Recenze filmu Black Panther: Wakanda Forever

Recenze filmu Black Panther: Wakanda Forever

10.11.2022 16:45


Film Black Panther: Wakanda Forever dnes oficiálně vstupuje do českých kin, ale celá řada diváků ho měla možnost vidět již včera na předpremiéře. My jsme tam samozřejmě nechyběli, proto vám nyní přinášíme recenzi. Jak moc se tedy povedl poslední počin ze čtvrté fáze?


Ryan Coogler měl před sebou nesmírně těžký úkol, který mu nemůže nikdo z nás závidět. Natočit sequel o postavě, kterou již nemůže použít. Smrt Chadwicka Bosemana zasáhla v srpnu 2020 každého fanouška Marvel Cinematic Universe a dostala již schválený film na nezáviděníhodné místo. Studio se rozhodlo herce nepřeobsadit a ani nevyužít jinak hojně využívané CGI. Nejen že Coogler nemohl tedy použít postavu, o které má celý film pojednávat, ale zároveň si uzavřel i další vrátka, což z druhého filmu dělaly prakticky nerealizovatel­ný film.

A jaká vrátka to jsou? Erik Killmonger, který by mohl Black Panthera důstojně nahradit, zemřel na konci prvního dílu. Bylina, která dodává jedinci sílu černého pantera, je definitivně pryč, čímž se celé nástupnictví značně komplikuje. Když si sečtete všechny tyto aspekty, Coogler se ve scénáři nacházel ve slepé uličce, neboť jeho sequel neměl jak pokračovat. A i když tu máme mnohovesmír a poprvé za celou sérii opodstatnitelný důvod, kdy ho tvůrci mohou odůvodnitelně použít, tak se tak neděje. Místo toho se Coogler vydává na klikatou cestičku s druhořadými postavami, které nikdy neměli sérii táhnout.

Otázka tak zní – zvládl to Ryan Coogler se ctí? Když uvážíme všechny výše popsané aspekty a volbu cesty, kterou si režisér zvolil, tak ano. Bez hlavní postavy toho nešlo vykouzlit víc. Je ale druhý film vůbec potřebný a jedná se o kvalitní počin? Tady je už odpověď o dost složitější. Wakanda Forever je jedním z nejvážnějších filmů celé čtvrté fáze. Vtipů je jen pramálo a když už, tak se vhodně využívají.

Ryan Coogler stoprocentně dokazuje, že je zručný režisér. A i jinak genericky stále stejný MCU svět dokáže tady nabídnout něco navíc. Podmořský svět Namora je skvěle zobrazen, Wakanda sem tam působí taktéž živě a uvěřitelně než jiné scenérie. Film si s sebou nese určité poselství a předání pochodně Black Panthera nové postavě. Tady ale film naprosto selhává.

(Film Black Panther: Wakanda Forever vstupuje do kin, jak moc se vyvedl? Foto: Disney)

Letitia Wright nemá tak silnou power-star jako měl Chadwick Boseman či možný Michael B. Jordan. I když nehraje vůbec špatně, celý film zkrátka a jednoduše neutáhla. A nepomáhá ji k tomu ani scénář, který ji nijak nebuduje a nepřipravuje ji na roli Black Panthera. Shuri se jím zkrátka stane, protože to tak scénář chce. O jiných postavách či vhodnějších kandidátech se ani nemluví.

Fyzická příprava na danou roli je důležitým aspektem všech filmů. I roztomilá a stále se usmívající Natalie Portman podstoupila tvrdý trénink, aby v roli Lady Thor působila věrohodněji a hlavně uvěřitelněji. Letitii Wright ale zkrátka nového Black Panthera nevěříte. Herečka váží dvacet kilo i s postelí a její akční sekvence nebo páky s UFC šampionem působí zkrátka a jednoduše komicky. Wright nevypadá dobře ani po boku svých kolegyň, zvlášť v porovnání s Lupitou Nyong'o, která v kostýmu vypadá daleko komiksovějším a zdravějším dojmem.

Ale ani Shuri to sama nemá jednoduché a nemá se moc o koho opřít. Nakia dostává minimum prostoru, M'Baku je taktéž druhořadou postavou. Navíc jeho úloha se scvrkla na typického svalnatého týpka 21. století, kdy je nutné ukázat, že svaly nejsou všechno, a proto je důležité postavu při každém rozhovoru ponížit či z ní udělat ještě většího vola. Ramonda a obecně Angela Bassett je v roli nesnesitelná. Její řvoucí scény a pro mé uši nelahodící přízvuk, který tlačí příliš na pilu, mi postavu pouze více zprotivily. Poprvé v životě jsem si přál být v jiném sálu a to na dabingové verzi, kde snad její scény vyzněly o něco lépe.

Akce je opět generická a lehce zaměnitelná. Hollywood zde znovu ukazuje svůj klasický standard, kdy krátká akční scéna je sestříhaná na několik po sobě jdoucích mini-sekvencí, kdy se v boji kvůli rychlému střihu absolutně neorientujete. Třesoucí kamera tomu opět nepomáhá. Marvel znovu za tyto laciné triky schoval nepovedenou choreografii. Několikrát je ve filmu vidět, že postava padá k zemi ještě dříve, než je bodnuta jinou postavou. V neposlední řadě je akce na dvou a půl hodinový film zatracené málo.

(Velký prostor dostává i matka Black Panthera. Foto: Disney)

A to se dostáváme k samotnému tempu filmu. Film by šel klidně zkrátit o pětačtyřicet minut. Ve svém vyznění je příliš dlouhý a utahaný, až se šlo přistihnout, že se člověk chvílemi zatraceně nudí. Samotný film totiž netuší, čím vlastně chce být. Ve snímku si lze všimnout dvou takových velkých dějových linek, kdy ani jedna pořádně není rozvedena a dotažena do zdárného konce. Máme tu potenciální konflikt Wakandy se zbytkem světa, kdy je nám v úvodu filmu nastíněna politická hra okolo vibrania. Bohužel na tento úvod se v průběhu filmu zapomnělo a vracíme se k tněmu až na konci filmu. Druhá linka samozřejmě mapuje konflikt s Namorem, který je o poznání lepší.

Jenže scénáři se opět nehodí, aby Namor vyhrál, a tak Coogler využívá klasickou scenáristickou kličku, která v půlce filmu celý snímek posílá do kopru. Když už totiž má Namor všechny na lopatě a může vyhrát válku, udělá klasický záporácký manévr, kdy nechá prohrané straně čas na odpočinek a případné mobilizaci, aby ho ta mohla o půl hodiny později porazit. A i když toto rozhodnutí bylo nelogické a úplně k ničemu, Namor je i tak s přehledem nejlepší postavou celého filmu.

Znovu mu totiž fandíte a na postavu se dá daleko lépe napojit než kupodivu na truchlící Shuri. Obdobný scénář nastal i v prvním filmu, kdy Killmonger byl taktéž sympatičtější postavou než samotný Black Panther. Tam to bylo ale jen o kousek, tady je to o poznání celé třídy. Obecný problém je s celou Wakandou, neboť se horkotěžko hledá důvod, proč této skupince vlastně fandit. Bez Chadwicka Bosemana a jeho Black Panthera se totiž jedná o genericky vytvořené postavy, které nemají žádnou hloubku a nejsou ničím zajímavé.

V neposlední řadě tu máme mladou Riri Williams a slušně hrající Dominiqu Thorne. Jak se ovšem bát o tuto postavu, když víte, že postava dostala svůj vlastní seriál Ironheart, takže se jí zákonitě nic nemůže stát? Navíc postava je od prvního momentu dokonalá, super-chytrá, má vlastní auto, vlastní sklad, vlastní výzbroj a vše umí, všechno zná a všude byla. Jak má mít tato postava nějaký vývoj a příběhovou archu, když je od první minuty dokonalá ve všech směrech? Postavu si tedy zákonitě po vzoru Rey ze Star Wars nelze oblíbit, protože se jako divák nemáte čeho chytit. S postavou nemůžete nic nového objevovat, nezažíváte s ní žádné trable.

Suma sumárum Black Panther: Wakanda Forever je jen předraženou nudou, která se snaží vytěžit více ze svých nudných postav a bojí se na stranu dobra zakomponovat nového a možná i zajímavějšího hráče. Ryan Coogler dělá scenáristické kličky, jak se jen dá, jenže tato krasojízda mu na svahu nevychází. Sám musí porušovat svá vlastní pravidla s bylinou a předávat pochodeň někomu, kdo pro to neměl být ani určený a není na to (ani fyzicky) stavěný. Druhý film vlastně působí docela dobře, když uvážíte, jakou výchozí pozici snímek měl. Když se ale od tohoto všeho oprostíte, zbyde vám jen natahovaná nuda, která měla pokračovat v seriálu, ale ne tady.

Hodnocení: 50%


Jít na Avengers | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!