Přinášíme vám už čtvrté zhodnocení epizody v této řadě. Tentokrát jsme zabrousili do tajů vesmíru a Sherlockova strachu z vyznamenání. Podrobnosti o dílu a to, jak se nám líbil, najdete uvnitř článku.
Shrnutí epizody
Drtivý dopad
Začínáme rovnou řešením případu, byť spíše jeho dořešením. Jde pouze o vedlejší případ pro uvedení do děje a také o představení vedlejší zápletky dílu. Rychle se přesouváme k hlavnímu případu. Vraždě Russella Cola. Při ohledání místa činu si Sherlock všimne, že na první pohled neplánovaná vražda není ve skutečnosti tak neplánovaná, jak se může zdát. Naopak zbraň nalezená na místě činu svědčí o tom, že se jednalo o promyšlený čin, jenž se nevyvinul podle plánu. Jedinou chybějící věcí je Russellův notebook. To by zároveň mohl být i motiv vraždy, jelikož Russell byl tzv. kvant nebo-li kvantitativní analytik. Později se dovídáme další možný motiv vraždy. Poměr Russella a manželky jeho šéfa, Mitche Barretta. Jeho šéf ovšem nemá sebemenší ponětí o poměru své ženy, takže nám tento motiv rychle odpadá. Postupně se dovídáme, co bylo skutečným motivem vraždy. Russell spolu s další osobou sepsal práci, která pozastavila na neurčito projekt Piazzi. Ten se zabýval stavbou nového teleskopu, který měl sloužit k detekci asteroidů na kolizní dráze se Zemí. Prostředky vyčleněné na projekt měly dosahovat 500 milionů dolarů. Motivem Russella a jeho společníka byl finanční zisk plynoucí ze společností zabývajících se těžbou asteroidů. Právě tyto společnosti by získaly na stopnutí projektu Piazzi, jelikož by se mohly prostředky využít právě na těžbu asteroidů. Jedinou otázkou zůstává, kdo je onen tajemný společník. Jak se ukáže, jedná se o osobu, úzce spojenou s nespočtem společností zabývajících se budoucí těžbou asteroidů. Tou osobou je pan Huber. Huber pomáhal sepsat práci, která vedla k onomu pozastavení projektu Piazzi. Jeho zaměstnavatelé se ovšem rozhodli, že je Russell přítěž a tak bylo třeba ho odstranit. Toho úkolu se rovněž zhostil Huber. Aby po sobě zahladil stopy, sebral Russellův notebook, jenž byl ovšem pokryt jedem listů břečťanu, který, jak jsme objevili, má svou DNA. Právě to pomůže odhalit, kdo stál za vraždou Russella Cola.
Vyznamenání
O vedlejší zápletku se nám tentokrát postaralo udělování vyznamenání. Za mimořádnou práci ho dostane oddělení kapitána Gregsona. Ten bojuje o to, aby na tomto ocenění byla i jména našich dvou detektivů. Jak všichni víme, mají na vyřešení spousty případů oddělení nemalý podíl. Sherlock chce spíše zůstat v pozadí z obavy, že by přemíra ocenění mohla negativně ovlivnit jeho vztahy s ostatními členy oddělení. Watsonová to vnímá spíše jako milé gesto od kapitána, které nemůže nic pokazit. Kapitán Gregson v tomto zastává názor obdobný jako Watsonová. Chce ocenit své přátele za jejich přínos jeho oddělení a jejich velký přínos. To se mu i přes Sherlockovu nevůli podaří a tak jsou Sherlock i Watsonová vyznamenáni spolu se zbytkem jednotky. Vše končí kapitánovým dojemným projevem k jednotce.
Po shlédnutí této epizody mne napadlo, že se zatím neobjevil žádný ústřední zloduch. Nemyslím tím, že by mi zatím chyběl, ale spíš čekám, že se brzy někdo takový objeví. Opět mne trochu zabolelo, že technické téma poměrně zkrouhli. Chápu proč, přeci jen to není seriál o technice, ale detektivní práci, a musím přiznat, že v tomhle případě to „ošizení“ nebylo až tak bolestivé. Naopak mě velmi chytil konec. Kapitánův proslov byl velmi emotivní a dokázal uhodit na tu správnou strunu.
Astronomie je rozhodně zajímavé odvětví. Ale byla to asi jediná zajímavá věc na celém dílu. Příběh byl průměrný, nemám ráda, když se vrah oběví až před koncem. Nejlepší je, když je zamotaný hned na začátku a my tak můžeme hádat, kdo to tedy je. Kapitánův proslov byl typicky „americký“ a hrál na city jako podobné monology v amerických filmech/seriálech. Ale mám teď období, kdy mě tyhle americké přeslazené řečičky opravdu dostávají, takže za mě super zakončení.
A pokud vám byl Russelův zaměstnavatel povědomý, vězte, že je to hlavní hrdina z kultovního filmu TO.
Astronomický výlet mě potěšil. Oběžné dráhy, kataklyzmatické hrozby a vědec v nevkusné vestičce, který si libuje v trápení přítele Sherlocka. Pátrání se vyvíjelo docela slibně, než si člověk spočítal, kolik je vlastně reálných podezřelých. Motiv se nakonec stočil přesně tam, kde jsem nechtěla, aby skončil. Pachatel byl tím pádem jasný od okamžiku, kdy se objevil na scéně. Škoda. V osobní rovině se tentokrát řešilo, zda a jak přijmout ocenění. A řešilo se to na můj vkus až moc komplikovaně. Plusové body tedy dávám hlavně za první polovinu, postavu Julia Kenta a dojímavý proslov kapitána Gregsona.
A jak se líbil tento díl vám? Podělte se s námi o vaše postřehy a názory.
