Vždycky, když se objeví zpráva o přetáčkách, diváci zbystří. Myslí si, že s filmem je něco v nepořádku. Tak to ale vůbec není. U většiny velkofilmů jsou přetáčky naprosto běžnou praxí, bez které se dnes studio neobejde. Kevin Feige vysvětluje, proč tomu tak je a proč jsou tak důležité.
I když se napíše dokonalý scénář, nutně to neznamená, že se bude jednat i o dokonalý film. To už snad dnes vědí všichni tvůrci v Hollywoodu. Kevin Feige se nedávno rozpovídal o dotáčkách, které pravidelně aplikuje u všech filmů MCU již od prvního Iron Mana. A podle něj jsou právě přetáčky a dotáčky klíčem k úspěchu.
Proč tomu tak je? Natáčení velkofilmů bývá většinou náročné. Pracuje se prakticky celý den po několik měsíců a tvůrčí tým se nezastaví. Je tedy snadné přehlédnout nějakou chybu, která se následně ve studiu špatně předělává. Často se stává, že například tvůrci zjistí, že některá postava špatně stojí či se dívá špatným směrem. Nebo je zkrátka těžké udělat nějaký digitální efekt kvůli špatnému postavení herců. Příkladů může být mraky.
(Kevin Feige si může dovolit být vysmátý. Foto: Disney)
Než vše složitě předělávat v počítači, je jednodušší svolat herce a scénu přetočit. Kevin Feige říká, že všichni herci jsou o přetáčkách dopředu informováni a musí s nimi počítat, protože termín dotáček je pevně stanoven již v samotném kontraktu. Navíc někdy tvůrce napadne třeba ještě lepší scéna či nějaký zajímavý vtip, který by se nepodařilo aplikovat, kdyby přetáčky nebyly realizovány.
Filmy od MCU také mají několik testovacích projekcí. Ty jsou podle Kevina Feige naprosto strašné, bohužel ale nezbytné. Získáte tak první zpětnou vazbu na váš film, což se vždy počítá. Důležité je ovšem to, že z prvních reakcí také vyčtete, zda je vaše dílo dostatečně pochopitelné. Když několik měsíců či dokonce let pracujete na jednom filmu, nepotřebujete v něm nutně vše vysvětlovat. Pro vás je to přece denní rutina a něco vám může přijít automatické. Divákovi ale ne.
Zpětná vazba je tedy nezbytná. Tvůrci tak aspoň vědí, zda nemají něco dovysvětlit či zcela předělat. Vždy ale na svém díle nevidíte a snadno přehlížíte něco, co ostatní vidí na první pohled. A právě ostatní vám pomůžou tyto neduhy odhalit. Pak se následně realizují dotáčky, kde se může leccos opravit, a mnohdy to zachrání celý film.
Když je přetáček moc, většinou to nevěstí nic dobrého. Filmy se upravují, stříhají a mixují za pět minut dvanáct a všichni se modlí za výsledek (vzpomeňme třeba na snímek X-Men: Dark Phoenix, který neuspěl snad po třech testovacích projekcích). Někdy ale právě přetáčky zachrání celý film. Příkladem může být třeba Rogue One: Star Wars Story, kde Tony Gilroy přepracoval v podstatě celý třetí akt a zachránil studio Disney před jasným (a dalším) propadákem.
Jaký máte názor na přetáčky a testovací projekce?
Co takový Xmen ?