Osobně si myslím, že Rory je nejlepší z Doktorových společníků. Sice ze začátku to s ním bylo nemastné neslané, ale později, teda resp. v této sérii hlavněm válí. S mečem a pistolí, pěstí Hitlerovi,… no neříkejte, že to by se v životopisu nevyjímalo. :-P
Nechci aby v každé epizodě vyřvávala. Ale chci aby, když kouká na jednu slečnu, která jí otevřela dveře, aspoň vypadala trošku smutně. Stačil by mi pitomý náznak. Takhle vypadá jako ledová královna.
Víš ono je hezké, že ví jak to dopadne…ale dítě je dítě. Když už ho jednou držíš po porodu v ruce, tak máš buď aspoň občasné epizody smutku, nebo jsi emocionálně narušená osoba.
Vždyť by bylo tak zatraceně jednoduché to do těch standalone zapracovat, kdyby to Moffat nedržel hamtivě jak Harpagon zlaťáky. Hlavně aby nikdo nic nevěděl.
Epizoda sama o sobě výborná, ale je fakt, že psychologie postav se vytrácí a stává se z toho jednoduchý seriál, kde si postavy nemyslí raději nic, aby diváci nemuseli přemýšlet, jak se daná postava zachová příště. Někomu se to třeba líbí. Mě rozhodně ne.
Tady nejde o to „zbytečně to neřešit“, ale o to, že se to neřeší VŮBEC a to je proti…no proti úplně všemu, co je pro lidi typické. Nejde prostě takové věci jako ztracenou dceru a nebo podvod na společníky jen tak přejít a dělat, že se nic neděje. Je pravda, že řešit to příliš, tak mi to ten seriál znechutí a stane se z toho telenovela, ale neřešit to vůbec? To si zase připadám, že koukám na Simpsons, kde se (většinou) na konci dílu vše restartuje a v příštím je úplně něco nového. Stačil by nějaký dialog, nějaká věta, nějaké emoce ukázat a bylo by to hned o něčem jiném, tohle „Unesli nám dceru, ale co stejně víme, že dospěje.“ je trochu moc přepísknuté…
Ježiši snáď nechcete, aby v každej časti vyrevovala za River. Vie, ako dopadne. Takže sa nemá čoho báť. Keď vchádzala do TARDIS, vedela, že je to nebezpečné. Som rád, že to zbytočne neriešia.
Jinak si myslím, že Rory by i Doktora do háje poslal, nikoliv však, zdá se, zatím Amy… Tak si říkám, že „nejsilnější“ companionkou v nové době byla v tomto ohledu Martha. Sice měla velmi dlouho zamilované kukuče, ale nakonec to byla ona, kdo dal „košem“ Doktorovi i jeho budce, pokud nebylo v sásce něco extra…
Upozorňuji na podobnost s blouděním po TARDIS v Doktorově manželce, kde to jen měli Rory s Amy v převráceném gardu… Každopádně – problém je prostě ve špatně instalovaném „master příběhu“ řady. Pokud přišel Moffat s něčím takovým, musel dohlédnout aby fungovaly v rámci celku i ty samostatné epizody.
Tohle je fakt, který nemohu už delší dobu rozdýchat. Nejde tu jen o chlapečka v pyžamu, ale už o samotnou epizodu s Hitlerem. Emoční plochost charakterů je až do očí bijící. River neřeší VŮBEC své rodiče, ale jen svého Doktůrka. Amy a Rory neřeší VŮBEC svou dceru, ale jen sami sebe. Těžko říct, jestli od seriálu v takovém případě neočekávám něco, co mi nemůže nebo možná ani nechce nabídnout. Což nemusí být nutně špatně, akorát aktuální epizodou ukazuje, že mu emoce nejsou cizí, takže…
Na druhou stranu tohle emoční vypětí mělo být vidět už potom, co Amy ztratila Melody. Ale díky standalone epizodám a zřejmě tomu, že nechtěl Moffík právě scriptwriterům standalone epizod říct víc než měl (ale to je pouze moje spekulace) působí to divně. Místo toho aby Amy aspoň trochu truchlila po svém děcku, běhá bez jakýchkoliv emočních změn po Eastendu a hledá nějakého cizího chlapečka (opět bez náznaků smutku).
Chápu, že od toho to jsou standalone epizody, aby pomohly divákům si oddechnout od hlavního děje série…ale tohle šíleně bije do očí.
Tahle epizoda byla heavy, jakože HODNĚ heavy. Tohle už není žádná rutinní standalone epizoda, tohle bylo dost solidní psycho a dost dobře si nedokážu představit, jak Amy a Rory půjdou dělat příští týden s Doktorem bububu do strašidelnýho hotelu. Na Roryho místě pošlu Doktora do prdele a nechám se s Amy vysadit Leadworthu.
Neberte mě špatně, epizoda je to úžasná, ale IMHO tady MacRase přepísk, co si může dovolit v samostatně stojící epizodě. Protože ty psychologický stavy, kterým teď jednotlivý postavy vystavil, se prostě musí dál ventilovat. Po tomhle se prostě v cestování Amy a Roryho rozhodně nemůže pokračovat jakoby nic…
To ale nebyla Tardis. Těch šest miliard vražedných koulí udržoval „Paradox machine“, zařízení postavené z Tadris. Samotná Tardis pravděpodobně nedokáže sama o sobě vyvažovat takové paradoxy. Ale musím souhlasit, že to byla výborná epizoda, po posledním dílu mě příjemně překvapila :-)
Nádherná uzavřená epizoda, prostě Doktor jak má být. Sice mi příjde trochu divný, že TARDIS udržela šest miliard vražedných koulí z budoucnosti a nezvládne dvě Amy, ale je to malý detail, který zážitek z epizody nijak nekazí. :-)
Tak Amy som v 5. sérii až tak moc nemusel, ale potomto musím povedať, že konečne to natrela všetkým Rózam, Martám a Donnám. Definitívne sa po tejto epke v mojom rebríčku dostala najvyššie.
A epizóda tiež skvelá. Rozhodne umlčí ľudí, ktorí sa stále sťažovali, že sa z Moffatových rokoch vytratili „emócie“ a podobne žvásty. A nápad taktiež dobrý. Od McaRaeho som to teda po tej hrôze so Cybermanmi v 2.sérii nečakal.
Tak to jsme na tom stejně. Pro mě to byla úžasná „stay behind couch“ epizoda a bylo grandiózní poslouchat reakce lidí, kteří díky téhle epizodě nostalgicky vzpomínali na svá harantí léta. Nejlepší byla připomínka, že se na Doktora koukali rádi (až fanaticky) ale každý týden se zároveň museli ke koukání přemlouvat, protože byli připo***** strachy.
Právě z tohoto nostalgického důvodu jsem z epizody prostě nadšená, protože jsem si zavzpomínala jak jsem si naivně myslela, že pokud se schovám pod deku, nic mi neublíží. Nebo že nemůžu ve tmě vystrčit nohu mimo postel, protože jinak by mě strašidlo stáhlo pod postel a sežralo mě.
Navíc tam jsou tak trochu Sherlockovské prvky (no jo, Gatiss).
Myslím, že je fajn občas do série strčit příběhově slabší díl (to kukaččí vysvětlení bylo moc jednoduché, ale zase to bylo pro děti)a nechat lidi zavzpomínat. Rozhodně mi to přišlo méně násilné, než když odcházel Tennant. I když je to otázka, zda to dělat zrovna v tak krátké sérii.
Beztak to nebyl on. Ale to ještě nemáme vědět, pst!
No pánové, ale co si budeme povídat…dostat pod čepec Amy Pondovou, to byl taky majstrštych.
Osobně si myslím, že Rory je nejlepší z Doktorových společníků. Sice ze začátku to s ním bylo nemastné neslané, ale později, teda resp. v této sérii hlavněm válí. S mečem a pistolí, pěstí Hitlerovi,… no neříkejte, že to by se v životopisu nevyjímalo. :-P
Muhaha, až na druhý zhlédnutí sem si všim, že Rory vykopl dveře TARDIS. To si snad za celejch 50 let existence toho seriálu nikdo nedovolil.
Já tu postavu fakt už nemůžu mít radši. :)
Tenhle díl byl taky dobrý, ale nějak mi vadilo se dívat na starou Amy :D. Jinak už bylo všechno řečeno. Už se těším na éru bez Moffata ;)
Nechci aby v každé epizodě vyřvávala. Ale chci aby, když kouká na jednu slečnu, která jí otevřela dveře, aspoň vypadala trošku smutně. Stačil by mi pitomý náznak. Takhle vypadá jako ledová královna.
Víš ono je hezké, že ví jak to dopadne…ale dítě je dítě. Když už ho jednou držíš po porodu v ruce, tak máš buď aspoň občasné epizody smutku, nebo jsi emocionálně narušená osoba.
Vždyť by bylo tak zatraceně jednoduché to do těch standalone zapracovat, kdyby to Moffat nedržel hamtivě jak Harpagon zlaťáky. Hlavně aby nikdo nic nevěděl.
Epizoda sama o sobě výborná, ale je fakt, že psychologie postav se vytrácí a stává se z toho jednoduchý seriál, kde si postavy nemyslí raději nic, aby diváci nemuseli přemýšlet, jak se daná postava zachová příště. Někomu se to třeba líbí. Mě rozhodně ne.
Tady nejde o to „zbytečně to neřešit“, ale o to, že se to neřeší VŮBEC a to je proti…no proti úplně všemu, co je pro lidi typické. Nejde prostě takové věci jako ztracenou dceru a nebo podvod na společníky jen tak přejít a dělat, že se nic neděje. Je pravda, že řešit to příliš, tak mi to ten seriál znechutí a stane se z toho telenovela, ale neřešit to vůbec? To si zase připadám, že koukám na Simpsons, kde se (většinou) na konci dílu vše restartuje a v příštím je úplně něco nového. Stačil by nějaký dialog, nějaká věta, nějaké emoce ukázat a bylo by to hned o něčem jiném, tohle „Unesli nám dceru, ale co stejně víme, že dospěje.“ je trochu moc přepísknuté…
Ježiši snáď nechcete, aby v každej časti vyrevovala za River. Vie, ako dopadne. Takže sa nemá čoho báť. Keď vchádzala do TARDIS, vedela, že je to nebezpečné. Som rád, že to zbytočne neriešia.
Jinak si myslím, že Rory by i Doktora do háje poslal, nikoliv však, zdá se, zatím Amy… Tak si říkám, že „nejsilnější“ companionkou v nové době byla v tomto ohledu Martha. Sice měla velmi dlouho zamilované kukuče, ale nakonec to byla ona, kdo dal „košem“ Doktorovi i jeho budce, pokud nebylo v sásce něco extra…
Upozorňuji na podobnost s blouděním po TARDIS v Doktorově manželce, kde to jen měli Rory s Amy v převráceném gardu… Každopádně – problém je prostě ve špatně instalovaném „master příběhu“ řady. Pokud přišel Moffat s něčím takovým, musel dohlédnout aby fungovaly v rámci celku i ty samostatné epizody.
Tohle je fakt, který nemohu už delší dobu rozdýchat. Nejde tu jen o chlapečka v pyžamu, ale už o samotnou epizodu s Hitlerem. Emoční plochost charakterů je až do očí bijící. River neřeší VŮBEC své rodiče, ale jen svého Doktůrka. Amy a Rory neřeší VŮBEC svou dceru, ale jen sami sebe. Těžko říct, jestli od seriálu v takovém případě neočekávám něco, co mi nemůže nebo možná ani nechce nabídnout. Což nemusí být nutně špatně, akorát aktuální epizodou ukazuje, že mu emoce nejsou cizí, takže…
Na druhou stranu tohle emoční vypětí mělo být vidět už potom, co Amy ztratila Melody. Ale díky standalone epizodám a zřejmě tomu, že nechtěl Moffík právě scriptwriterům standalone epizod říct víc než měl (ale to je pouze moje spekulace) působí to divně. Místo toho aby Amy aspoň trochu truchlila po svém děcku, běhá bez jakýchkoliv emočních změn po Eastendu a hledá nějakého cizího chlapečka (opět bez náznaků smutku).
Chápu, že od toho to jsou standalone epizody, aby pomohly divákům si oddechnout od hlavního děje série…ale tohle šíleně bije do očí.
Tahle epizoda byla heavy, jakože HODNĚ heavy. Tohle už není žádná rutinní standalone epizoda, tohle bylo dost solidní psycho a dost dobře si nedokážu představit, jak Amy a Rory půjdou dělat příští týden s Doktorem bububu do strašidelnýho hotelu. Na Roryho místě pošlu Doktora do prdele a nechám se s Amy vysadit Leadworthu.
Neberte mě špatně, epizoda je to úžasná, ale IMHO tady MacRase přepísk, co si může dovolit v samostatně stojící epizodě. Protože ty psychologický stavy, kterým teď jednotlivý postavy vystavil, se prostě musí dál ventilovat. Po tomhle se prostě v cestování Amy a Roryho rozhodně nemůže pokračovat jakoby nic…
Máš pravdu, on ji vlastně Master předělal, na to jsem zapomněl. ;-)
To ale nebyla Tardis. Těch šest miliard vražedných koulí udržoval „Paradox machine“, zařízení postavené z Tadris. Samotná Tardis pravděpodobně nedokáže sama o sobě vyvažovat takové paradoxy. Ale musím souhlasit, že to byla výborná epizoda, po posledním dílu mě příjemně překvapila :-)
Nádherná uzavřená epizoda, prostě Doktor jak má být. Sice mi příjde trochu divný, že TARDIS udržela šest miliard vražedných koulí z budoucnosti a nezvládne dvě Amy, ale je to malý detail, který zážitek z epizody nijak nekazí. :-)
Tak Amy som v 5. sérii až tak moc nemusel, ale potomto musím povedať, že konečne to natrela všetkým Rózam, Martám a Donnám. Definitívne sa po tejto epke v mojom rebríčku dostala najvyššie.
A epizóda tiež skvelá. Rozhodne umlčí ľudí, ktorí sa stále sťažovali, že sa z Moffatových rokoch vytratili „emócie“ a podobne žvásty. A nápad taktiež dobrý. Od McaRaeho som to teda po tej hrôze so Cybermanmi v 2.sérii nečakal.
Tak to jsme na tom stejně. Pro mě to byla úžasná „stay behind couch“ epizoda a bylo grandiózní poslouchat reakce lidí, kteří díky téhle epizodě nostalgicky vzpomínali na svá harantí léta. Nejlepší byla připomínka, že se na Doktora koukali rádi (až fanaticky) ale každý týden se zároveň museli ke koukání přemlouvat, protože byli připo***** strachy.
Právě z tohoto nostalgického důvodu jsem z epizody prostě nadšená, protože jsem si zavzpomínala jak jsem si naivně myslela, že pokud se schovám pod deku, nic mi neublíží. Nebo že nemůžu ve tmě vystrčit nohu mimo postel, protože jinak by mě strašidlo stáhlo pod postel a sežralo mě.
Navíc tam jsou tak trochu Sherlockovské prvky (no jo, Gatiss).
Myslím, že je fajn občas do série strčit příběhově slabší díl (to kukaččí vysvětlení bylo moc jednoduché, ale zase to bylo pro děti)a nechat lidi zavzpomínat. Rozhodně mi to přišlo méně násilné, než když odcházel Tennant. I když je to otázka, zda to dělat zrovna v tak krátké sérii.
Vysílání má automaticky odkazovat na RLSlog, ale evidentně si vzalo dovolenou.
http://edna.cz/…/diskuze.asp?…