Julie Plec odpovídá na otázky po finálové epizodě

Finále máme úspěšně za sebou. Sice jsme se nedozvěděli, zda se Dr. Cannertsovi podaří najít lék na smrtící virus a zda bude někdy karanténa zrušena, ale pokud vás zajímá, co by nás čekalo ve druhé sérii, tak si přečtěte následující rozhovor s producentkou seriálu, Julie Plec.

Výkonná producentka, Julie Plec, poskytla pro weby TVLine a ENTERTAINMENT WEEKLY rozhovor ohledně smrti Katie, finálové scéně a o plánech, které měla pro druhou sérii.

Váhala jste, když jste se rozhodla zabít Katie?

Nikdy mě nenapadlo Katie nezabít, protože její smrt v původní belgické verzi byla tak silná a to opravdu pohřbilo mou posedlost tímto seriálem, že se rozhodli udělat takovou odvážnou a silnou věc. Nikdy jsem o tom neváhala. A to až do chvíle, dokud jsem si nepřečetla reakce fanoušků, kde se lidé cítili zrazeni a naštvaní kvůli mému rozhodnutí, až jsem si pomyslela: „Zajímalo by mě, jestli bych nad tím váhala, kdybych se rozhodovala o pět minut déle.“ Jedním z důvodů, proč miluji náměty s virem a karanténou, je, protože sázky jsou tak vysoké a nacházíte se v situaci, kde budete mít intenzivní citové vztahy k lidem nebo odstupy od lidí, a každý je v nebezpečí, každý může umřít. Takže vybudujete silný milostný příběh, který by se ani nutně nemusel za žádných okolností stát, a potom jej zničíte jako výsledek viru. Poznáte, že musíte udělat něco velkého a odvážného. Navíc ráda ničím lásku. (Směje se). To je takový můj malý zvrácený problém. Chci říct, že to musíte udělat co nejkrásnější a potom to pohřbít. To je moje sadistické myšlení jako vypravěče. (Směje se).

Poslední minuty tohoto seriálu byly vedeny v monologu, což bylo nové. Proč jste se rozhodla ukončit to takto, s Jakem a se slovy „Miluji tě.“?

Původní scénář byl napsán s koncem, kde bylo ukázáno, že Lex vstoupil do karantény. Tak přesně to zobrazují závěrečné záběry belgické verze. Zamýšleli jsme to také zakončit takto. Ale pak přišla ta nádherná písnička, kterou jsme použili na konci. Připadalo vám, že epizoda vyvrcholila příliš brzy a všechno, co se stalo po okamžiku rozptýlení popelu, vypadalo jako náhoda. Když jsme se na to pak podívali, uvědomili jsme si, že hudba naznačuje jiný konec, než který byl ve scénáři. Poté jsme si s tím hráli a nakonec jsem se rozhodli, že seriál ukončíme v rytmu naděje a lásky. Samozřejmě, že jsme doufali, že budeme mít příležitost pokračovat v další sérii a příběh tak důstojně ukončit, ale jsem ráda, že to skončilo, jak to skončilo. Přijde mi totiž, že poslední věta, kterou jsme vymysleli, je ta nejemotivnější čás­t.

Co jste měli připravené pro druhou sérii?

Plánovali jsme vytvořit konflikt v nemocnici. Celá komunita by čekala, až virus vymře. Věděli by, že nebudou volní, dokud se tak nestane. Dr. Cannerts by našel způsob, jak udržet lidi naživu i přesto, že se u nich projevují příznaky. Takže máme tu bandu lidí, kteří jsou nakažení a rozšiřují virus, jenž je udržuje naživu. Najednou si tito lidé, kteří byli před dvaceti dny rozzuření, že je zavřeli do karantény, uvědomí, že nyní jsou uzavření ve vlastním pásmu, takže se teoreticky můžou vyhnout nákaze od lidí v nemocnici. Měli jsme to skvěle rozvržené: nemocnice zaplněná nakaženými a umírajícími lidmi proti komunitě, která se snaží budovat, vydržet a přežít praktickými způsoby tím, že lidé rozhodují o tom, co udělat s komunikací, zákony a stanným právem, jak si sehnat jídlo, jak učit své děti a jak vycházet s ostatními. Zkrátka všechny ty věci, které potřebujete znát, když jste někde zavření a na dlouhou dobu odtud nikam nepůjdete.

Je něco, co byste udělala jinak, kdybyste věděla již dříve, že dostanete pouze jednu sérii?

No, kdybych to věděla už od začátku, tak bych ten příběh řádně ukončila. Našla bych způsob, jak najít lék a spatřit naději, že by karanténa byla zrušena. Shodou okolností jsme se k takovémuto konci přiblížili, takže to je dobře. Ale byla bych raději, kdybychom mohli natočit pokračování, abychom mohli dopovědět druhou polovinu příběhu.

(Naši hrdinové se příští rok již nevrátí. Foto: CW)

Zdroje: www.ew.com, tvline.com