První Smrtonosná past režiséra Johna McTiernana je považována za jeden z nejlepších, ne-li ten vůbec nejlepší akční film všech dob. Proč tomu tak je a kolik ze svého kouzla tento otec dnes už pentalogie Smrtonosných pastí a odrazový můstek kariéry Bruce Willise ztratil po čtvrt století?
Smrtonosná past je kult, který navždy změnil žánr amerického akčního filmu. Přesto ale namísto něj mohl vzniknout snímek úplně jiný. Režisér John McTiernan totiž původně neplánoval točit Smrtonosnou past s (tehdy relativně neznámým) Brucem Willisem, nýbrž pokračování Komanda s Arnoldem Schwarzeneggerem.
To se ale nakonec naštěstí nestalo a výsledná Smrtonosná past je tak Komandu vzdálená asi tolik jako i celému hollywoodskému akčnímu žánru reganovské éry. McTiernan v ní totiž dokázal něco, co v té době bylo prakticky nevídané. Představit uvěřitelný akční svět s uvěřitelnými postavami, výborným hlavním padouchem a především hlavním hrdinou, se kterým divák dokáže soucítit.
John McClane totiž v žádném případě není hora svalů svírající samopal s nekonečným zásobníkem. Je to obyčejný polda, který chybuje, má strach a ze všeho nejradši by byl celý film doma se svou ženou a dětmi. O podobné soucítění s akčním hrdinou už se sice pokoušel i první Rambo se Sylvesterem Stallonem, s obyčejným chlápkem od rodiny lze ale přece jenom soucítit líp, než s válečným veteránem s pošramocenou psychikou.
Smrtonosná past nemá nejlepší akční scény, exploze ani honičky (ty vlastně nemá žádné). Zároveň se o to ale ani nesnaží. Její kouzlo spočívá v klaustrofobické atmosféře uzavřeného mrakodrapu odříznutého od okolního světa, kde nepřátele nelze kosit po desítkách, nýbrž jednoho po druhém. A i to dává hlavního hrdinovi pořádně zabrat.
Ať už by ale McTiernanova režisérská vize a Willisův tehdy neotřelý herecký výkon byly sebelepší, bez Bonnie Bedeliy, která si pro svou postavu McClaneovy manželky Holly ve filmu dokonce sama vydupala více prostoru, McClaneova nevšedního „rádiového“ parťáka Ala Powella v podání Reginalda VelJohnsona a především Alana Rickmana ve své první velké filmové roli jako hlavního padoucha Hanse Grubera, by byl výsledný film poloviční. Konkrétně ona hlavní (anti)chemie mezi Willisem a Rickmanem totiž funguje na výbornou, i když se oba jen téměř anonymně pošťuchují vysílačkou. A co teprv, až se jejich postavy poprvé potkají skutečně tváří v tvář?
Na první Smrtonosné pasti je tak i v dnešní době výjimečné především to, že tenhle film v určitém ohledu téměř nezestárl. Absenci přepálených akčních sekvencí, ve kterých aktuální hollywoodské tvorbě prostě nemůže konkurovat, totiž vyvažuje chytrým příběhem, výbornými postavami a realistickou atmosférou. Smrtonosná past je jedním z těch filmů, na který se můžete dívat pořád dokola a v podstatě nikdy vás neomrzí. A hlavně je to film, který je minimálně stejně tak zajímavý i mimo rámec své vlastní budoucí série. Protože ruku na srdce, Johnu McClaneovi z roku 1988 by při představě skákání po stíhačce slezly nehty hrůzou.