Quadrilogii Smrtonosných pastí se podařilo něco, co je u filmových sérií velmi vzácné: všechny její čtyři filmy si totiž drží velmi vysokou kvalitativní úroveň. Stálo tedy za to zariskovat ještě napopáté a pokusit se tak o vytvoření hned celé pentalogie kvalitních akčních filmů? Rozhodně ne.
Není žádným tajemstvím, že pátá Smrtonosná past s podtitulem Opět v akci nesbírá v českých ani zahraničních kinech kdoví jak příznivé ohlasy, proto nemá cenu chodit kolem horké kaše. Režisér John Moore a scenárista Skip Woods pravděpodobně v životě neviděli jedinou Smrtonosnou past. Pokud někdy nějakou viděli, nepochopili, o čem jednotlivé filmy jsou a co je dělá součástí celku. A pokud to pochopili, bylo jim to naprosto fuk.
Kdyby byl John Moore alespoň špatný režisér, co se snaží natočit Smrtonosnou past, jenže on je bohužel špatný režisér, který se snažil natočit… co vlastně? Pátá Smrtonosná past nenabízí prakticky nic, co by atmosféru předchozích dílů mohlo alespoň vzdáleně připomínat. Kamera se snaží být co nejmoderněji roztřesená a jednotlivé záběry co nejjemněji rozkouskované (oboje asi tak v desetinásobku snesitelné intenzity), a když se skladatel Marco Beltrami zrovna nesnaží zkřížit Michaela Kamena s Hansem Zimmerem, scénu ovládne armáda lens flarů, za které by se styděl i J.J. Abrams.
Horší než technická stránka filmu je ale scénář Skipa Woodse. Respektive když je nám ještě v jedné z úvodních scén John McClane představen jako přepadlý stařík, který se chce po všech těch životních útrapách jen usmířit se synem, vypadá taková premisa i relativně nadějně. Jakmile ale McClane senior poprvé přičichne ke střelnému prachu, příběh nabere až zrůdných obrátek. Scénář čtvrté Pasti byl z hlediska programátorských reálií sice úplně mimo mísu, příběh a jednotlivé postavy v něm ale byly napsané výborně a skvěle odkazovaly na předchozí díly.
Scénář páté Pasti vedle toho vypadá jako něco, od čeho kdybyste vystříhali pár finančně náročnějších scén, mohlo by to posloužit jako předloha k nějakému DVD béčku pro příjemně podroušený večer. Skip Woods by si za svůj scénář k páté Pasti prostě zasloužil strávit víkend v Černobylu. Ne že by to ale k něčemu bylo, když má po ruce neutralizátor radiace.
Hvězda filmu a celé série Smrtonosných pastí Bruce Willis sice tak nějak hraje, že by ale hrál přímo Johna McClanea, to se vyloženě říct nedá a většinou prostě jen pobíhá po scéně s bouchačkou a vnitřně asi ani neví, která bije. Podobně je to i s Jaiem Courtneym, jehož postavě scénář navíc bohužel nedopřál žádný uvěřitelný vývoj a malý Jack tak jen víceméně nesystematicky přeskakuje mezi polohami od „střelím svýho tátu do hlavy“ k „s taťkou pojedeme na výlet zahláškovat si a pokosit pár hajzlů“.
Poté, co šla Smrtonosná past 4.0 do kin s přístupností od třinácti let, vyšla jako odpověď na to speciální necenzurovaná DVD edice, kam se přidalo pár nadávek a pár decilitrů krve. Jaká speciální DVD edice by ale mohla vyžehlit pátou Past? Taková, ze které by se vystřihlo závěrečné „Yippie ki-yay, motherfucker“, jakákoliv zmínka o nějakých McClanech a celý film by vyšel pod jiným názvem. Smrtonosná past je stále pouze quadrilogií. A o další slepé uličky ať už se prosím nikdo nepokouší.
Bože, nikdo by moje myšlenky nevystihl líp! Pod to se můžu podepsat, stále s pěknou pachutí, které se nedokážu ani po té době zbavit.