Trochu (nebezpečné?) útěchy před nasazením.
Prostitutky a lehké ženy patřily k vojenským akcím od nepaměti. Vyhledávali je římští legionáři, ve velkém byly převáženy z Evropy do Svaté země, markytánky doslova žily s vojáky ve vojenských táborech a uspokojovaly všechny jejich potřeby. Za II. světové se sháňka po nich nijak nezměnila. Nebyly ale jedinými ženami, které byly k mání.
Velení většiny zainteresovaných armád se shodovala, že je pro vojáka dobré, aby se před výjezdem do akce odreagoval ve společnosti ženy. A to bez ohledu na to, že na příklad v USA a Sovětském svazu byl ideální voják vykreslován jako velký vlastenec a milující manžel a otec. Japonští vojáci byli dokonce nuceni před akcí navštívit prostitutku. Většinou to byly čínské a korejské zajatkyně a opravdu to neměly lehké, stály se na ně fronty. Oproti tomu v Německu byla prostituce zakázána a prostitutky často končily v pracovních táborech. Ve většině spojeneckých zemí byla prostituce povolená, pokud přímo nebila do očí (třeba nevěstinec nepřicházel v úvahu), takže možností bylo dostatek.
Mnoho chlapců ale dávalo přednost oněm „victory girls“, „khaki-wackies“ a „patriotutes“, které peníze nevyžadovaly, protože to braly jako svou morální povinnost a zároveň možnost plně využít svojí nově nabyté svobody. Jenže důsledky, které taková dostaveníčka měla, ohrožovaly všechny zúčastněné. Armádní lékaři z toho byli vzteky bez sebe, protože pouze oficiální prostitutky měly povinnost chodit na pravidelné kontroly, a tak docházelo k rychlému šíření pohlavních chorob, které byly důvodem ke stažení vojáků z akce (za II. světové bylo z tohoto důvodu z boje vyřazeno 4,9 % amerických mužů, což bylo o polovinu méně, než za I. světové, a 6× méně, než za války ve Vietnamu). Navíc penicilin tenkrát ještě nebyl běžně dostupný, takže mnohé případy zůstaly nevyléčené nebo se léčily „postaru“, což zpravidla zahrnovalo využití jedovaté rtuti.
Co se týkalo žen, přestože pro ně válka znamenala značné uvolnění společenských konvencí, stále existovaly určité věci, které by slušné děvče prostě dělat nemělo. Pokud se o některé vědělo, že „chodí s vojáky“, měla po reputaci (tak jako Vera v epizodě The Harder We Fight). Byly to totiž především ženy, které byly obviňovány z promiskuity a přenášení pohlavních chorob. Stávaly se terčem úředního pronásledování, zatýkání a dokonce uzavírání do karantény. Dokonalý dvojí metr. Na jedné straně se mužům nezávazný sex doporučoval, na druhou stranu společnost opovrhovala těmi ženami, které k tomu byly svolné.
Aby zabránily dalšímu šíření pohlavních chorob, rozjely vlády velkou propagační kampaň založenou, jako obvykle, na úderných plakátech. Pár jich najdete v galerii.
