Altered Carbon: Recenze první řady

Netflix nám připravil těžkotonážní sci-fi, které ho přišlo na opravdu velké peníze. Stojí za zhlédnutí?

Netflix je dnes opravdovým gigantem a téměř každý měsíc to dokazuje velmi očekávanými a zajímavými seriály. Tentokrát se rozhodl investovat do velkolepě pojaté scifárny (adaptace knihy Půjčovna masa britského spisovatele Richarda K. Morgana), kde se zelenými papírky nešetřilo.

Vítejte ve 24. století. Lidstvu se již úspěšně podařilo kolonizovat jiné sluneční soustavy, to však není jejich největší výhrou. Potomci Adama a Evy totiž dokázali ošálit samotnou smrt. Každému jedinci je v prvním roce života do zátylku implementován přenosný harddisk. Jeho úkolem je uchovávat mysl v digitální podobě. Takže pokud dojde ke zničení těla, může se mysl přesunout do nového těla. Tedy, jak se to vezme. I tady totiž světu vládnou peníze. Obyčejný občan si tak novou schránku může stěží vybírat. Prostě vás strčí do jakéhokoliv volného těla. Z dítěte se tak klidně stane stařec, z ženy muž a tak dále. Jiné východisko není. Ledaže jste nechutně bohatí, a tím pádem máte přístup k tomu nejkvalitnějšímu zboží na trhu.

A tady vstupuje do děje Takeshi Kovacs. Sledujeme jeho znovuzrození a první krůčky ve světě, ve kterém nezemřel. Dozvídá se, že se stal majetkem jistého Laurense Bancrofta, jednoho z nejbohatších lidí na planetě. Z bývalého legendárního revolucionáře, teroristy, a obávaného zabijáka se nedobrovolně stává poskok. Čeká ho však nezvyklá práce. Bancrofta někdo zastřelil a on si přeje dopadnout svého vraha. Vyšetřování, kde si nikdy nebudete jistí, kdo je oběť a kdo zločinec, startuje.

Altered Carbon má svižný, neotřelý a drsný začátek. Každou minutou na vás sype hromadu informaci a pojmů, v nichž je docela snadné se ztratit. První dvě epizody naštěstí dokážou balancovat ve zdařilé rovnováze plynulého tempa vyprávění příběhu a vykreslení svého komplexního univerza. Atmosféra je pohlcující. Je stále vidět, že tento seriál stál dost peněz. Zejména jsem si užíval scenérie velkoměstské džungle, které díky všude přítomným neonům a pochmurným mrakodrapům jako by z oka vypadly filmovému Blade Runnerovi. Nechybí ani pořádně explicitní scény plné násilí a nahoty.

Od třetí epizody se z docela obyčejné, ale přesto kvalitní, detektivky zasazené do budoucnosti stává něco zcela jiného. Do děje se začínají míchat náboženské, sociální a existenciální tóny, stává se z toho trošku nepřehledný a krásné vypadající mix. V některých momentech mi to připomínalo druhý Matrix. Konkrétně monolog architekta, kdy se snažíte ze všech sil zaměřit na smysl odehrávajících se událostí, ale jaksi se vám nedaří naladit na stejnou notu, na jaké jsou tvůrci.

Vyšetřování vraždy se občas přesouvá na druhou kolej a řeší se zásadní otázky, jako například zda je ještě vůbec lidské překonat samotnou smrt. Nejbohatší jedinci najednou dostávají šanci hromadit své jmění do nekonečna. Během desítek a stovek let se jim na účtech objeví rozpočty států, kontinentů, planet. Jsou z nich nedotknutelné bytosti. Bozi, kteří si mohou dle libosti dělat takřka cokoliv bez jakýchkoliv konsekvencí. Je taková moc oprávněná? Nestalo se z lidstva zdegenerované monstrum toužící po nekonečném potěšení?

Závěr dá naštěstí všemu řád. Zodpoví zásadní otázky, uzavře linky jednotlivých postav a ve výsledku máte pocit, že jste byli účastníky něčeho úžasného a neočekávaného. Prostředek seriálu ale nedokázal zachovat tu správnou nit ve vyprávění příběhu. Bylo tam toho moc, a navíc v chaotickém podání. Věřím, že při druhém zhlédnutí, kdy už budu vědět daleko víc o motivech postav, dějových zvratech a celkovém fungování tohoto světa, si veškerý děj užiju ještě o něco víc. I napoprvé se ale jedná o úžasnou jízdu a minout ji by byla škoda.

Joel Kinnaman hraje Takeshiho precizně. Občas odměřeného, někdy až neuvěřitelně naivního, sem tam nemilosrdného a nadaného zabijáka. Všichni okolo něj mě ale zaujali více. Nedokázal mě přesvědčivě oslovit, a i přestože se mu za jeho život stalo hrozné množství svinstev, některé momenty a řešení jsem mu nevěřil. Naštěstí máte k dispozici ohromnou spoustu dalších postav, ze kterých si vyberete tu, jež vám sedne. Za sebe zmíním charakter umělé inteligence jménem Poe (Edgar Allan) a jeho hotel Havran. Vtipný, oddaný a více lidský než zbytek dvounožců ve městě. I záporáci zde mají uvěřitelné a silné motivace, dostatek prostoru k seberealizaci a zkrátka působí uvěřitelně. Kolik projektů ztroskotalo na tom, že měly směšné a groteskní antagonisty?

Vizuální stránka je ohromující. Špinavé uličky obrovského Bay City (San Francisco) jsou detailní a jak se patří odpuzující. Protipól k nim tvoří neonové reklamy, ozařující tvář na každém kroku a nabízející své produkty. Většinou se jedná o nějaký vykřičený dům. Není to ale jediné místo, kam se podíváme. Zhlédnout se dají honosná sídla zdejší „šlechty“, ale také ukázky z jiných světů. Jedna epizoda se dokonce téměř celá odehrává na cizí planetě. K tomu vás doprovází správně přiléhavý soundtrack. Ten mě občas překvapil a mile potěšil. Nejvíc pravděpodobně v momentě, kdy jsem uslyšel píseň japonské kapely Baby Metal, tu jsem zde rozhodně nečekal. Jinak si určitě z katalogu vyberete pár písní a šoupnete je do svých hudebních přehrávačů.

Co dodat na závěr? Altered Carbon je krásně vypadající, brutální, inteligentní a nekompromisní sci-fi. Dokáže ve vás vyvolat spoustu emocí a otázek. Někdy možná řeší až příliš velké množství událostí a linek najednou, ve finále však doručí uzavřený a melancholický konec. Také doufám v další pokračování. Tvůrci mají totiž z napsané trilogie k dispozici ještě další dvě knihy. Seriál se podle mě bude vyskytovat v top žebříčcích letošního roku, a to zaslouženě.

80 %

Foto: Netflix