Klišovité fráze nebudete hledat v seriálu, ale v následujících řádcích, protože nadupanost, emoce, choreografie, ikonické momenty a peripetie jsou s přibývajícími díly lepší a silnější.
Na žíněnkách v šampionátu All Valley nad Miyagi-Do a Eagle Fang zvítězilo Cobra Kai, jež se nyní šíří po celém městě, a které po vyřazení Kreese vede sám Terry Silver, na jehož ambiciózních plánech spolupracuje s dalšími sensei, které si postupně nabírá pod sebe. Nic bližšího již neprozradíme. Pouze vám řekneme, že i po páté stojí za to být u toho.
Superlativa, kam se podíváte
Celá série si buduje základy a rozvíjí postavy, aby vám pak nadělila jednu z nejlepších finálních sekvencí. U předchozí řady jsme vytkli urychlenost a předvídatelnost veškerého dění. U nových epizod toto tvrzení částečně platí také, přesto jednotlivé díly neubírají na plynu, předhazují do cesty různá překvápka a zvraty a pokud si po pár dílech řeknete, že přesně víte kam to celé směřuje, věřte, že nevíte vůbec nic.
Emoční momenty, peripetie a cliffhangery sází ze všech stran. Choreografie je úctyhodná a střídání stylů karate potěší zapálené fandy. Superlativy se nedá šetřit a pravděpodobně neexistují slova, která by popsala jak moc je Cobra Kai neskutečný seroš.
Negativa budete hledat u herectví pár jedinců a pokulhávající kameře při soubojích, jež v mnoha momentech tvoří velmi silnou stránku celého seriálu, jindy by si přeci jen zasloužily trochu větší péče ze strany kameramana. Zamrzí i množství epizod, které vás dostatečně nenasytí, a relativně krátká stopáž, jež by s klidem mohla býti delší.
Návrat do minulosti a dostatek prostoru pro všechny
Tvůrci opět chytře pracují s flashbacky a se záběry z původní filmové trilogie, díky čemuž se ani nový divák, jež nemá co do činění s Karate Kidem, neztratí. I po páté musíme vyzdvihnout famózní postavy, jejichž vývoj je přirozený a ploché charaktery jsou lidštější, k čemuž dopomáhají i scény zaměřené na jejich minulost.
S pátou řadou dorazily i nové přírůstky do party, které přináší svěží vítr do plachet, díky němuž seriál nepolevuje, je temnější a rozděluje příběh do vícero dějových linek, které závěrem propojí v jednu. Všichni navíc dostávají tolik prostoru, kolik si zaslouží. Do karet tvůrcům hraje opět nostalgie a návrat staré známé gardy, což z díla dělá výjimečný počin.
Trio, na které jsme všichni čekali
Terry Silver si vyšlapal cestu, která z něj dělá šíleného perfekcionistického záporáka. Na scénu se vrací i drsňák Chozen, jenž se spojuje s Danielem a Johnnym, aby se společně pokusili stáhnout Silvera na dno. Zároveň se musí vypořádat se svou minulostí, díky které se přátelské pouto mezi nimi třemi ještě více prohloubí a z Chozena dělá sympatičtější a zajímavější postavu.
Není žádným tajemstvím, že svého comebacku se dočkal i Mike Barnes z třetího Karate Kida, který na návrat čekal celých třicet tři let. Nejedná se jen o obyčejnou loutku, která si jde pro zasloužené cameo. Stejně jako ostatní postavy i Mike má svůj úděl a podílí se na vývoji příběhu.
Neubralo se ani na skvělých odkazech a referencích na 80. léta. Naopak soundtrack byl oproti předchozím sériím sušší, přesto vás ale seriálem doprovodí skvostná hudba v podobě písně Eye of the Tiger, kapely Airbourne či zpěváka Billy Idola. Nešetří se ani humorem, který vyvažuje temnější a brutálnější nádech páté sezóny.
Resumé
Látka se ani po 38 letech nevyčerpala, tvůrci nastolili výborný příběh, rozvětvili dějové linky různými směry a následně je skloubili do nostalgicky excelentní jedinečné podívané, jež lze vytknout drobnosti s kamerou a urychleností. Bez sebemenších pochybností se jedná o absolutně jeden z nejlepších seriálů posledních let, kterému stále mnoho lidí nedalo šanci. A po dokoukání si pokládáme jen dvě otázky. Kdy přijde další řada a kdy nastane ten správný čas si seriál zopakovat?
Hodnocení páté řady: 90%
