Líbí se mi vývoj příběhu. Je to jak modřina, zprvu se sotva objeví, ale pak kvete průběžně všemi barvami, pokud zmizí dřív, než nešťastník příjde o život. Snad to i básník pochopí :).
Vignette se stává hlavou havranů, a nepravděpodobné spojenectví Phila a jasnozřivé Tourmaline, se stává realitou v příběhu, kdy se vše nezdá, tak jak má. V Row se sice dějí ohavnosti, ale se „vznešenými“ ostatními to jde také z kopce, nervozita stoupá.