Druhá řada seriálu Fringe skončila ještě před letními prázdninami a série třetí nás čeká už za pár dní. A právě to byl nový podnět k tomu vrátit se k na několik měsíců zapomenutému restu, a s Postřehy k finále druhé řady si nyní konečně připomenout, co všechno z druhé řady už víme a na co se můžeme těšit v řadě třetí.
Před samotnými postřehy bych si opět dovolil menší zhodnocení celého dvojdílu. Ve finále své druhé řady totiž seriál Fringe předčil veškerá očekávání a možný potenciál, jaký mu kdy mohl být přisuzován. Over There je dokonale výpravná – a to až ve filmových měřítkách, se skvělým dosazením několika starších postav a výborným hlavním padouchem (kdo by přece mohl být lepší zlosyn než hrdinův identický protějšek?). A právě to z finále druhé řady Over There dělá mimo jiné zástupce nejužší skupiny toho nejlepšího, co kdy v seriálu Fringe bylo.
Shrnutí
Pro začátek si shrneme některá již dříve známá fakta, která finále druhé série nyní konečně dosadilo do žádoucího kontextu a odhalilo tak několik starších tajemství. Během 70. až 90. let minulého století doktoři Walter Bishop a William Bell prováděli tajné experimenty pro vládu Spojených států. Během tohoto procesu se jim podařilo otevřít okno do alternativní reality, téměř totožné, přesto kvůli jiným rozhodnutím učiněných v historii lehce odlišné od naší vlastní. Oba vědci došli k názoru, že dříve nebo později dojde ke střetu obou světů, jenž bude mít pro oba z nich katastrofální následky. Na tuto situaci se proto Bell s Bishopem rozhodnou připravit skupinu jedinců, ve kterých vyvolají nadpřirozené schopnosti – schopnosti, které kdysi byly pro každého člověka přirozené, avšak v průběhu historie byly z neznámých důvodů potlačeny.
Tady by se hodilo dodat, že Walterova teorie pro potlačení těchto unikátních vloh člověka je, že tyto schopnosti nám byly odebrány mimozemšťany. Co se na první pohled zdá být pouze další z úsměvných Walterových hlášek může být přesto interpretováno zcela jinak. Tato teorie se totiž značně opírá o mytologii seriálu Akta X, který v několika svých závěrečných sériích odhaluje tu skutečnost, že život na Zemi byl založen mimozemskými kolonisty, resp. původními obyvateli Země. Z toho pak plyne, že v podstatě i lidé jsou potomci mimozemšťanů a nesou v sobě jejich genetický kód, který se však během evoluce stal neaktivní. V několika náhodných omezených případech aktivního kódu či v případech, kdy bylo mimozemské DNA aktivováno záměrně, pak určitý člověk dokáže ovládat paranormální schopnosti, které se od jedince různí (telekineze, ovládání ohně a mnoho dalších).
Stejně tak i ve Fringe bylo třeba tyto schopnosti, ať už se vzaly odkudkoliv a zanikly jakkoliv, aktivovat. Bell s Bishopem experimentovali výhradně s dětmi, které měly mnohem větší náchylnost na znovuobjevení svých schopností než dospělí jedinci. Jako katalyzátor k uvolnění těchto schopností pak Bishop s Bellem vyvinuli látku Cortexiphan.
Na klinikách v Jacksonville byli vedle Olivie Dunham „léčeni“ například Nick Lane, Nancy Lewis nebo James Heath, se kterými se znovu setkáváme právě v dvojepizodě Over There. Takových jedinců jsou však desítky, z nichž se většinu daří střežit a učit ovládat své schopnosti ve speciálních zařízeních Massive Dinamic (jakási alternativa Xavierovy školy pro nadané jedince z komiksových X-menů). I přesto se však čím dál více těchto lidí stává nezvěstnými a můžeme tak předpokládat, že je zpracovávají agenti podobní například Sanfordu Harrisovi, který v devatenácté epizodě první série The Road Not Taken unesl právě Nancy Lewis. Jenže pro koho tito lidé pracují a jaký je důvod jejich počínání? Právě tady výtah odpovědí, které závěr druhé série nabízí, končí…
Alternativní realita
Dvojepizoda Over There nám nabídla velice detailní pohled do alternativní reality našeho světa, s jejímž lookem si tvůrci opravdu vyhráli. Bronzová Socha svobody, cizí prezidenti na bankovkách, tematicky pozpřeházené obálky komiksů a tak bych mohl pokračovat donekonečna. Místo toho vás proto radši odkáži na tyto dva články, které mimo jiné velice podrobně zachycují základní rozdíly mezi dvěma myšlenými vesmíry.
Teď se ale zaměřme na to podstatnější, a sice v jakém časovém bodě se alternativní realita začala od té naší nejvíce odvracet. Za tížený okamžik v historii můžeme jistě považovat rok 1985, kdy náš Walter vstupuje do alternativní reality, aby odtud unesl „svého“ syna Petera. Zatímco v našem světě toto narušení bariéry mezi vesmíry způsobilo pouze relativně menší trhliny v časoprostoru – které mimochodem vyústily v přírodní anomálie, souhrnně označené jako Vzorec, na druhé straně byla situace několikanásobně vážnější. Mnoho oblastí muselo být složitě izolováno do karantény a v chaosu paranormálních aktivit, které tu jsou nyní na denním pořádku, se z USA stává policejní stát v čele s ministrem obrany Walterem Bishopem a jeho oddělením Okrajových věd, které platí za nadnárodní autoritu.
Hodný, zlý a identický
Podívejme se nyní na hlavního zloducha, který tahal za nitky celou druhou řadu, a sice „Walternata“, Waltera Bishopa z alternativní reality, který se však téměř ničím nepodobá Walterovi z našeho světa. V poslední epizodě však z úst navracivšího se Williama Bella vyplývá zajímavá skutečnost. Proč mu z hlavy odstranil části mozku, kvůli čemuž si Walter nemůže rozvzpomenout na tolik věcí a značně tím pokulhává i jeho osobnost? Protože ho o to Walter požádal; protože se bál toho, co by se z něj mohlo stát. A vzpomeneme-li si na onu razantní změnu v jeho chování, když mu v epizodě Grey Matters Thomas Newton jeho ztracené fragmenty mozkové tkáně navrátil, nemůže být pochyb o tom, že nebýt oné „úpravy“ uvnitř jeho lebky, mezi Walterem naším a Walterem z alternativní reality by dnes pravděpodobně nebyl příliš velký rozdíl.
Nahrávka na třetí sérii
Zatímco se až do svého finále Over There prezentuje, jak už jsem konec konců shrnul v úvodu, jako epické nakupení témat z uplynulých sérií, právě ve svém závěru toto schéma naopak opouští. Vyhrocení příběhu okolo Walternata a jeho tajemného stroje se nedočkáme, příběh místo toho zařadí zpátky do starých kolejí – sic s jedním dost podstatným cliffhangerem, ze kterého může třetí řada krásně těžit.
Ale zdaleka nejen to. Ona absence nějakého rozuzlení dvojepizody Over There můžeme vlastně chápat jako jakýsi pilot k následující řadě. A právě proto věřím, že se v budoucnu ještě potkáme samozřejmě nejen s Walternatem, ale i s jeho zkázonosným zařízením.
