V nejnovějším čísle časopisu Doctor Who Magazine nastínil Steven Moffat první informace o sedmé řadě. A začal s něčím poměrně překvapivým: v sedmé sérii se totiž podle něj pravděpodobně nebudou vyskytovat vůbec žádné dvojdíly. K tomu pak Moffat přikládá velmi zajímavé vysvětlení:
„Zatím to vypadá, že příští rok budeme pracovat pouze se samostatnými epizodami, a pokud už mezi nimi nějaký dvojdíl bude, tak to jen proto, že sami uznáme, že je ho třeba. Ne ani tak proto, že by jeho příběh byl moc dlouhý na 45 minut. Nic není moc dlouhé na 45 minut.
(…) Když jsem si zkontroloval některá fakta, zjistil jsem, že není pravda, že by nám dvojdíly šetřily peníze. Celé roky jsme si to mysleli, ale vůbec to není pravda. Tak jaký je jejich smysl? Sledovanost vždycky klesá, divácké očekávání klesá, a to i když je druhá epizoda tou lepší. (…) Já bych naopak chtěl mít možnost říct, že každý týden máme jeden velký samostatný blockbuster a za ním trailer na něco snad ještě lepšího. Takhle bych to příští rok viděl.“
Tímto vyjádřením Steven Moffat otázku dvojdílů velmi pěkně vystihl. I když se totiž zrovna on velmi často snaží o to, aby obě poloviny jeho dvojdílů byly do jisté míry samostatnými a unikátními epizodami (The Time of Angels/Flesh and Stone, The Impossible Astronaut/Day of the Moon), mnohdy se samotný formát dvojdílů zdá být až zbytečně vynucený (loňský dvojdíl se Siluriany, letošní futuristické klony, …). Na druhou stranu když ale Moffat poté spustí svou starou písničku o megalomanských blockbusterovských epizodách, člověka až zamrazí.
A co si o dvojdílech v seriálu Doctor Who myslíte vy? Které se vám líbily a které příběhy by podle vás bylo lepší odvyprávět na poli jen jedné epizody? Napište nám do diskuze pod článkem!
Problém přece není v tom, zda má příběh jeden či více dílů, problém je v tom, co do toho dvojdílu chceme narvat. Jestli jen nastavujeme kaši „abychom ušetřili“, nebo zda má ten příběh skutečně potenciál a zaslouží si větší plochu. Když jako autor či výkonný producent vyberu (napíšu) do dvoudílu slabý příběh a větší plocha to jen zdůrazní, nemohu přece nadávat na tu větší plochu! Kecy o tom, že vše musí být vyjádřitelné do 45 minut a víc to nepotřebuje, jsou jen kecy (kdysi to byla hodina, pak padesát minut – mluvím o Evropě a seriálech obecně). To totiž budeme za dva roky mluvit o půlhodině až skončíme ve třiceti sekundách! (viz. http://www.angryalien.com). Princip je totiž jednoduchý – když fotku 120×90 pixelů zvětším na 1200×900 pixelů, vždycky bude vidět jak je slabá (poslední dvojdíly). Když 1200×900 zmenším na 120×90, bude se zdát vždycky lepší, než jaká původně byla (o čemž mluví Moffat)- ale i ona přitom ztratí.
V podstatě nám zde Moffat neříká nic jiného, než že: „Nedokázal jsem vymyslet/produkovat dostatečně silné dvojepizody A ZÁROVEŇ jsou diváci asi stále více roztěkaní a nechtějí si muset pamatovat něco týden.“ Argument, že byla nižší sledovanost „i když byla druhá epizoda výrazně lepší než ta první“ je pseudoargument. Neřku-li manipulací. Je přece logické, že je-li první epizoda slabší, odradí diváka od sledování té další! Ale místo toho, aby to Moffat řešil snahou dělat i ty první epizody dostatečně kvalitní, raději bude dělat všechno jednoepizodové…
a Moffatovo The Empty Child bylo taky výborný.. většinou dělal ty nejlepší dvojdíly právě Moffat, když to měl v rukou ještě Russell T Davies.
Souhlasím s therou, kvalitní dvojdíl je vlastně jenom Knihovna a Andělé, jinak jde spíš o dost vynucené příběhy, které proti klasický (jedno)dílům neobstojí.
No osobně bych se bez dvojdílů naprosto obešla, protože mě se vlastně opravdu líbila jen knihovna ve 4. sérii a premiéra 6. série.