Listen - pod postelí Doktorovy mysli

Kolem epizody Listen se vznášela opravdu velká očekávání. Nejen že se jednalo o novou strašidelnou epizodu Stevena Moffata, ale navíc ti z fanoušků, kteří epizodu viděli předem v její nedokončené podobě, ji označili za jednu z nejlepších za dlouhou dobu. V čem ale tkví její tajemství?

Čtvrtá epizoda osmé řady seriálu Doctor Who s názvem Listen na první pohled jakoby představovala další „moffatovské“ monstrum útočící na naše smysly. Po Plačících andělech, ze kterých nesmíte spustit oči, a Tichu, na které nesmíte zapomenout, tu Doktor nyní zdánlivě čelí příšeře tak dokonale skryté, že se jí vlastně není skoro jak postavit.

Krása epizody Listen spočívá v tom, že scenárista Steven Moffat v ní překračuje svůj vlastní stín. Velmi pravděpodobně by s tímto dílem měl úspěch, i kdyby skutečně „pouze“ představil nového originálního bubáka. Moffat zároveň ale věděl, že přesně to od něj budeme čekat, a proto se rozhodl dané situace využít a celou pointu tohoto dílu nečekaně otočit naprosto opačným směrem. Konkrétně směrem k Doktorovi, jeho největším děsům a mezerám ve vlastní sebejistotě.

Listen tak představuje vyprávěcí formát, který za 50 let existence Doctora Who využilo epizod jen zatraceně málo, a to především proto, jak extrémně těžké je ho ukočírovat. Jde o formát takových epizod, které se skutečně zabývají samotným Doktorem a tím, co ho dělá postavou, jakou už tak dlouho známe a pozorujeme. Vloni se to Moffatovi podařilo v jeho výborném výročním speciálu (se kterým se Listen naprosto brilantně provazuje), kdybychom ale měli přemýšlet nad dalším podobně zdařeným dílem, zakotvili bychom pravděpodobně až v páté řadě u excelentní Amy's Choice z pera Simona Nye.

Epizodě Listen samozřejmě jde leccos vytknout. Moffat se nám totiž místy snaží vnuknout iluzi přítomného monstra tak vehementně, že zpětná aplikace oné závěrečné pointy na konkrétní předchozí scény prostě nepasuje, když chování „něčeho“ pod postelí jen sotva připomíná chování dítěte strašícího svého kamaráda a dva dospělé, nebo když se Moffat během úvodní scény až příliš opírá o Doktorovu sklerózu, kterou v podstatě bere jako její konečné vysvětlení.

Listen samozřejmě lze interpretovat i tak, že nehledě na Doktorovy iracionální děsy zde nějaká skutečná příšera mohla opravdu operovat, pak by ale veškerá klíčová témata této epizody ztratila pointu. A pokud si uvědomíme, o jak skutečně skvělou pointu se z Moffatovy strany jednalo, to, že nás po cestě k ní sem tam šidil, už mu lze snadno odpustit.

Epizoda Listen je jednou z těch, které skutečně utkví ve vaší paměti. Ne kvůli tomu, jaké jsou v ní příšery nebo bláznivé situace, ale protože vám připomene, kým onen záhadný muž, se kterým tak či onak cestujeme už přes půl století, skutečně je. A dokud si to tímto způsobem pamatuje i sám Steven Moffat, všechno ostatní, co kde vyvede, už je relativně vedlejší.

Hodnocení: 90 %