Constantine a Arrow: Z hororu do pohádky

John Constantine se na stránkách komiksů obje­vil již po boku řady superhrdinů. Nyní by měl v seriálovém zpra­cování navštívit zele­ného lučištníka Green Arrowa. Mohou spolu tyto dvě postavy ze zcela jiných světů interagovat tak, aby vše fungovalo, jak se očekává?

Jedinečnost média

Černá orchidej může fungovat ve světě Batmana i Lexe Luthora, Batman může žít ve světě Bažináče a Bažináč v tom Johna Constantina a ten na oplátku zase v Batmanově vesmíru. Interakce mezi těmito postavami je (nebo alespoň bývala) na stránkách komiksů na denním pořádku a tyto crossovery vždy fungovaly ke spokojenosti čtenářů. Scenáristé slučovali zdánlivě neslučitelné a dávali dohromady exorcistu s bdělým strážcem, korporátního magnáta s hybridem květiny a tak dále. Tato zdařilá slučování slouží v poslední době k obhajobě kompletování Supermana a Batmana, Avengers a Strážců galaxie a nyní především Green Arrowa a Johna Constantina. Celá věc je ale mnohem komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát. Jednoduše řečeno: když to fungovalo v komiksu, není pravidlem, že to bude možné uskutečnit i v seriálu.

Prvním faktorem, který celou situaci ovlivňuje, je odlišnost dvou médií. Televizní obrazovka si nemůže dovolit to samé, co komiksová kniha (a samozřejmě to samé platí i naopak). Jasným důkazem je Alan Moore a jeho From Hell (Z pekla) – tedy grafický román, kde autor využívá mnohovrstevnatost komiksového média a tvoří tak unikátní dílo, které (jak bylo dokázáno filmovou adaptací) nejde odvyprávět multimédiem.

Přestože málokteří scenáristé superhrdinských komiksů umí využívat komiksového média v maximální míře, již před drahnou dobou si řada z nich uvědomila, že v komiksech jim toho projde více než v televizi nebo kině. Jedním z důsledků tohoto prozření je například právě slučování nejrůznějších vesmírů.

Mooreovo Z pekla využívá vrstevnatosti komiksového média

Tvůrčí kroky bez marketingu

Ke slučování jednotlivých superhrdinů je však třeba podotknout, že dříve, v dobách, kdy pro DC psali politicky i sociálně zainteresovaní autoři, nesloužilo toto propojování jako marketingový tah (jak je možné pozorovat dnes), ale jako možnost prohloubit charaktery jednotlivých postav a především možnost, jak masovému publiku sdělit pohled na aktuální dobu a chod věcí.

Asi nejlepším příkladem je komiksová série, kde stojí bok po boku strážce vesmíru a bdělý strážce, tedy Green Lantern a Green Arrow. Přestože se může na první pohled zdát, že jsou tyto dvě postavy pospolu jen kvůli své zelené barvě, opak je pravdou. Lantern a Arrow byli seskupeni především kvůli svým opakům. Green Lantern byl jeden ze superhrdinů, kteří sledovali pouze pódium a své závěry vyvozovali jen a pouze z toho, co viděli bez kontextu zákulisí. Green Arrow, známý zastánce dělnické třídy, byl jeho opakem – sledoval vždy jeviště stejně pozorně jako zákulisí a z obou těchto obrazů poté vyvozoval své závěry.

Odlišné pohledy obou hrdinů prezentuje hned úvodní scéna komiksu, kde spolu oba hrdinové vystupují. Zde Green Lantern pomůže staršímu muži, na kterého si dovolují místní „chuligáni“ a myslí si, že udělal svět lepším místem. V tu chvíli ale nastupuje na scénu Green Arrow, který strážci vesmíru vysvětluje, že onen starší muž vykořisťuje své nájemníky a mimo jiné i příbuznou chlapce, před kterým muže „zachránil“.

Obdobně funguje i John Constantine v Bažináčovi. Alan Moore se do svého příběhu nesnaží dostat co nejvíce postav pro zvýšení prodeje, ale pouze pro zdynamičtění vyprávění.

Všechny kritiky uznávané crossovery a komiksy, kde spolu funguje více (ať stejnorodých či rozličných) postav, které již měly či nedlouho poté získaly své vlastní série, byly vytvořeny z důvodů zkvalitnění jednotlivých příběhů a nefungovaly pouze jako marketingový tah. Pokud by tedy měl fungovat crossover mezi Arrowem a Constantinem, měl by být přístup tvůrců seriálu v současnosti stejný jako přístup jejich kolegů z komiksového světa minulého století.

Green Arrow a Lantern nebyli zprvu sloučeni kvůli marketingu

Bez kopíráku

Druhým podstatným a zřejmě nejdůležitějším faktorem v seskupování různých postav je samotný scenárista a kreslíř. Autor scénáře by totiž neměl vzít klasický charakter postavy a pouze jej překopírovat do svého díla, ale měl by ponechat postavu věrnou předchozím dílům, zároveň ji však upravit ve prospěch svého příběhu. V tomto vyniká především jeden z nejuznávanějších autorů současnosti, Neil Gaiman, který v minulosti přepracoval a utvořil si k obrazu svému obecně známého Sandmana, ale také již ne tak proslulou Černou orchidej, původně druhořadou superhrdinku, do jejíhož světa se mu podařilo zapracovat Lexe Luthora, Bažináče, i Batmana takovým způsobem, že nenarušil atmosféru vytvořeného snového světa. Z Lexe Luthora se tak stal mafián jak vystřižený z Kmotra, Batman zde vystupoval více jako stín než reálná postava a Bažináč byl jen zhmotnění rozpadající se přírody (zde tedy Gaiman přebral pochodeň od svého vzoru Alana Moorea).

Na zmiňované také navazuje fakt, že by nebylo možné převést Černou orchidej na televizní obrazovky takovým způsobem, aby byly zachovány podstatné prvky komiksu. Pokud tedy chtějí tvůrci Arrowa uvítat do svého světa Johna Constantina, mohou si ho, jak je zmíněno výše, upravit „ke světu svému“, ale zároveň mu musí ponechat jeho základní rysy neměnné napříč nespočtem příběhů a řadou médií (tedy od komiksu přes film až po seriál). John Constantine je exorcista odsouzený k životu v pekle, závislý kuřák, se kterým se svět nemazlil, a tak se s ním nemazlí ani on.

Constantinova cesta z hororu do pohádky

Přestože je tedy Starling City, Arrowovo působiště, v DC televizním světě „to temnější“, je třeba poukázat na fakt, že v poslední sérii nikdo nezemřel, i když k tomu měla vždy daná postava veškeré možné předpoklady. Svět CW totiž od minulého roku prezentuje svou veškerou tvorbu jako novodobou verzi grimmovských hororů, které zmutovaly v dětskou pohádku o zlém démonu a jeho milostivém dědici, jenž si nakonec odjede v západu slunce se svou zlatovlasou princeznou. Tento svět se naprosto rozchází s tím Constantinovým, který je naopak přímým odkazem na původní horory od bratří Grimmů.

Zatímco v Arrowovi málokdo skutečně zemře, Constantine je na hřbitově jako doma

Město, do kterého John Constantine míří, je tak přesným opakem světa, v němž žije. Pokud tedy nebudou chtít tvůrci seriálu Arrow narušit charakter zlomeného Johna Constantina, budou muset narušit svůj vesmír, kde všechno dopadne, jak si hlavní hrdina přeje (tedy svět, nebo spíše řád, který tvůrci nastolili ve třetí sérii). Zda budou ochotní na jednu epizodu vyměnit rodinná dramata, šťastné konce a všudypřítomné slunce za svět plný démonů, umírání a zlomeného Constantina, se ukáže až na podzim tohoto roku. Již nyní je ale jasné, že pokud tak učiní a hned poté se vrátí do starých kolejí, bude Constantinovo hostování pouhou přeháňkou ve slunném dni, která sice osvěží, ale nic nezmění.

Foto: Knockabout Comics a DC Comics