The Batman Chronicles: Volume One (2005)

The Batman Chronicles: Volume One (2005)

15.2.2010 0:00


Unikátní sbírka komiksů pod souhrnným názvem The Batman Chronicles je velice výjimečným dílem zdaleka nejen kvůli svému obsahu, ale především díky samotné možnosti nahlédnout do doby, kdy se postava tajemného mstitele v ušaté masce teprve formovala.


Český název: není
Datum vydání: 2005 v USA/v ČR oficiálně nevyšlo
Scénář: Bill Finger, Gardner Fox a další
Kresba: Bob Kane, Sheldon Moldoff a další
Počet stran: 190 (první číslo)
Naše hodnocení: 80%

The Batman Chronicles je soubor od roku 2005 vydávaných (a ve Spojených státech doposud stále vycházejících) paperbacků, které se v únoru 2010 vyšplhaly na celkový počet rovných devíti částí. Celá unikátnost tohoto projektu pak tkví v tom, že se jedná o sbírku všech raných komiksů s tematikou Batmana (prostřednictvím čísel Detective Comics, Batman a později dalších), a to počínaje slavným a dnes už náležitě raritním sedmadvacátým číslem Detective Comics z května roku 1939, ve kterém se temný rytíř objevil historicky poprvé.

A právě první vydání The Batman Chronicles, obsahující úplné Batmanovy začátky, se dostaly do rukou i nám, přestože kniha nebyla v České republice nikdy oficiálně vydána, a rozhodně by si tak zasloužila věnovat alespoň pár odstavců.

První vydání The Batman Chronicles v sobě v chronologickém pořadí přechovává rovných dvanáct čísel Detective Comics (#27 – #38) vydaných během května 1939 až dubna 1940, a první číslo série Batman, které vycházelo v létě téhož roku, a dohromady tak obsahuje celkem pět samostatných příběhů.

Hned v prvním z nich se setkáváme s Brucem Waynem, přítelem městského komisaře Gordona. Není řečeno, jestli je miliardář, žije se <a hre=„http://w­ww.edna.cz/bat­man/postavy/al­fred-pennyworth.as­p“>sluhou svých mrtvých rodičů, či jestli se ústřední město jmenuje Gotham. To všechno má teprve přijít. Už teď ale známe Wayneovu skrytou identitu, tajemného Batmana… nebo prozatím ještě Bat-Mana.

Jak si ale dokážete nejspíš domyslet, komiks ze třicátých let minulého století by u dnešních čtenářů asi moc nezabodoval. Malá okénka s průměrnou, navíc všude stejnou kresbou (přestože v případě Batmana za ní samozřejmě stál samotný Bob Kane), duhovitou kolorizací a neméně barvitými monology a dialogy se spoustou vykřičníků a průvodními okénky vypravěče, který jako by při jejich psaní byl na speedu. O to je pak zajímavější, že přes všechnu pompéznost své doby a striktní pravidla superhrdinského žánru nováček Batman vybočuje snad víc, než se mu to podaří kdy v budoucnu.

Během všech příběhů z první části The Batman Chronicles lze ty případy, ve kterých temný rytíř zápasí s nadpřirozenými silami, opravdu spočítat na prstech jedné ruky. Vedle jednoho rakouského upíro-vlkodlaka a několika útoků šíleného vědce a jeho obřích mutantů, tu totiž Batman zápasí výhradně s gangstery, nájemnými zabijáky a lupiči. A to už od svého vůbec prvního případu, ve kterém vyšetřuje sérii vražd, kdy se jeden z vlivných spoluvastníků soukromé chemičky snaží zlikvidovat své partnery, aby jejich zisky přešly na něj.

Raný Batman se taktéž, respektive především, vyznačuje silnou brutalitou; ono dnes už klasické Batsyho první přikázání „nezabiješ“ tu nemá místo. Batman dopadne zloděje vzácné sošky, tu vezme, padoucha s ní udeří do hlavy, až ten vypadne z okna ve třetím patře a na chodníku po sobě zanechá jen krvavý flek. Jindy zase Batman unikne futuristické vaporizaci tak, že se zmocní jednoho z padouchových poskoků, prohodí si s ním šaty, a pod smrtící laser postaví jeho.

Pro dětské čtenáře opravdu nepřiměřená brutalita tak nezůstala dlouho bez následků, a už v 38. vydání Detective Comics se k Batmanovi připojuje Robin, Dick Grayson, jehož rodiče byli zabiti mafiány během jejich cirkusového vystoupení. Už tehdy však má Batman většinu své mytologie ustanovené. Po pouhých zhruba sedmi číslech se vizáž jeho obleku zastavila na bodě, který je využíván do dnes, a zhruba ve stejném okamžiku nastupuje i Batmanova „legenda“ (která se od té doby vyskytla v dalších komiksech, jako například na začátku sbírky Ticho Jepha Loeba) o zabití jeho rodičů a jeho odhodlání bojovat proti zločinu v netopýřím obleku.

Z Batmanových klasických nepřátel se zde pak objevuje pouze jeden, i když rovnou ve dvou příbězích. Tímto padouchem není samozřejmě nikdo jiný než Joker, který se už zde honosí několika ze svých budoucích charakteristických choutek. V obou případech svého řádění vždy veřejně ohlásí, kdy a kde se chystá zavraždit a oloupit nějakou zámožnou osobnost, načež celý policejní sbor nacválá do domu oběti a střeží jí jako oko v hlavě, avšak ona oběť zemře na vteřinu přesně v době, kterou Joker určil, aniž by se k ní Joker sám musel přiblížit.

Oběť totiž umírá na následky Jokerova dnes už slavného toxinu smíchu, který jí byl podán dlouho před kontaktováním policie, a když poté policie otevře hlídaný trezor, často zjistí, že byl celou dobu prázdný, či v něm byly nastrčené padělky. Podobnost s tímto vynálezem můžeme nalézt i v loňském filmu Christophera Nolana Temný rytíř, kdy Joker policii poskytl vodítka k jeho budoucím obětem a podařilo se mu je zlikvidovat i tak (kyselina ve whisky policejního komisaře).

Ve stručnosti bych tak rád shrnul, že v jistém ohledu jsou rané komiksy o Batmanovi klasickým příkladem své doby, plné banálních situací a heroických monologů, avšak konkrétně na Batmanovi je rovněž fascinující, v kolika jiných ohledech se tomuto stereotypu zároveň vymyká. No a řekněte, o kolika jiných komiksových superhrdinech byste mohli říct to samé?



Chceš taky něco napsat? Ale k tomu se musíš registrovat nebo se přihlásit!

Zatím žádné komentáře