Holmes vs. Holmes: Cumberbatch vs. Lee Miller

Co si budeme povídat, Elementary vzniklo z úspěchu Sherlocka. Přinášíme článek, který oba Holmese porovnává. Komu dáváte přednost si už musíte rozhodnout sami.

Vím, že pro mnoho současných fanoušků Sherlocka je to buď láska k seriálu Sherlock a nenávist k Elementary, nebo opačně. Já k těmto ztvárněním nicméně přistupuji jako někdo, kdo ví jak analyzovat text (a kdo zná knižního Sherlocka i pozpátku) a někdo znalý herectví, kdo ví jak analyzovat výkon a ví, co přesně sledovat, když sleduji výkon. Nevybírám si žádnou stranu, pouze předkládám svůj objektivní názor na tato dvě ztvárnění. Tak tedy, jdeme na to:

Za časů dvorních šašků, byly dva druhy „hlupáků“: takoví, kteří byli známí jako „rozený“ a ti, kteří byli „umělí“. Těm, kterým se říkali „hlupáci od narození“, byli ti, kteři měli nějaký genetický defekt: nanismus, vývojová vada nebo mentální nemoc. Ti, kteří se dostali do profese, coby „umělí hlupáci“ byli naopak lidé, kteří byli zdraví na těle i duchu ale tuto roli si vybrali: studovali několik témat do hloubky, zdokonalovali se v žonglování, akrobacii a umění improvizace, zapamatování si rodokmenů a drbů ze společnosti, zkrátka po všech směrech ze sebe snažili udělat šašky.

Ačkoliv Cumberbatchův Sherlock říká Watsonovi v Přízračné nevěstě: Nikdo mě nevytvořil, já se vytvořil sám,“ jeho ztvárnění je i tak více „rozený“ Sherlock než většina současných ztvárnění Holmese. Je hrubý na lidi kolem něj kvůli autismu (pouze se učí způsobům v průběhu epizod). Dostává se do stavu, kdy jeho myšlenkové pochody hraničí až s transem. Jak jsme měli možnost vidět, jeho „bojové schopnosti“ jsou rovněž slušné ale je to právě jeho mozek (a jeho vztah s na akci závislým Watsonem), který je středobodem Cumberbatchova ztvárnění postavy. I v knižní předloze je Holmes hrubý ke svým klientům nebo lidem od Scotland Yardu jen vzácně: byť může letmo vyjadřovat netrpělivost nebo se nenápadně „naveze“ do Lestrada, kterého dobře zná. Krom toho v ústraní s Watsonem prohodí, že inspektor ten-a-ten je sice imbecil, ale houževnatý jako rak, ale oproti vzezření inspektora toho-a-toho je zdvořilý a profesionální.

To ovšem pro Cumberbatchova Sherlocka neplatí. Klidně řekne Andersonovi, že dělá úžasný dojem idiota a práskne mu dveřmi před nosem. Štěká na klienty, kteří ho nudí a posmívá se Lestradovi, že naprosto „zazdil“ všechno důležité. Toto zdá se skvěle funguje v prostředí současného Londýna a Freemanův neobyčejně poctivý Watson tomu napomáhá. Cumberbatch je neuvěřitelně dobře stavěný mladý muž stejně jako jeho styl sex-symbolu je dobře sladěný s jeho ostrou lhostejností. To, že Cumberbatch má standardní vzdělání a také zkušenosti na jevišti, je zřejmé, stejně jako to, že je schopný se vypořádat i s masivními monology se sebejistotou a žádné množství náročnějšího textu pro něj není příliš. Také jeho způsoby ovládání hlasu a těla jsou vyladěné a skvěle vzájemně synchronizované, jako to herci z divadla mají.

Sherlock z Elementary, Miller, je spíše „umělý hlupák“ než „rozený“. Ačkoliv jsou zde i momenty nervózně výstředního držení těla a změn intonace hlasu. Tento Sherlock není ani zdaleka tak sociálně neohrabaný jako Cumberbatchův, i když sdílí stejné časové období (ale jiná města: New York namísto Londýna). Má sex se ženami, mluví s Watsonovou o jejích vztazích a jejich přátelství, ukazuje hloubku postavy prostřednictvím toho, jak se vypořádává se svou závislostí a také přáteli, které si vytvořil od svého příchodu do New Yorku. Millerův Sherlock úzce spolupracuje s NYPD jako konzultant: detektiv Bell a kapitán Gregson zůstávají v pozadí, když je Sherlock „na stopě“ ale vždy s nimi zachází s respektem, nechává je dělat jejich práci (většinou) a stejně jako Doylův Holmes, často přihodí hromady důkazů do rukou policie a nechá je postarat se o to hlavní.

Co odlišuje Millerova Sherlocka, zvláště od Cumberbatchova, je jeho zranitelnost, jeho lidskost. Nejen, že jsme měli možnost poznat jeho bratra Mycrofta, ale také jeho otce Morlanda. To vede ke spoustě odboček v příběhu a polidštění toho, koho Doylův Watson nazývá „lidskou kalkulačkou“. Jeho vztah s Adlerovou/Mo­riartyovou a zvláště pak Watsonovou poslal tuto postavu na jeho emoční cestu, která pokračuje už čtvrtou řadu. Dále pak tím, že si prošel od závislosti k abstinenci, prošel si léčebnou pro drogově závislé, což mu dodalo zranitelnost, která skvěle funguje s jeho super schopností logické dedukce. Stejně jako Doylův Holmes, vysvětluje Watsonové při každé příležitosti jednotlivé logické kroky, proč si vypěstoval zvláštní návyky atd. Watsonová Lucy Liu stejně jako Freemanův Watson je poctivá až na kost, což je možná až moc. Začínala jako Sherlockova pomocnice ve střízlivosti a tak tu máme Watsonovou, která je tou osobou, na niž se může Sherlock nejvíce spolehnout.

I Miller má standardní vzdělání a má mnoho zkušeností z jeviště. I v jeho případě to je vidět v jeho nesmírné energičnosti a skvělé ovládání těla. Jak můžeme vidět, má řadu psychologických gest a zvyků, které jsou speciálně připravené právě pro tuto roli. Scénář pro Elementary není ani zdaleka tak komplexní jako ten pro Sherlocka, hlavně kvůli tomu, že Sherlock je britský seriál s třemi 90 minutovými „díly“ (čti filmy), zatímco Elementary je americká policejní kriminálka s minimálně 20 epizodami na řadu. Nezbytně tedy musí být postavy jiné už jen kvůli tomu, jak je vše psané. Ale i tak nabývám dojmu, že jsou velmi povedené.

Oba Sherlockové si také zahráli vedle sebe, a to v divadelní hře Frankenstein, kde se střídali v roli doktora Frankensteina a jeho monstra. Kéž by to tak udělali i se svými Sherlocky…

Tady si můžete přečíst původní článek.

Kterého Sherlocka máte radši? A proč? Viděli jste obě verze? Podělte se s námi v komentářích.