Hacker útočí na další lidi ze školy, což mezi celou skupinou oblíbenců vyvolává konflikty. Sofía mezitím celý případ dále vyšetřuje a pečlivě pozoruje. Ve škole se začíná ukazovat, komu se dá věřit, a kdo si chaos užívá. Vyjasňuje se, že člověk není tím, kým je, ale tím, jak ho označí okolí. Javier začíná k Sofíi něco cítit a vyhledává společné momenty.
Nastává druhá vlna útoků. Obětmi se stávají Pablo, přítel Isabely, který nejen jí posílal nemravná videa. Její kamarádka Natalia, která vykrádá školní fond. Raúl, jehož otec, politik, si ulívá peníze. A školní tyran Gerry, který si vyhledává gay porno. Všichni, kdo Isabele ublížili, což Sofía snadno odhalí. Vygradovaný konflikt všechny zavede až k řediteli.
Každý řeší své problémy po svém. Natalia musí vrátit ukradené peníze, ale neví, kde je sehnat. Gerry si svůj vztek vylívá šikanou Luise a vede drsnou antikampaň za svou homosexualitu. Raúl se svěří Sofíi a ta se na oplátku svěří jemu, což je sblíží. Svěřit se přijde i Isabela, která definitivně končí s Pablem.
Sofía s Javierem dál pátrá po viníkovi, což je zavede do IT centrály, kde se dozvídají zajímavé novinky. Následně svá podezření sdělí řediteli, který ji ale neustále podceňuje a vyplouvají rodinná dramata. Ta se začnou ze školy přenášet i do rodin všech obětí.
V závěru se hacker přiznává, ale je to opravdu tak snadné? Sofía totiž dostává tajemnou zprávu.
Daná situace nabírá na intenzitě. Logicky tak dochází ke sporům, nepřátelství a schválností. Vývoj děje se ale tak trochu plácá v atraktivnosti vytvořit beznaděj postižených, kteří spíše naopak vyvolávají dojem, že se tím sami náramně baví. I když je fakt, že u takovýchto interiérových televizních počinů se nejedná o nic ojedinělého. Jinak mimochodem, slovo paparazzi by se mělo asi přehodnotit. Kam se na někoho takového hrabou studenti doslova přilepení s telefony v rukou na aktérech bouřlivého dialogu na konci této části a všichni svorně si je natáčející. To už je skutečně mazec.