Ruku v ruce se třetím filmem ze světa Avengers nepřichází třetí superhrdina, jak by se dalo čekat, ale podruhé ten první. Po obrovském úspěchu prvního Iron Mana s Robertem Downey Jr. z roku 2008 se s pokračováním totiž vážně nelenilo.
Informace
Originální název: Iron Man 2
Premiéra: 26. 4. USA/ 29. 4. ČR 2010
Režie: Jon Favreau
Scénář: Justin Theroux
Hudba: John Debney
Hrají: Robert Downey Jr., Mickey Rourke, Samuel L. Jackson, Scarlett Johansson, Gwyneth Paltrow, Don Cheadle, Sam Rockwell, Kate Mara, Ted Alderman, John Ceallach, Anya Monzikova, Stan Lee
Stopáž: 119 minut
Naše hodnocení: 65 %
Oficiální synopse
V hitparádě okouzlujících rošťáků, kteří tu a tam navléknou nějakou masku, aby zachránili svět, by bral bezkonkurenčně první místo. I proto se původem komiksový superhrdina Iron Man dočkal druhého dílu. Ten slibuje další intenzívní zážitek, v němž navíc už tak luxusní herecké obsazení jedničky doplňují další hvězdná jména – Scarlett Johansson, Sam Rockwell a Mickey Rourke.
Hlavní devízou Iron Mana 2 je ale jeho příběh. Zatímco většina maskovaných reků neúnavně střídá civilní a neporazitelnou, tajnou identitu, zručný vynálezce a zbrojař Tony Stark (Downey) v přímém přenosu do celého světa vyzvonil, že pod kovovým oplechováním se skrývá on. Bezprecedentní odhalení samozřejmě nese následky. O Iron Mana se začne vehementně zajímat vláda Spojených států, která chce Tonyho Starka zlanařit do svých služeb. Nespí pochopitelně ani konkurence, zejména jistý Justin Hammer (Sam Rockwell), jenž je vždycky za Starkem o krok pozadu a teď slibuje, že když Stark neodevzdá vládě své hi-tech brnění, vyrobí pro ni vlastní.
Nebezpečí pro Tonyho znamená i „východní vítr“, potetovaný rabiát ruského původu Ivan Vanko (Mickey Rourke), přezdívaný Whiplash. Ten má kromě nevyřízených účtů se Starkovou rodinou k dispozici i dva elektrické biče, schopné cokoliv a kohokoliv (ideálně ale Tonyho) přetnout vejpůl. Sílícímu zástupu nepřátel pomáhá Tonymu čelit jeho věrná a zamilovaná asistentka Pepper Potts (Gwyneth Paltrow), která mezitím povýšila na ředitelku Stark Industries, a jeho armádní spojka Jim Rhodes (Don Cheadle). Další do party je pak nová Tonyho asistentka (Scarlett Johansson), která toho ví a umí víc, než je ochotná připustit, a jejíž úmysly mohou, ale také nemusí být zcela čisté.
Režisér Jon Favreau (ve filmu si zahrál Starkova řidiče) a Downey coby spoluautor projektu chtěli natočit pokračování Iron Mana lépe, spektakulárněji a adrenalinověji. To se při obrovském úspěchu u diváků i kritiky snáze řekne, než udělá. „Vzhledem k tomu, že jednička byla velmi komplexní a uzavřená, asi si řeknete, že jsme neměli jinou možnost než znovu oprášit původní příběh. To ale není pravda, protože všechny postavy jsou natolik svébytné a originální, že nabízejí celou řadu nových příběhů,“ říká Downey. Je jich dokonce tolik, že úspěšné produkční duo začíná opatrně mluvit o třetím díle. Snad jim k tomu úspěch vytvořený zájmem diváků pomůže.
Recenze
Zamysleme se na okamžik nad tím, proč se vlastně všichni vždycky tak těšíme na pokračování svých oblíbených akčních filmů. Je to otázka poměrně banální a asi nejvýstižněji se na ni dá odpovědět prostě tak, že chceme víc něčeho, co už se nám jednou v minulosti líbilo. Pokud bychom se do tohoto tématu však zavrtali trochu podrobněji, došli bychom například i k takovému závěru, že (nejen) filmové sequely se zpravidla odehrávají ve fikčním světě svému diváku již známém a tudíž takovém, který už není nutné znova představovat a film se tak naopak může zaměřit na hlavní lákadlo daného tématu. Jinými slovy, na blockbusterové sequely se těšíme především proto, že v nich má být víc akce a míň keců než v jedničce.
Právě tohle ale bohužel není případ druhého Iron Mana, jehož hlavní hrdina místo očekávaného vývoje a broušení charakteru celý film degeneruje takovým způsobem, že už s ním ani jeho femme fatale ani nejlepší kámoš nechtějí nic mít.
V novém pokračování dva roky starého a poměrně úspěšného komiksáku se toho leccos změnilo. U kormidla sice stále stojí režisér John Favreau, mimo nového hvězdného (pře)obsazení však změnou prošly i pozice hlavního scénáristy a hudebního skladatele, jejichž finální výtvory v rámci celého filmu pak vycházejí vesměs nastejno. Nechci tvrdit, že Ramin Djawadi je kdejaký orchestriální guru, jeho rockový soundtrack k prvnímu Iron Manovi však byl zdravě nevšední a energický, načež však soundtrack jeho nástupce, který Djawadiovu původní elektriku používá jen aby se neřeklo a jinak filmu propůjčuje klasické blockbusterovské chorály, je naopak dost nevýrazný a především nudný. A budeme-li to porovnávat s právě již zmíněným novým scénářem, pak ten už je vyloženě úplně o ničem.
Celý film vám totiž postupně vsugeruje velice nepříjemný pocit, že se v něm všehovšudy vlastně nic moc neděje. Hlavní hrdina se zde oproti předchozímu snímku nerozvíjí, jak by se dalo čekat, ale naopak během prvních šedesáti minut degraduje na nejnižší stupeň únosnosti, načež hlavním cílem zbytku filmu je vypracovat z něj opět takového hrdinu, jak jsme ho znali na konci jedničky. Iron Man 2 je především přeplácán prázdnými dialogy a vyloženě špatnými postavami, se stěžejní výjimkou hlavního padoucha v podání Mickeyho Rourka, kterému je v průběhu filmu všechno víceméně jedno, a u kterého jen v podstatě čekáte, až konečně zmaluje ciferník Samu Rockwellovi, kterému scénář pro změnu záměrně nepřipsal páteř. Když vám navíc úsměvná figurka hrdinova řidiče v podání samotného Favreaua začne být sympatičtější než Iron Manův vytuněný side-kick, pochopíte, že tu už opravdu není něco v pořádku.
Tohle všechno bolí o to víc, protože Iron Man 2 přes to všechno dokáže být místy i opravdu zábavný (scéna na závodišti nemá chybu) a ani by nemuselo vyloženě vadit, že se ve filmu odehrají vesměs jen tři samostatné akční sekvence (z nichž jedna je ožralecká rvačka v železných oblecích), protože všichni herci ve filmu jsou velice schopní a chemie mezi nimi je na poutavé dialogové scény více než dostačující (což ostatně víme už z jedničky), nikdo z toho ale tentokrát neuměl nic vydolovat.
Co se pak týče očekávaného nástupu organizace S.H.I.E.L.D., neřekl bych přímo, že by měli jeho zástupci ve filmu nějak zvlášť málo prostoru, problém je však zase pouze ten, že se kolem nich vlastně nic neděje a nic nového se o nich ani nedozvíme – tedy možná jen kromě toho, že se svým street-voicem a Scarlett Johansonn v uplém latexovém oblečku po boku se Jacksonův Nick Fury jeví spíš jako pasák než tajný vládní agent, i když i to je fajn image.
Iron Man 2 je tedy zklamáním; a to především proto, že mu naplnění jeho potenciálu proklouzlo mezi prsty jen o vlásek. Napříč celým filmem se vyskytuje několik výborných scén a motivů, jako celek ale nefunguje a v rámci pomyslné Favreauovy trilogie hlavní téma nikam neposouvá, pouze se buď točí na místě nebo opakuje trasu jedničky. Asi nejsmutnější moment z celého snímku pak je, když do finální řežby dorazí Rourke v další hromotlucké popelnici a dokonale tak splyne s Bridgesovým padouchem z prvního dílu.
I když tak nový Iron Man neuspokojil, do jisté míry rozhodně pobavil. A věřím, že to se mu bude dařit i v budoucnu; tedy aspoň dokud budou nevýrazný soundtrack vyvažovat AC/DC a zremixovaní Queeni a špatný scénář zase spasí opancéřovaný Robert Downey Jr. s ranní kocovinou v obří koblize.
