Ještě před několika lety nikdo nečekal, že na filmovém plátně bude možné uvést jakýkoliv superhrdinský tým a už vůbec ne Avengers. Stejně tak nikdo nedoufal v tak rozsáhlý filmový vesmír.
V roce 2008 tento fenomén odstartovali Iron Man a Neuvěřitelný Hulk, na které poté navázali Thor a Kapitán Amerika. Spolu se tito hrdinové a jejich parťáci postavili mimozemské hrozbě a spojili se v odvetný tým zvaný Avengers (Mstitelé). Film Avengers uzavřel první fázi této série a bylo možné vystavět půdu pro druhý díl. Hrdinové opět čelili svým problémům samostatně a v nejhorším se opět dali dohromady. Pozadí všeho dění mapují seriály zaměřující se na organizaci SHIELD, Kapitánovu lásku Peggy Carterovou a pouliční hrdiny, kteří bojují proti mafii a stínovým organizacím.
A zatímco hrdinové brání svět před armádami zla nebo sebou samými, ve stínu se skrývá něco mnohem většího. Šílený titán Thanos pátrá po Kamenech nekonečna, aby mohl vyhubit půlku vesmíru kvůli své zvrácené představě.
FOTO: Marvel Studios
Hodnocení pouze Avengers: Joss Whedon prokázal svůj filmařský um například v seriálu Firefly nebo filmu Serenity, čekal jsem tedy od Avangerů něco úžasného, o to víc jsem byl po zhlédnutí překvapen. Takže, co se stalo? První problém přichází již z pohledu vyrovnanosti. V první půlce filmu můžeme totiž vidět pouze dialogy a pošťuchování mezi superhrdiny. Takto tomu bývalo ve starých filmech (například Masakr na Svatého Valentýna), nyní je tento způsob však zastaralý a již se nepoužívá. V akčních filmech samozřejmě bývá závěrečná scéna zpravidla největší a nejlepší, ale to neznamená, že se již v průběhu nemůžeme navnadit a užít si také trochu napětí a nečeket jen hodinu a půl na závěrečných dvacet minut. Mimo to nedojde při akci k žádnému posunu v ději jako například v Temném rytíři od Christophera Nolana nebo Muže z oceli od Zacka Snydera, kde má každá scéna i jistý smysl a poslání, nejde zde pouze o bezduché mlácení a rvačky jako v Avangerech. Všechna jmenovaná úskalí filmu jsou od Josse Wheadona velice překvapující, protože ve svých starších počinech (například Serenity nebo Firefly) s ničím z toho problém neměl. Co se tedy stalo? Nejpravděpodobnějším scénářem je jeho pohlcení „MARVEL" stylem. Ten znamená jedno: velká a skvělá akce nad pořádným příběhem. Toto je právě přesný popis Wheadnova výplodu – akce je skvěla, ale příběh není skoro žádný. Jde zkrátka o takový „rodinný akčňák", který nikomu neublíží, nezkazí mu večer, ale taky nepřinese nic nového a superhrdiny stále drží v stereotypním vidění světa – lidé to mohou být jacíkoliv, ale superschopnosti mají, a tak zachraňují svět před mimozemskými nereálnými stvořeními, které jim dají zabrat pouze po fyzické stránce. Je velká škoda, že se takto nadějný autor rozhodl pro tento typ zpracování a vzhlédl se v „MARVEL" stylu, místo v zcela inovativním, vizionářském a kvalitním způsobu vyprávění, který používá Chrisotpher Nolan (například v již zmiňovaném Temném rytíři), kde hlavní záporák (Joker) nepůsobí Batmanovi velké fyzické problémy, ale zahrává si s jeho psychikou. A film má přesto daleko větší šťávu a spád. Ale všem dnům není konec. Od Josse Wheadona nás čekají ještě dva filmy z Avangerovské trilogie, a tak doufejme, že si za tu dobu pustí Temného rytíře (Muže z oceli nebo podobné filmy) a něco z něj převezme i do své tvorby.