mohl jít ve šlépějích posledních úspěchů Avengers Josse Whedona a Iron Mana 3 Shana Blacka, kteří dokázali skvěle vybalancovat akční stránku svých filmů se solidním příběhem a především i klíčovým vývojem jejich hlavních postav. A přesně to mohl a měl udělat i druhý Captain America. Film, který sice často vytváří velmi zajímavé situace a nastiňuje velmi zajímavá témata, avšak ta jsou zazděna kvantem akčních scén, které jsou vesměs všechny prostě o pět minut delší, než by bylo záhodno. Nehledě na to, že ve středobodu takovýchto scén figuruje postava, po níž celý film nese dokonce svůj originální podtitul, ale která v něm zároveň vlastně ani nemusela být.

Pokud odhlédneme od toho, jak se filmy z produkce Marvel Studios poslední roky vyvíjejí a jak vysoké nároky na každý nový z nich tak vznikají, Captain America: Návrat prvního Avengera je pořád zábavným akčním snímkem, kterému je třeba přidat k dobru i to, jak se v rámci marveláckých filmů bere pro změnu zase trochu vážněji a alespoň se snaží experimentovat s nějakými novými tématy (na rozdíl třeba od druhého Thora, který byl téměř výhradně založen na vizuálním spektáklu, komických situacích a interakci hlavního hrdiny s miláčkem publika Lokim – i tak ale tento film dokázal fungovat skvěle).

Druhý Captain America se nám velmi usilovně snažil dokázat, že nemusíte být Cristopher Nolan, abyste do komiksového filmu mohli vnášet silná a vážná témata, ale že to jde i u akčního a odlehčenějšího superhrdinského blockbusteru. A tahle snaha se prostě cení. Zvlášť když chyběl opravdu jen malý krůček k tomu, aby se to celé skutečně povedlo.

Hodnocení: 70 %