"Paranoia, trauma a hrdinství," říká o aktuální epizodě tvůrce seriálu

Spolutvůrce seriálu Ryan Condal se vyjádřil k několika dramatickým momentům, kterých jsme byli svědky v poslední epizodě. O vlivu skutečného světa na nový policejní stát losangelského bloku a k aktu hrdinství, o kterém se nejspíš nikdo nedozví.

O názvu epizody

Čtvrtá epizoda nese jméno Panoptikom, což je specifický druh věznice, kde je z centrální věže možné pozorovat vězeňské cely v rozmezí celých 360°. Jelikož samotní vězni do věže nevidí, nemůžou si být nikdy jistí, zda je právě nesledují a to má významný efekt na jejich chování. I v seriálu obyvatelé bloku Los Angeles vědí, že jsou neustále pozorování a tak se i jejich společnost promění v nedůvěřivé, podezíravé a ignorantské prostředí. Jak bylo slíbeno na začátku druhé řady, téma neustálého sledování převládne během celé série, ale tahle epizoda to pozvedla do zcela nových výšin. „Snažili jsme se ukázat, co se děje na více místech ve světě ve stejný okamžik,“ řekl Condal „a vytvořit posun společenského chování v životě lidí v místě bývalé demokratické společnosti jako Los Angeles.“

O vlivu východního Německa

Jestli jste se domnívali, že takováto úroveň sledování je možná pouze ve sci-fi románech, zamyslete se znovu. Condal a ostatní scenáristé se přímo inspirovali událostmi z východního bloku (zase to slovo „blok“) během studené války. „Už jsme to v lidské historii viděli v případě východního Německa,“ poznamenal Condal „což byl z pohledu historie policejní stát, doslova nejvíc** profízlovaný stát**. Během největšího rozmachu NDR byl zhruba jeden z 63 lidí jistým způsobem agentem vlády. Mohlo jít jen o pasivního informátora nebo třeba souseda, co sledoval chování ostatních. To také zapřičinilo společnost protkanou nedůvěrou, intrikami a nutností žit ve světě, kde nevíte, zda vás sledují nebo na vás donášejí, i když ve skutečnosti nic špatného neděláte.“

Neustále špiclování je nepěkná věc. Aaano?

O vlivu filmu Životy těch druhých

V roce 2006 vyšel Oskarem oceněný film Životy těch druhých, který vyprávěl o** agentovi Stasi** z Německé demokratické republiky, jehož pracovní náplní bylo odposlouchávat napíchnuté místnosti. „Milujeme ten film a vzpomínali jsme na něj i během psaní scén druhé řady,“ odhalil Condal. Našli jsme snad právě materiál pro vyplnění mezery před další epizodou?

O vztahu Jennifer k odboji

V aktuální epizodě jsme se dozvěděli něco málo o minulosti Jennifer a o jejích motivech proč vlastně nastoupila k okupačním jednotkám. „Je na světě úplně sama a to právě zásluhou okupace,“ vysvětluje Condal „ale její osamělost byla vytvořena odbojem a vzpourou. Měla svůj malý šťastný život, o který ji ale připravil teroristický útok během prvních dní okupace a obral ji o všechno.“

O vztahu Jennifer k Bowmanovým

„Myšlenka je taková, že i když to nikdy výslovně neřekla, tohle jsou věci, po kterých toužila než se její život obrátil naruby v důsledku událostí, které předcházeli Příchodu a začátku okupace,“ vysvětlil Condal. „Když ji vidíte sledovat Bowmanovi, není to voyeurismus jako v tom filmu Někdo se dívá. Jde o voyeurismus, kdy pozorujete, jak někdo jiný má život, po kterým toužíte a mohli jste ho mít, kdyby se věci vyvíjeli jinak. A teď litujete, že jste toho nedosáhli. Ničí ji to. A to jí také posune k tomuto činu.“ Will nemá ani tušení, že Jennifer ho považuje za jednoho ze svých posledních přátel na světě. „To je pro ni ten zlomový moment,“ říká Condal „proto je to tak bolestné.“

Pro Jennifer je to bolestný pohled na život, který ona sama mohla mít.

O tom, zda je Jennifer hrdinka či ne

„Nemusíte pro záchranu dítěte zvedat lokomotivu v superhrdinské kápi, abyste se stal hrdinou,“ vysvětluje Condal. „Hrdinské činy se dějí všude a pořád a ano, Bowmanovi jsou zachráněni zcela nezištně a to skutečným činem nesobeckého vzdoru cizí osoby. Je o to víc tragické, že se Will a Katie asi nikdy nedozví pravdu o tom, co pro ně Jennifer udělala a pro mě osobně je tohle opravdová forma hrdinství.“

O Charlieho proměně

V této epizodě jsme Charlieho začínali lépe poznávat a je to přinejmenším znepokojivé. Žádná změna účesu toho chlapce nezbaví jeho utrpení. Jak Condal vysvětlil, v době před okupaci jsme Charlieho viděli jako veselého chlapce, který miluje baseball a směje se svou matkou, ale teď je vše jiné. „Charlie si přinesl zpátky hluboké rány. Nejenom ty fyzické spojené s jeho působením u Solomona, ale i ty psychické,“ řekl Condal. „On tu ve skutečnosti není, je odtržený, odloučený.“ Katie i Will se pochopitelně snaží opět navázat ztracený vztah, ale příliš to nefunguje. A jak Condal dodává:// „To, že vidí své rodiče ho automaticky nepřepne do dřívějšího veselého chlapce. Žijí v jiném domě. Jeho starší bratr je pryč a jemu se v hlavě honí spousta věcí, které jeho mládí nedokáže pochopit a tak na svět zanevře.“//

Děti jsou pro Willa vším, ale také srdcebolem.

O sbližování se Gracie s bratrem

Když si Charlie ustele vedle své postele a jeho sestra Gracie to uvidí, pokusí se s ním znovu sblížit. Beze slova přilehne k Charliemu na podlahu. Jeho sestra je s ním schopná navázat vztah, protože na něj nemluví a neříká mu věty jako „Musíš se mi svěřit, co se ti stalo“, „Musíš se mnou mluvit“, nebo něco podobného. Jenom mu sděluje: „Jsem ráda, že jsi zpátky.“

Foto: USA Network, zdroj: Colony blog

A jak zapůsobila čtvrtá epizoda na vás? Dokáží Will a Katie udržet svá tajemství neodhalená? Promění se Charlie zpět ve veselého chlapce? Dosáhnou špehovací manýry okupační vlády svého vrcholu nebo budou dál eskalovat? A jak by se v takovémto případě zachoval Jan Tleskač?