Květiny se uklánějí jednorázovým speciálem, odstoupí od současnosti a místo toho nás dopraví na místo klidu. Toto samoúčelné finále, které současně pronásleduje a je plné naděje, je v rozporu s tradiční vyprávěcí formou, která dává postavám show svobodu rozhodovat o vlastním osudu. Jsou to obrazy hluboké ztráty, vzpomínek, které jsou nyní nedosažitelné? Nebo je to volání k postavám, které to nejvíce potřebují – že pokud bylo něco jednou dobré, může to být zase dobré.