Nepříjemné mrazení v Channel Zero od scenáristy Hannibala

Jednou z letošních nenápadných podzimních novinek je hororová mysteriózní antologie Channel Zero, za kterou stojí Nick Antosca, scenárista kvalitního seriálu Hannibal. Co si pro vás přichystal a čím se inspiroval? To se dozvíte v následující novince.

Channel Zero je dalším přírůstkem do rodiny televizních hororů, poslední dobou docela oblíbených. A podobně jako Outcast nebo The Exorcist těží ze známé tematiky vymítání démonů, tak si Channel Zero bere na mušku jiný populární fenomén, a to krátké fandovské hororové povídky zvané „creepypasta“. Našincům to asi nic neřekne, ale v Americe jsou poměrně rozšířené, například na Creepypasta Wiki je jich prý až 12.000.

Tyto povídky si v „dávných dobách“, kdy neexistovaly sociální sítě, uživatelé vzájemně přeposílali a kopírovali na fórech nebo v e-mailech, proto se jim začalo říkat „creepypasta“, což je variace na slova „copy & paste“, čili „kopírovat a vložit“. Určitým poznávacím znakem creepypasty jsou současné reálie, běžné věci a všední život, který naruší něco nečekaného. Něco šokujícího nebo děsivého, co by se zdánlivě mohlo stát každému, třeba při nějaké banální činnosti. Mnoho těchto příběhů vychází z tradičních městských legend (urban legends), některé jsou údajně inspirovány skutečnými zážitky a jejich autoři jsou často anonymní. A nejde vždy jen o texty, patří sem třeba i fotky nebo krátká videa. Viz například následující video, které vám asi připomene žánr found footage.

Troufneme si tvrdit, že i když horory nejsou vaše denní káva, určitě jste slyšeli alespoň o jedné bytosti, která se v creepypastě často vyskytuje. Narážíme na postavu Slender Mana, která je notoricky známá. Ale o něm Channel Zero není. První série s podtitulem Candle Cove se stejnojmennou creepypastou od Krise Strauba pouze inspirovala, protože krátké creepypasty by jako ucelený seriál nefungovaly.

Hlavním hrdinou je dětský psycholog Mike Painter, který v roce 1988 prožil osobní tragédii, když ztratil své dvojče Eddieho v tragickém případu zmizení a vražd celkem pěti dětí. Nyní se vrací do rodného města, aby zkusil záhadu konečně objasnit. Stále ho pronásledují vidiny a útržkovité vzpomínky na tehdejší události, které nebyly nikdy objasněny. A co je ještě podivnější, v těch vzpomínkách figuruje i jakýsi divný dětský televizní pořad.

Hlavním tvůrcem seriálu je Nick Antosca, který fenomén creepypasty zná a nechal se slyšet, že by rád ztvárnil na obrazovce ty příběhy, které se mu osobně líbí. V oboru není žádným nováčkem, psal například scénáře k seriálu Hannibal, k fantasy dramatu Believe, či k hororu Forest (Les sebevrahů) o děsivé moci japonského lesa, kde hraje známá Natalie Dormer (Game of Thrones, Tudorovci). Do hlavní role první řady si vybral Paula Schneidera a po prvních třech epizodách můžeme říci, že nezvolil špatně.

Schneider je uvěřitelný a dokáže balancovat mezi polohou profesionálního psychologa a uzavřeného člověka, který se ještě nevyrovnal se svou minulostí. Zajímavostí je, že tento herec nikdy nestudoval na filmové škole herectví, ale střih. Doposud vystupoval převážně v nezávislých filmech (například po boku Brada Pitta v Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem), na festivalu v Tribece byl oceněn jako nejlepší herec za snímek Začít nanovo. Z jeho seriálové tvorby stojí za pozornost komediální Parks and Recreation, novinářský The Newsroom nebo drama/thriller The Divide (Zlom). Mimochodem, Schneider kdysi prohlásil, „že odmítá hrát v blbostech,“ na druhou stranu také sympaticky otevřeně přiznal, že nezná žádného herce (včetně sebe), kterému by se dařilo toto předsevzetí naplňovat.

Jeho psychicky zranitelnou matku hraje Fiona Shaw (teta Petunie z Harryho Pottera), zástupkyni šerifa potom Luisa D'Oliveira (The 100) a zřejmě nejznámější herečkou v obsazení je Natalie Brown, která vystupovala v mnoha seriálech (The Strain, iZombie, Being Human, Happy Town, Dark Matter) a zde hraje matku malého děvčete a kamarádku hlavního hrdiny.

Zajímavostí také je, že sérii režíroval jen jeden režisér, konkrétně celkem neznámý Craig William Macneill (The Boy, krátkometrážní Late Bloomer), což napomohlo tomu, aby měla stejný styl a atmosféru. Podle prvních tří dílů lze konstatovat, že se mu podařilo zachovat i určitou věrnost duchu předlohy. Channel Zero není žádným krvákem (ale jak uvidíte, autoři se krve nebojí), postavy zoufale neběhají před maskovanými útočníky, ani nehláškují – pokud čekáte toto, musíme vás zklamat.

Tempo plyne hlavně zpočátku celkem pomalu, ale s postupně dávkovanými znepokojivými flashbacky a napínavými nebo překvapivými momenty. V několika pasážích se tvůrci snaží navodit dojem klidu a realističnosti, aby ho vzápětí rozbili něčím šokujícím. Vynikající je v tomto ohledu hned úvodní scéna prvního dílu (jako lákadlo funguje výborně), ale velmi nečekaná je například i jistá pasáž s telefonem za bílého dne, nebo jedna zdánlivě normální dialogová scéna ve druhé epizodě, která dokáže velmi překvapit a otřást vaší jistotou v motivy určitých postav.

Trailer

První šestidílná řada právě běží a pokud neovládáte angličtinu, můžete se na ni podívat s českými titulky, které pro vás překládáme. Fanoušci se mohou rovnou těšit na řadu druhou, protože stanice Syfy svému hororovému projektu věří natolik, že od začátku rozhodla o natočení dvou řad. Té druhé s podtitulem The No-End House se dočkáme na podzim 2017 a hlavní hrdinka (Amy Forsyth) v ní navštíví bizarní Dům hrůzy.

Sledujete Channel Zero? Co na něj říkáte?