Ohlédnutí za epizodou Miss Taken

Pokračujeme v dohánění našeho deficitu a přinášíme vám ohlédnutí na sedmou epizodu s názvem Miss Taken. Dočkali jsme se vraždy bývalého agenta FBI a znovunalezení unesené dívky.

Fifty Shades of Sherlock and Joan

Joan se od kapitána Gregsona dozví, že o ní a Sherlockovi někdo napsal knihu. Velmi rychle zjistí, že to byl její otec, kterého konfrontuje a řekne mu, že musí knihu okamžitě stáhnout z pultů. Joan o tom Sherlockovi říct nechce, ale zjistí, že Sherlock o knize dávno ví a vůbec mu nevadí. Joanin otec se později zastaví u nich doma, aby jí řekl, že nedostupnost knihy už zařídil a odevzdal jí druhý díl, který už měl hotový, když na to Joan přišla. Její otec vysvětlí, že knihu napsal proto, že mu Joan chybí, protože po jeho nevěře se Joan s otcem odcizili. Joan o tom později přemýšlí a navštíví otce, aby mu řekla, že jí kniha přestala vadit. V druhém díle, který jí otec dal, udělala několik poznámek a je svolná, aby pokračování vyšlo.

Kdo si dá sekanou?

Na stavbě v drtičce dřeva je nalezena… kaše. Kaše z lidských ostatků. Díky policejnímu odznaku, se kterým si drtička neporadí, se zjistí, že šlo o Roberta Underhilla, agenta FBI v důchodu. Aby ho vrah dostal do drtiče, musel ho zabít jinde a rozkouskovat. Protože z ostatků je cítit pepřový sprej, dojde Sherlockovi, že ho zabil někdo, koho znal, protože se k němu musel přiblížit na krátkou vzdálenost. U ostatků se najde zbytek zabaleného kondomu a žádný snubní prsten, i když byl agent ženatý. První podezření tedy padne na jeho manželku. Ta ale přizná, že se s manželem už před časem rozešli. Řekne také, že agent procházel staré nevyřešené případy a s jedním prý pohnul. Dostanou se k případu Miny Davenportové, unesené a navrátivší se dívky. Zabil agenta Minin únosce? Nebo někdo jiný?

Je Mina mrtvá?

Při návstěvě u Davenportových doma náhodou narazí na Minu a Sherlock hned zjistí, že dívka, která bydlí u Davenportových, není Mina. Nová teorie tedy říká, že agenta zabila podvodnice, když ji odhalil. Mina ale prošla testem DNA. Jak se jí to povedlo? Policie konfrontuje rodiče, zatímco Sherlock řekne Mině, že ví, že není Mina. Davenportovy to velmi rozčílí, ale Mina tajně přijde k Sherlockovi a Joan domů a přizná jim, že opravdu není Mina. Její teorie je, že agenta zabili její „rodiče“, protože Minu ve skutečnosti nikdo neunesl, zabili ji oni. Že ji dokonce otec zneužíval. Sherlock souhlasí, že jí pomůže a dá jí štěnice. Jedna z nich je ale ve skutečnosti bomba, díky které se dostanou do domu a budou moci nasbírat DNA, které budou chtít. V jednom z aut najdou krev.

Návrat domů

Krev skutečně byla Boba Underhillea. Jenže se nepřiznala Mina, ale přiznal se pan Davenport. Všichni jsou přesvědčení, že mu musela něco namluvit, aby to vzal na sebe. Jeho přiznání využijí a díky němu mu vezmou DNA, které porovnají s DNA Miny. Jenže DNA zase sedí. To přece není možné! Vždyť víme, že Mina není Mina. Ukáže se, že když tehdy vzali DNA Mině, museli ho vzít z jejích vlasů, které si oholila, když utekla od svého věznitele.
Běžné je stěr z tváře, ale Mina byla tak rozhozená, že na sebe nenechala sáhnout. Jenže… Vlasy, které policisté sebrali, nebyly podvodnice. Byly skutečné Miny. Podvodnice ji před časem našla a napadla na ulici, přičemž jí ostříhala vlasy. Ty potom vydávala za svoje a tak prošla dvěma DNA testy. Skutečnou Minu pak přijali do nemocnice, kam ji přivedl muž jménem Norman Ott. Ten v době jejího únosu žil v okolí Mininy školy. Proto za nimi přišla policie. Doma našli Minu a konečně ji zachránili od jejího věznitele. Skutečnou Minu poté přivedli za jejími rodiči a následoval happyend.

Co je růží zváno, zváno jinak, vonělo by stejně…?

V závěrečné scéně Sherlock navštíví ve vazbě drženou podvodnici, které začne říkat Cassie. Zajímá ho, co je Cassie zač. Koho by to taky nezajímalo? Ale její otisky nenajde v databázi. Cassie ale odmítá prozradit, jak se jmenuje, kolik jí je a všechno ostatní. Podle mě v téhle scéně Sherlock zalostně selhává, i když se tváří sebevědomě jako vždycky. Přijde mi, že Cassie tady má opravdu navrch, což se téměř nikdy nestává. Cassie se odmítne přiznat k vraždě agenta a sama přijde s několika variantami, jak se krev do auta dostala. O varianty se nepodělí, což mě mrzí.

@LadyAlex

Nejdřív bych chtěla zmínit, že mě zaujalo, jak se tvůrci rozhodli předělat ty nejprofláknutější doylovské příběhy. Studii v růžové všichni známe z první řady Sherlocka, Psisko baskervillské ze série druhé. Nejsem si úplně jistá, jeslti je dobrý nápad to zase vytahovat, když už to Sherlock zvládnul tak bravurně. Na druhou strnau by to asi nebyl Sherlock Holmes, kdyby nevytáhli ty nejznámější příběhy.

Myslím, že v tomhle díle, snad poprvé (nepamatuju si v žádném případě všechny díly), se Sherlock střetnul s někým stejně bystrým, jako je on sám. Cassie to ale použila ke zlým účelům. Tyhle případy unesených dětí alias Natascha Kampuschová mi jsou ze záhadného důvodu blízké, tudíž do doby, kdy Cassie přišla k Sherlockovi a řekla, že Minu zabili její rodiče, mě příběh opravdu hodně bavil. Bohužel, rozuzlení případu mě moc nenadchlo. Navíc nemám ráda otevřené konce a zde doopravdy nevíme, jestli Cassie skutečně zabila agenta, nebo ne. I když je to všechno proti ní, postrádám tam to její přiznání. I tak tenhle díl hodnotím poměrně pozitivně, ale pokud si dobře pamatuju, v tomhle díle se už poněkolikáté opakovalo schéma, že se někdo přihlásil k vraždě, kterou nespáchal, aby kryl skutečného vraha. Jednou, dvakrát je to v pořádku, ale pokud mě paměť neklame, odehraje se to ve velkém množství dílů za sebou, což už mi přišlo moc okaté a nadužívané.

@hermionablack

Tento díl už si vybavuju jen matně, zaujala mě Sherlockova dedukce z tvaru ušního boltce a trojúhelníkové kůstky v uchu (nechtějte vědět, jak se to řekne anglicky, hledala jsem to v anglicky psaných lékařských odborných textech). Osvěžující byla i interakce Joan s jejím otcem. Celá současná řada se mi zdá hodně zaměřená na vztahy rodič-potomek, ať už je to Sherlock a Morland či Joan a její otec. A upřímně, kdo z vás by nechtěl, aby se o něm psala kniha?