Úvod do historie esejců

Říkali jste si při sledování seriálu, kdo to jsou ti „esejci“? Odkud jsou? Proč mají tak podivné rituály? Tak právě proto jsme si pro vás připravili tento článek.

Již několikrát byli v seriálu esejci zmíněni a dokonce jsme se s jedním i setkali. Nejvíce jsme se o nich dozvěděli od Šimona, strýce detektiva Cohena. „Je napsán esejci (Válečný spis), starodávnou náboženskou sektou, která žila v poušti nedaleko Mrtvého moře. Sami sebe nazývali „synové světla“. Ochrana kyrysu měla zabránit tomu, aby se kameny někdy našly. Kvůli tomu by zemřeli.“ Jejich role v seriálu je víceméně jasná, chrání kameny, ale kým byli doopravdy? O esejcích panuje mnoho neshod, a tedy o nich existuje mnoho teorií. Pokusíme se vám níže přiblížit základní teorii.

Vznik

Toto hnutí nejspíše vzniklo z proudu chasidim (zbožní), kteří bojovali za očištění jeruzalémského chrámu, který byl znesvěcený seleukovským vladařem Antiochem IV. Ten z něj totiž se souhlasem prohelénisticky zaměřených Židů udělal svatyni boha Dia. Zhruba v polovině 2. století př. n. l. se chasidské hnutí štěpí na radikálnější esejce a umírněné farizeje (ti se vzdali očekávání příchodu mesiáše). 

Esejci

Esejci (také eséni či esséni) byli asketické, apokalyptické a mesianistické hnutí antického judaismu. Název „esejci“ (řecky: essaioi) si zřejmě nevymysleli sami ale někdo je tak začal nazývat. Výraz je zřejmě odvozen od aramejského slova chasajja, tedy zbožní. Esejci se nejspíše samotní označovali jako Jachad, což znamená spolek, unie či společenství.

Jistě víme to, že okolo roku 130 př. n. l. se tato komunita přestěhovala z městského prostředí k Mrtvému moři a tam vytvořila své sídlo – Kumrán. Toto specifické společenství, které bylo vzdáleno ruchu měst a politickému dění, se dosti radikalizovalo. Život komunity byl podřízen přísnému řádu. Denně museli provádět rituální omývání vodou, konaly se společné modlitby a společně i jedli. Většinu dne pak pracovali a od večera do noci studovali svitky.

Významným rysem bylo společné vlastnictví. Není úplně jasné, jakým způsobem toto vlastnictví fungovalo, ale jak se zdálo, tak majetek spravoval určený správce. Tato správa majetku měla nejspíše zabránit, aby zboží a vše co se využívalo, nebylo tzv. poskvrněno. Tedy aby tento používaný majetek odpovídal předpisům o čistotě. Další významný rys byl ten, že hnutí bylo apokalyptické. Esejci očekávali náhlý zvrat, zásah Boží, při kterém zanikne znesvěcený Chrám a následně sestoupí z nebe Chrám nový. To vše bude doprovázeno bojem mezi silami dobra a silami zla (tedy mezi „syny světla“ – esejci a „syny tmy“ – všemi ostatními). Zároveň také očekávali, že se v tu chvíli objeví prorok, který zvěstuje příchod mesiáše a následně přijde davidovský (královský) a áronovský (kněžský) mesiáš. Co je zajímavé, tak síly dobra a zla jsou v esejském pojetí rovnocenné. Stvořil je Bůh, který všemu svrchovaně vládne a předem stanovil, že síly dobra zvítězí.

Esejci někdy mezi lety 39 – 31 př. n. l. Kumrán opustili. Důvod není zcela jasný, mohlo to být kvůli nájezdům Parthů anebo třeba zemětřesení. V tu dobu se ale zřejmě těšili přízni Heroda Velikého a žili těsně u hradeb Jeruzaléma. Dochovaly se tam po nich nádrže, které jsou podobné těm kumránským. Do Kumránu se esejci vrátili po Herodově smrti (rok 4 př. n. l.) a obnovili tam své sídlo. Hnutí jako takové existovalo až do roku 68 n. l. kdy bylo sídlo esejců zničeno a obyvatelstvo pobito římským vojskem za První židovské války. Je nepravděpodobné, že by všechny komunity zničila římská invaze, ale bez centra své víry se zřejmě beze stopy vytratily. Některé teorie předpokládají, že dnešní Mandejci jsou pozůstatkem uprchlých esejců.

V příštím článku se podíváme na písemné odkazy esejců. Na takzvané Kumránské svitky a esejské učení.

Čerpáno z: Esejci v Kumránu a svitky od Mrtvého moře

Čtěte také: Kumránské svitky a esejské učení