Recenze čtvrté série Cobra Kai

Po roce urputného vyčkávání na další řadu je pokračování konečně tady. A to v nejlepší kondici, v jaké mohlo vůbec dorazit. Jak nostalgická čtvrtá série dopadla se dozvíte v následujících několika odstavcích. Je čas na karate.

Vracíme se zpět do Los Angeles na žíněnky a do domovů jednotlivých dojo, aby se jednou pro vždy ukončil spor mezi Cobra Kai, Miyagi-Do a Eagle Fang. Daniel se po událostech třetí série spojuje s Johnnym, aby společně srazili k zemi Johna Kreese a celé Cobra Kai. Jak to celé dopadlo už budete muset zjistit sami. My vám jen povíme, zda tahle zábava dokáže člověka zaujmout i počtvrté.

Na scénu se vrací většina postav z předchozích řad, ale zraky všech diváků nejvíce upoutá velkolepý návrat Terryho Silvera, který se poprvé a naposledy objevil ve třetím díle filmové trilogie z roku 1989. Není žádným spoilerem, že Silver byl Kreesovi zavázaný z období války a právě proto se opět spojili, aby zvítězili na All Valley turnaji v karate.

Z toho důvodu si taktéž plácli rukou Daniel s Johnnym. Velká část série se silně zaměřuje na jejich spolupráci, ale také na neutuchající vzájemný spor, který je častokrát rozděluje. Děj je v tomhle případě velmi předvídatelný, což ale bohatě kompenzují jiné příběhové linky plné peripetií a milých překvápek.

Předvídatelné, urychlené, ale přesto zábavné

Mnoho postav si prošlo slušným vývojem. Někteří možná budou namítat, že se vše seběhne příliš rychle, což v deseti relativně krátkých epizodách může tak působit, ale musíme brát v potaz, že příběh se odehrává v rozmezí několika týdnů. Jako pěst na oko nejvíce působí Anthony, syn LaRussových. Z tlouštíka hrajícího hry se stal otravný šikanátor hrající hry, ale to je zcela subjektivní.

Ve čtvrté řadě tvůrci více prohloubili příběhové pozadí jednotlivých postav, kdy z plochých charakterů udělali pořádné postavy, které nejsou jen karikaturami na obrazovce. Svou slušnou dějovou linku předvedla Tory, která dostává ještě více prostoru než v řadách předchozích. Neméně důležitou roli v příběhu sehrálo i pár nových přírůstků do hereckého ansámblu. Jedním z nich je i šikanový Kenny, který je velmi klíčovým aspektem a zásadním bodem v ději.

Sympatické postavy a návrat staré gardy

Superlativy nelze šetřit ani v případě samotných herců. Šedesátník Ralph Macchio a o něco mladší William Zabka jsou prostě sympaťáci a jejich role si člověk zamiluje. Thomas Ian Griffith, který se vrací jako Terry Silver, nezestárl ani o rok a John Kreese je s každou další řadou drsnější. A pochvalou nelze neomotat i nastupující generaci, čímž máme na mysli studenty v každém z dojo.

Abychom ale trochu šetřili slova chvály, nesmíme zapomínat taktéž na negativa mezi které rozhodně patří rozjezd první poloviny, jež se poměrně táhne. Máte pocit, že se pořádně nic neděje, ale později pochopíte, že bylo třeba nastolit půdu pro druhou polovinu série, abyste pak na ni koukali s otevřenou pusou až do posledního momentu karate turnaje v All Valley a závěrečného cliffhangeru.

Určité místo v naší recenzi musí patřit taktéž turnaji, který je tentokráte rozdělen do dvou epizod. Celé finále tak není uspěchané. Vychutnáte si náramnou choreografii a vskutku nezapomenutelné momenty.

Resumé

I napočtvrté zažíváme silnou vlnu nostalgie, které přidává olej do ohně i skvostný soundtrack nabušený úchvatnými písněmi dodávající na atmosféře 70. a 80. let. Závěrem lze snad jen dodat, že Cobra Kai není bezchybné dílo, ale nabízí neskutečně našlapanou splendidní, emoční i nostalgickou zábavu, kterou je zkrátka radost sledovat. Nebáli bychom se říct, že s každou další řadou je lepší, ale zde nesmíme zapomenout na třetí sérii, která přinesla silné a nezapomenutelné momenty těžce překonatelné.

Hodnocení čtvrté řady: 90%