Ani kouzla nezachránily nebohou oběť, jejíž smrt museli Sherlock a Joan vyšetřovat. Pojďte si s námi zavzpomínat na díl, kde není nic takové, jak se zdá.
Postřehy z epizody
Čáry, máry, seš mrtvej
Jelikož se obětí vraždy stal iluzionista, ponoříme se v tomto díle do iluzí a kouzel. Oběť se jmenuje Claude Rysher alias Razr. Specializoval se na trik, kde se chytá vystřelená kulka do zubů. Ale onu kulku někdo otrávil a Razr se otrávil, který ji měl v puse. V jeho bytě zjistí, že se mu do bytu někdo vloupal, a kulku mu otrávil. Naleznou i výhružný „dopis“ od kouzelnice s přezdívkou Anubis. Jak se ale ukáže, nemá s vraždou nic společného. Naopak se snažila policii upozornit, že nešlo o nevydařené kouzlo ale o vraždu. Od Anubis se ovšem dozví, že Razr byl vášnivý hráč pokeru a že hrával v jedné nelegální herně.
Majitel obchodu s nábytkem, který skrývá onu nelegální hernu, jim dá jméno muže, který prohrál při hře s Razrem nemalé peníze, a mohl by mít tedy motiv k jeho vraždě. Tento motiv může být o to pádnější, jelikož Razr ve hře podváděl, protože využíval svých iluzionistických dovedností. Jak se ovšem ukáže, ani tentokrát to není trefa do černého. Pan Keating se s Razrem vyrovnal. Poskytl mu totiž informace o finančních záznamech Turnleaf Books. Je to staré knihkupectví, které vydalo knihu, jež je považována za kouzelnickou bibli. Mnoho lidí se snažilo nalézt člověka, který ji napsal, leč marně. Je na to vypsaná i velká odměna ve výši 2 milionů dolarů.
Razr byl jedním z pomyslných soutěžících, kteří se ji snažili získat. Bližší prozkoumáním kreseb v knize Sherlock s Joan zjistí, že osoba, která knihu napsala, ji i ilustrovala. Rozhodnou se tedy konfrontovat ředitele Turnleaf Books, jelikož mají podezření, že je vrahem on. Naši detektivové se domnívají, že Razra zabil, protože kdyby odhalil totožnost autora, museli by vyplatit nejen dosavadní zisky, ale rovněž zisky budoucí. K jejich překvapení ovšem zjistí, že Turnleaf Books podíl z prodejů vyplácí a onen ředitel je dokonce vnukem autora knihy. I tato stopa se tedy ukáže jako krokem vedle. Forenzní oddělení nicméně zjistí z Razrova počítače, že šel po lékařské knize, která vznikla díky pitvám prováděných nacisty. Tuto knihu se mu podařilo získat v aukci a porazil v ní pana Frye. Je tedy pan Frye oním vrahem? Bohužel i tentokrát je odpověď ne, jelikož se mu podařilo krátce po této aukci získat knihu v aukci jiné.
Nicméně by to nebyl Sherlock, aby toto nevyřešil. Všiml si podobností lékařských knih. Lépe řečeno, že obě knihy jsou ve skutečnosti kniha jedna. Vrah po zabití Razra prodal jeho knihu znovu a tu si koupil právě pan Frye. Důležité jsou ovšem i ilustrace této knihy. Dělal je stejný člověk, který napsal kouzelnickou bibli Hbité prsty a umění klamu. Kniha tedy dokazuje autorovo propojení s nacisty. To by mohlo vrhnout na prodeje knihy a celé knihkupectví špatné světlo. Nemluvě o tom, že by to vrhlo špatné světlo na rodinu autora. To nemohl pan Cliftone, ředitel nakladatelství, dopustit. Jako autorův vnuk se tedy rozhodl konat, a snažil se proto zbavit všechno možných důkazů a lidí, kteří by mohli toto spojení odhalit. Sherlockovi a Joan ovšem „neutekl“.
Marcus na koberečku
Marcus zde řeší stížnost, kterou na něj podal pan Gorham za to, že ho ohrožoval zbraní, když byl v civilu. Vše se zkomplikuje, protože se do toho přimotá i oddělení vnitřních záležitostí a nevypadá to pro Marcuse vůbec dobře. I jeho přítelkyně Chantal se mu snaží pomoci, ale Gorham je čistý jako slovo boží a proto není důvod, aby mu vnitřní záležitosti nevěřili. Joan ovšem dostane podezření, a oprávněné, že za vším stojí Chantalin bývalý, Roy. Potřebují jen najít spojení mezi Royem a panem Gorhamem. Nakonec se ho podaří najít náhodou díky Chantal. Zmíní se, že Roy dřív bydlel ve stejném domě jako Gorham a dokonce byl Gorham jeho soused. Následně se podaří zjistit, že jsou pořád velmi dobří přátelé, a vše je tedy pouze podvod, za který bude muset nést Roy odpovědnost. Marcusovi se tedy podaří svou pověst uhájit.
Názory na epizodu
Bylo prima se moci podívat mezi kouzelníky. I když by mi vůbec nevadilo, kdyby tam bylo kouzel více. Tak trochu jsem se právě na ta kouzla těšil. No, škoda. Další věc, která mě „potěšila“ bylo vyšetřování Marcuse. Jo, možná jsem zlomyslný, ale přišlo mi to jako velmi dobrá zápletka. I když mi bylo líto, jak Chantal skončila na konci. To si nezasloužila a chudák Marcus.
Ano, celkem příjemný díl, spíš takový „neurazí, nenadchne“. Marcusova zápletka mě moc nezajímala, ale Chantal je mi také líto.
