#1836 JackIsBest: Mance má možnosť Zeď zničiť ale to on nechce, divoký sa snažia dostať za Zeď lebo sa blíži zima a po už ani neviem koľko tisíc rokoch sa vrátili biely chodci a oni vedia že na druhej strane Zdi budú v bezpečí, ale tak či tak sú to divoký takže Nočná hliadka ich proste nemôže len tak pustiť.
#1841 segovesus: 6. Bouře meču, Tyrion: Já vím, co dokáže valyrijská ocel, vychloubal se chlapec. Septoni vždycky kázali, že Otec na nebesích soudí všechny spravedlivě. Kdyby Otec byl tak laskavý, že by shodil svou sochu na Joffreyho a rozmáčkl ho jako švába, tak bych tomu možná i uvěřil. Měl na to přijít už dávno. Jaime by nikdy neposlal jiného muže, aby za něho zabíjel, a Cersei byla příliš chytrá, než aby použila nůž, který by mohl být vystopován zpátky k ní, ale Joff, arogantní, krutý, hloupý malý darebák…
Vzpomínal si na to chladné jitro, kdy sešel po příkrých venkovních schodech ze zimohradské knihovny a našel na nádvoří prince Joffreyho, který žertoval s Ohařem o zabíjení vlků. Pošli psa zabít vlka, řekl. Dokonce ani Joffrey však nebyl tak pošetilý, aby nařídil zabít syna Eddarda Starka Sandoru Cleganovi; Ohař by s tím šel za Cersei. Místo toho si chlapec našel vykonavatele mezi odpornou cháskou svobodných jezdců, kupců a patolízalů, kteří se připojili ke králově skupině cestou na sever. Jakéhosi od neštovic poďobaného prosťáčka, který byl ochotný riskovat život pro princovu přižeň, a nějaký ten peníz. Tyrion si říkal, čí to asi byl nápad – počkat, dokud Robert neodjede ze Zimohradu, a pak teprve podříznout Branovi krk. Nejpravděpodobněji Joffův. Nepochybně to považoval za vrchol vychytralosti.
Tyrion měl dojem, že si vzpomíná, jak vypadala princova dýka. Alespoň že nebyl Joff tak stupidní a nepoužil ji. Místo toho se šel probrat zbraněmi svého otce. Robert Baratheon byl neskonale štědrý muž a dal by svému synovi kteroukoli dýku, co by chtěl… jenže Tyrion hádal, že chlapec si ji prostě vzal sám. Robert přijel na Zimohrad s dlouhým zástupem komoňstva, s velkým kolovým domem a povozy plnými zásob. Nebylo pochyb, že se nějaký přičinlivý služebník postaral o to, aby s králem cestovaly i jeho zbraně, pro případ, že by zatoužil po kterékoli z nich.
Čepel, kterou Joff vybral, byla pěkná a jednoduchá. Žádné zlaté rytiny, žádné drahokamy v jílci, žádné stříbrné ornamenty v čepeli. Král Robert ji nikdy nepoužíval, zřejmě úplně zapomněl, že ji vůbec má. A přesto byla ta valyrijská ocel smrtelně ostrá…, dostatečně ostrá, aby prořízla kůži, maso a sval jediným rychlým řezem. Já vím, co dokáže valyrijská ocel. Asi to opravdu věděl, jinak by nikdy nebyl takový blázen, aby si vybral zrovna Malíčkův nůž.
Stále mu na tom nedávalo pokoj ono proč, že by čirá krutost? Jeho synovec jí měl na rozdávání, když si to Tyrion uvědomil, měl co dělat, aby nevyzvrátil všechno víno, co vypil, nepomočil si kalhoty nebo obojí. Nepohodlně se vrtěl na místě. Měl držet při snídani jazyk za zuby. Ten kluk teď ví, že to vím. Ta moje huba nevymáchaná mne jednou připraví o život, tím jsem si jistý…
„Opatrně, Tvoje Výsosti,“ upozornil ser Addam Marbrand krále. „Valyrijská ocel je nebezpečně ostrá.“
„Já si to pamatuju.“ Joffrey máchl Vdoviným nářkem dolů v divokém obouručním seku, rovnou do knihy, kterou mu daroval Tyrion. Silná kožená deska se pod nárazem rozdělila vpůli. „Ostrá! Já ti říkal, že vím, co dokáže valyrijská ocel!“ Vyžádalo si to půl tuctu dalších seků, než silný svazek rozsekal na kusy – a než byla zkáza dokončena, byl chlapec celý udýchaný. Sansa cítila, jak její manžel zápasí se vztekem, který se v něm hromadil, zatímco ser Osmund Černokotlý volal: „Modlím se, abys to strašlivé ostří nikdy nepoužil proti mně, Výsosti.“
„Postarej se, abys k tomu neměl důvod, pane.“ Joffrey smetl kus Života čtyř králů ze stolu hrotem meče, pak zasunul Vdovin nářek zpátky do pochvy.
„Tvoje Výsosti,“ řekl ser Garlan Tyrell. „Možná jsi to nevěděl, ale v celém Západozemí byly jen čtyři kopie této knihy ilustrované Kaethovou vlastní rukou.“
„No a teď jsou tři.“ Joffrey si rozepjal starý opasek s mečem, aby si místo něj zapnul nový. „Ty a lady Sansa mi dlužíte jiný dar, strýče Skřete, lepší. Tento je na kusy.“
Tyrion hleděl na svého synovce barevně nespárovanýma očima. „Co takhle dýku, Veličenstvo? Nějakou, co by se hodila k tvému meči. Dýku ze stejně nádherné valyrijské oceli… s jilcem z dračí kosti, co říkáš?“
Joff si ho změřil pronikavým pohledem. „Ty… ach ano, dýku, aby se hodila k mému meči. Dobrá.“ Přikývl. „A zlatý jílec vykládaný rubíny. Dračí kost je příliš obyčejná.“
„Jak si přeješ, Tvoje Výsosti.“ Tyrion vyprázdnil další pohár vína.
#1839 segovesus: 4. Bouře mečů a vztah krále Roberta k jeho zbraním:
Když strážní vyprovázeli zbrojíře ven, Tyrion se vyšplhal do křesla. „Takže… meč pro Joffa, meč pro Jaimeho, a ani dýku pro trpaslíka. Takhle je to, otče?“
„Ocel stačila jen na dva meče, ne na tři. Jestli potřebuješ dýku, vyber si nějakou ve zbrojnici. Po Robertově smrti jich tam zůstala snad stovka. Gerion mu dal jako svatební dar pozlacenou dýku se slonovinovou rukojetí a safírovou hlavicí a stovka vyslanců, kteří se dostavili ke dvoru, se pokoušela získat si jeho přízeň tím, že Jeho Veličenstvo zahrnovali noži zdobenými drahými kameny a stříbrem vykládanými meči.“ Tyrion se usmál. „Víc by ho potěšili, kdyby mu dali darem svoje dcery.“
„O tom nepochybuji. Jedinou čepelí, kterou kdy používal, byl lovecký nůž, co dostal od Jona Arryna, když byl ještě chlapec.“ Lord Tywin mávl rukou na znamení, že už má krále Roberta i jeho nožů dost. „Co jsi našel na nábřeží?“
#1838 segovesus: 3. pokračování rozhovoru Catelyn Tyrion po napadení horaly:
“Jak jsem ti říkal předtím, než jsme byli tak neomaleně vyrušeni,” začal Tyrion, “v té Malíčkové povídačce je vážná trhlina. Ať už o mně věříš čemukoli, lady Stark, ujišťuji tě o tomhle nikdy neuzavírám sázky proti členům své rodiny.”
#1831 Eddard1: 2. Zmíněný rozhovor Catelyn a Tyrion: “Starkové nevraždí muže ve spaní.”
“Já taky ne,” řekl. “Znovu ti říkám, že s pokusem zabít tvého syna nemám nic společného.”
“Vrah byl vyzbrojen tvojí dýkou.”
Tyrion cítil, jak se v něm zvedá vlna horka. “To nebyla moje dýka,” trval na svém. “Kolikrát tě o tom mám ještě ujišťovat? Lady Stark, čemukoli o mně možná věříš, nejsem hlupák. Jenom blázen by vyzbrojil nějakého ošuntělého hrdlořeza svojí vlastní dýkou.”
Na kratičký okamžik se mu zdálo, že v jejích očích spatřil jiskřičku pochybnosti, ale řekla mu jen: “Proč by mi Petyr lhal?”
“Proč medvěd kálí v lesích?” opáčil Tyrion. “Protože to má v povaze. Lhaní je pro muže jako Malíček stejně přirozené jako dýcháni. Ty bys to měla vědět, ty ze všech lidí nejvíc.”
Udělala krok směrem k němu, s obličejem přísně staženým. “Co tím chceš říct, Lannistere?”
Tyrion naklonil hlavu na stranu. “Inu, třeba to, že ho každý muž na dvoře královském slyšel vyprávět, jak tě připravil o panenství, moje paní.”
“To je lež!” vydechla Catelyn…
… Tyrion se zhluboka nadechl. “Jak jsem podle Malíčka přišel k té jeho dýce? Odpověz mi na moji otázku, prosím.”
“Vyhrál jsi ji od něho v sázce během turnaje v den jména prince Joffreye.”
“Když můj bratr Jaime byl vyhozen ze sedla Rytířem květin, tak zněl jeho příběh, nemám pravdu?”
“Ano,” připustila. Na jejím čela se vytvořila vráska.
#1831 Eddard1: Tyrion nikdy nesází proti své rodině, natož proti Jaimemu, to řekne Catelyn při cestě za její sestrou. Malíček rád lže a dělá ve věcech zmatek, stejně tak prohlašuje, že získal panenství Catelyn.
1. Blbě se to hledá, ale na pobočníkově turnaji: … Tentokrát, když se Jaime posunul v sedle, Sandor Clegane se pohnul s ním. Obě kopí se zlomila vpůli, a než se usadily třísky, plnokrevný hnědák bez jezdce cválal pryč, hledaje trávu, zatímco ser Jaime Lannister se válel v hlíně, celý zlatý a pomačkaný.
“Já věděla, že to Ohař vyhraje,” řekla Sansa. Malíček na ni křikl: “Pokud víš, kdo vyhraje druhý souboj, promluv hned, než mě lord Renly dočista oškube,” zavolal na ni. Ned se usmál. “Škoda, že tu Skřet není s námi,” poznamenal lord Renly. “Vyhrál bych dvakrát tolik.”
⇒ Renly jako nezávislá osoba potvrzuje, že Tyrion sází jen ne Jaimeho. Nůž byl vyhrán tím, kdo vsadil však na Lorase na turnaji pro prince Joffreyho,
#1835 jose8: Já mám takový pocit, že Melis jednou řikala že jsou jen dva skuteční mocní bohové. Lord of Light (ten „její“) a ten druhý, to by mohl být někdo z těhle, nebo ten kdo je ovládá, ten pro koho kujou. Jinak k tom uco se tu rozebírá – na tý zdi to bude asi mazec, kdyz se říká že Mance táhne se stotisícovou armádou. Také řikal že chce zapálit největší ohen co sever kdy viděl, neni to náhodou ten plán, jak dostat sto tisíc lidí přes zed? Prostě zed nějakym způsobem zničit? Protože jak jinak se Mance dostane skrz až na Castle Black, když ze severu neni nijak moc přístupná? A neví někdo, jakou armádu sčítají Thennové + ty divocí, co už jsou za zdí?
Jinak v posledním díle mě naprosto dostala scéna, kdy ten frajer na Krasterově pevnosti pije to víno z lebky starýho Mormonta, masakr!
Nevíte, co jsou zač ty postavy na konci, jak stojí v řadě a jeden z nich potom přemění to dítě? A je nějaký opak pána světla, o kterém se myslím někdy zmínila Melisandre?
v druhé knize v kapitole Catelyn, kdy zpovídá ve vězení Jamieho Lanistera. Při té konverzaci se dostane i na téma Tyrion a dýka. Jamie rozporuje to tvrzení protože Tyrion by nevsázel na jeho prohru. Rovněž co se týče údajné spoluúčasti Jofreyho na pokusu o vraždu Brana je nutné si uvědomit že knihy jsou psány s POV postav. Znamená to tedy že Jamie, Tyrion a Cersei si pouze myslí že za tím stál on. Stejně jako Cersei z hloubi duše věří že za vraždou Jofreyho stál Tyrion !
#1830 Eddard1: a protože to řekl Malíček, tak je to určitě pravda :-P i po tom, co jako kámoš Lannisterů zabil Joffreyho?
„Jak jsem ti říkal předtím, než jsme byli tak neomaleně vyrušeni,“ začal Tyrion, „v té Malíčkové povídačce je vážná trhlina. Ať už o mně věříš čemukoli, lady Stark, ujišťuji tě o tomhle nikdy neuzavírám sázky proti členům své rodiny.“ (Hra o trůny, kapitola Tyrion) ;-)
„Řekl bych ti, že v Králově přístavišti existuje jen jedna dýka jako tahle.“ Uchopil čepel mezi palec a ukazováček, zvedl dýku nad svoje rameno a mrštil jí přes místnost nacvičeným pohybem zápěstí. Narazila na dřevo a zabodla se hluboko do dubu. „Je moje.“ „Tvoje?“ Nedávalo to smysl, Petyr vůbec nebyl v Zimohradu. „Až do turnaje v den jména prince Joffreye,“ řekl, přešel místnost a vykroutil dýku ze dřeva. „Vsadil jsem si na sera Jaimeho při rytířském klání, společně s polovinou dvora.“ Petyr se rozpačitě usmál a v tu chvíli vypadal opět jako napůl chlapec. „Když ho Loras Tyrell shodil z koně, mnozí z nás o něco zchudli. Ser Jaime prohrál sto zlatých dragonů, královna přišla o svůj smaragdový přívěsek a já musel odevzdat svoji dýku. Její Výsost dostala svoje smaragdy zpátky, ovšem zbytek si vítěz ponechal.“ „Kdo?“ naléhala na něj Catelyn, s ústy vyprahlými strachem. V prstech jí cukalo připomenutou bolestí. „Skřet,“ odpověděl Malíček, zatímco lord Varys pozoroval její obličej. „Tyrion Lannister.“
#1846 segovesus: hukot! :D
Ve zpěvu se ukázal už když zpíval Deště Kastermeru :D
Hustý, Bronn jako blonďatej metrouš? :D #1846 segovesus:
Kdo pozna toho sikovneho blondaka, ktery zpiva na strese? :) https://www.youtube.com/watch?…
#1847 LadySephira #1849 tap#1843 pajajs: Třeba si zkoušel Grey Worm psaní – jako domácí úkol, neviděl jsem, že by měl někde místo na sešit v tom sporém oblečení :)
#1836 JackIsBest: Mance má možnosť Zeď zničiť ale to on nechce, divoký sa snažia dostať za Zeď lebo sa blíži zima a po už ani neviem koľko tisíc rokoch sa vrátili biely chodci a oni vedia že na druhej strane Zdi budú v bezpečí, ale tak či tak sú to divoký takže Nočná hliadka ich proste nemôže len tak pustiť.
K tomu nápisu na zdi v Meerenu. To opravdu nikoho nenapadlo, že to mohli napsat neposkvrnění anglicky?
#1845 segovesus#1841 segovesus: 6. Bouře meču, Tyrion: Já vím, co dokáže valyrijská ocel, vychloubal se chlapec. Septoni vždycky kázali, že Otec na nebesích soudí všechny spravedlivě. Kdyby Otec byl tak laskavý, že by shodil svou sochu na Joffreyho a rozmáčkl ho jako švába, tak bych tomu možná i uvěřil. Měl na to přijít už dávno. Jaime by nikdy neposlal jiného muže, aby za něho zabíjel, a Cersei byla příliš chytrá, než aby použila nůž, který by mohl být vystopován zpátky k ní, ale Joff, arogantní, krutý, hloupý malý darebák…
Vzpomínal si na to chladné jitro, kdy sešel po příkrých venkovních schodech ze zimohradské knihovny a našel na nádvoří prince Joffreyho, který žertoval s Ohařem o zabíjení vlků. Pošli psa zabít vlka, řekl. Dokonce ani Joffrey však nebyl tak pošetilý, aby nařídil zabít syna Eddarda Starka Sandoru Cleganovi; Ohař by s tím šel za Cersei. Místo toho si chlapec našel vykonavatele mezi odpornou cháskou svobodných jezdců, kupců a patolízalů, kteří se připojili ke králově skupině cestou na sever. Jakéhosi od neštovic poďobaného prosťáčka, který byl ochotný riskovat život pro princovu přižeň, a nějaký ten peníz. Tyrion si říkal, čí to asi byl nápad – počkat, dokud Robert neodjede ze Zimohradu, a pak teprve podříznout Branovi krk. Nejpravděpodobněji Joffův. Nepochybně to považoval za vrchol vychytralosti.
Tyrion měl dojem, že si vzpomíná, jak vypadala princova dýka. Alespoň že nebyl Joff tak stupidní a nepoužil ji. Místo toho se šel probrat zbraněmi svého otce. Robert Baratheon byl neskonale štědrý muž a dal by svému synovi kteroukoli dýku, co by chtěl… jenže Tyrion hádal, že chlapec si ji prostě vzal sám. Robert přijel na Zimohrad s dlouhým zástupem komoňstva, s velkým kolovým domem a povozy plnými zásob. Nebylo pochyb, že se nějaký přičinlivý služebník postaral o to, aby s králem cestovaly i jeho zbraně, pro případ, že by zatoužil po kterékoli z nich.
Čepel, kterou Joff vybral, byla pěkná a jednoduchá. Žádné zlaté rytiny, žádné drahokamy v jílci, žádné stříbrné ornamenty v čepeli. Král Robert ji nikdy nepoužíval, zřejmě úplně zapomněl, že ji vůbec má. A přesto byla ta valyrijská ocel smrtelně ostrá…, dostatečně ostrá, aby prořízla kůži, maso a sval jediným rychlým řezem. Já vím, co dokáže valyrijská ocel. Asi to opravdu věděl, jinak by nikdy nebyl takový blázen, aby si vybral zrovna Malíčkův nůž.
Stále mu na tom nedávalo pokoj ono proč, že by čirá krutost? Jeho synovec jí měl na rozdávání, když si to Tyrion uvědomil, měl co dělat, aby nevyzvrátil všechno víno, co vypil, nepomočil si kalhoty nebo obojí. Nepohodlně se vrtěl na místě. Měl držet při snídani jazyk za zuby. Ten kluk teď ví, že to vím. Ta moje huba nevymáchaná mne jednou připraví o život, tím jsem si jistý…
#1840 segovesus: 5. Bouře mečů Tyriona a dar před svatbou:
„Opatrně, Tvoje Výsosti,“ upozornil ser Addam Marbrand krále. „Valyrijská ocel je nebezpečně ostrá.“
„Já si to pamatuju.“ Joffrey máchl Vdoviným nářkem dolů v divokém obouručním seku, rovnou do knihy, kterou mu daroval Tyrion. Silná kožená deska se pod nárazem rozdělila vpůli. „Ostrá! Já ti říkal, že vím, co dokáže valyrijská ocel!“ Vyžádalo si to půl tuctu dalších seků, než silný svazek rozsekal na kusy – a než byla zkáza dokončena, byl chlapec celý udýchaný. Sansa cítila, jak její manžel zápasí se vztekem, který se v něm hromadil, zatímco ser Osmund Černokotlý volal: „Modlím se, abys to strašlivé ostří nikdy nepoužil proti mně, Výsosti.“
„Postarej se, abys k tomu neměl důvod, pane.“ Joffrey smetl kus Života čtyř králů ze stolu hrotem meče, pak zasunul Vdovin nářek zpátky do pochvy.
„Tvoje Výsosti,“ řekl ser Garlan Tyrell. „Možná jsi to nevěděl, ale v celém Západozemí byly jen čtyři kopie této knihy ilustrované Kaethovou vlastní rukou.“
„No a teď jsou tři.“ Joffrey si rozepjal starý opasek s mečem, aby si místo něj zapnul nový. „Ty a lady Sansa mi dlužíte jiný dar, strýče Skřete, lepší. Tento je na kusy.“
Tyrion hleděl na svého synovce barevně nespárovanýma očima. „Co takhle dýku, Veličenstvo? Nějakou, co by se hodila k tvému meči. Dýku ze stejně nádherné valyrijské oceli… s jilcem z dračí kosti, co říkáš?“
Joff si ho změřil pronikavým pohledem. „Ty… ach ano, dýku, aby se hodila k mému meči. Dobrá.“ Přikývl. „A zlatý jílec vykládaný rubíny. Dračí kost je příliš obyčejná.“
„Jak si přeješ, Tvoje Výsosti.“ Tyrion vyprázdnil další pohár vína.
#1842 segovesus#1839 segovesus: 4. Bouře mečů a vztah krále Roberta k jeho zbraním:
Když strážní vyprovázeli zbrojíře ven, Tyrion se vyšplhal do křesla. „Takže… meč pro Joffa, meč pro Jaimeho, a ani dýku pro trpaslíka. Takhle je to, otče?“
„Ocel stačila jen na dva meče, ne na tři. Jestli potřebuješ dýku, vyber si nějakou ve zbrojnici. Po Robertově smrti jich tam zůstala snad stovka. Gerion mu dal jako svatební dar pozlacenou dýku se slonovinovou rukojetí a safírovou hlavicí a stovka vyslanců, kteří se dostavili ke dvoru, se pokoušela získat si jeho přízeň tím, že Jeho Veličenstvo zahrnovali noži zdobenými drahými kameny a stříbrem vykládanými meči.“ Tyrion se usmál. „Víc by ho potěšili, kdyby mu dali darem svoje dcery.“
„O tom nepochybuji. Jedinou čepelí, kterou kdy používal, byl lovecký nůž, co dostal od Jona Arryna, když byl ještě chlapec.“ Lord Tywin mávl rukou na znamení, že už má krále Roberta i jeho nožů dost. „Co jsi našel na nábřeží?“
#1841 segovesus#1838 segovesus: 3. pokračování rozhovoru Catelyn Tyrion po napadení horaly:
“Jak jsem ti říkal předtím, než jsme byli tak neomaleně vyrušeni,” začal Tyrion, “v té Malíčkové povídačce je vážná trhlina. Ať už o mně věříš čemukoli, lady Stark, ujišťuji tě o tomhle nikdy neuzavírám sázky proti členům své rodiny.”
#1840 segovesus#1831 Eddard1: 2. Zmíněný rozhovor Catelyn a Tyrion: “Starkové nevraždí muže ve spaní.”
“Já taky ne,” řekl. “Znovu ti říkám, že s pokusem zabít tvého syna nemám nic společného.”
“Vrah byl vyzbrojen tvojí dýkou.”
Tyrion cítil, jak se v něm zvedá vlna horka. “To nebyla moje dýka,” trval na svém. “Kolikrát tě o tom mám ještě ujišťovat? Lady Stark, čemukoli o mně možná věříš, nejsem hlupák. Jenom blázen by vyzbrojil nějakého ošuntělého hrdlořeza svojí vlastní dýkou.”
Na kratičký okamžik se mu zdálo, že v jejích očích spatřil jiskřičku pochybnosti, ale řekla mu jen: “Proč by mi Petyr lhal?”
“Proč medvěd kálí v lesích?” opáčil Tyrion. “Protože to má v povaze. Lhaní je pro muže jako Malíček stejně přirozené jako dýcháni. Ty bys to měla vědět, ty ze všech lidí nejvíc.”
Udělala krok směrem k němu, s obličejem přísně staženým. “Co tím chceš říct, Lannistere?”
Tyrion naklonil hlavu na stranu. “Inu, třeba to, že ho každý muž na dvoře královském slyšel vyprávět, jak tě připravil o panenství, moje paní.”
“To je lež!” vydechla Catelyn…
… Tyrion se zhluboka nadechl. “Jak jsem podle Malíčka přišel k té jeho dýce? Odpověz mi na moji otázku, prosím.”
“Vyhrál jsi ji od něho v sázce během turnaje v den jména prince Joffreye.”
“Když můj bratr Jaime byl vyhozen ze sedla Rytířem květin, tak zněl jeho příběh, nemám pravdu?”
“Ano,” připustila. Na jejím čela se vytvořila vráska.
#1839 segovesus#1831 Eddard1: Tyrion nikdy nesází proti své rodině, natož proti Jaimemu, to řekne Catelyn při cestě za její sestrou. Malíček rád lže a dělá ve věcech zmatek, stejně tak prohlašuje, že získal panenství Catelyn.
1. Blbě se to hledá, ale na pobočníkově turnaji: … Tentokrát, když se Jaime posunul v sedle, Sandor Clegane se pohnul s ním. Obě kopí se zlomila vpůli, a než se usadily třísky, plnokrevný hnědák bez jezdce cválal pryč, hledaje trávu, zatímco ser Jaime Lannister se válel v hlíně, celý zlatý a pomačkaný.
“Já věděla, že to Ohař vyhraje,” řekla Sansa. Malíček na ni křikl: “Pokud víš, kdo vyhraje druhý souboj, promluv hned, než mě lord Renly dočista oškube,” zavolal na ni. Ned se usmál. “Škoda, že tu Skřet není s námi,” poznamenal lord Renly. “Vyhrál bych dvakrát tolik.”
⇒ Renly jako nezávislá osoba potvrzuje, že Tyrion sází jen ne Jaimeho. Nůž byl vyhrán tím, kdo vsadil však na Lorase na turnaji pro prince Joffreyho,
#1835 jose8: Já mám takový pocit, že Melis jednou řikala že jsou jen dva skuteční mocní bohové. Lord of Light (ten „její“) a ten druhý, to by mohl být někdo z těhle, nebo ten kdo je ovládá, ten pro koho kujou. Jinak k tom uco se tu rozebírá – na tý zdi to bude asi mazec, kdyz se říká že Mance táhne se stotisícovou armádou. Také řikal že chce zapálit největší ohen co sever kdy viděl, neni to náhodou ten plán, jak dostat sto tisíc lidí přes zed? Prostě zed nějakym způsobem zničit? Protože jak jinak se Mance dostane skrz až na Castle Black, když ze severu neni nijak moc přístupná? A neví někdo, jakou armádu sčítají Thennové + ty divocí, co už jsou za zdí?
Jinak v posledním díle mě naprosto dostala scéna, kdy ten frajer na Krasterově pevnosti pije to víno z lebky starýho Mormonta, masakr!
#1844 kiso1561Nevíte, co jsou zač ty postavy na konci, jak stojí v řadě a jeden z nich potom přemění to dítě? A je nějaký opak pána světla, o kterém se myslím někdy zmínila Melisandre?
#1836 JackIsBest#1831 Eddard1:
v druhé knize v kapitole Catelyn, kdy zpovídá ve vězení Jamieho Lanistera. Při té konverzaci se dostane i na téma Tyrion a dýka. Jamie rozporuje to tvrzení protože Tyrion by nevsázel na jeho prohru. Rovněž co se týče údajné spoluúčasti Jofreyho na pokusu o vraždu Brana je nutné si uvědomit že knihy jsou psány s POV postav. Znamená to tedy že Jamie, Tyrion a Cersei si pouze myslí že za tím stál on. Stejně jako Cersei z hloubi duše věří že za vraždou Jofreyho stál Tyrion !
Tiež si myslím, že tá dýka nebola Tyrionova. Malíček to len hodil na Tyriona a hral tak tú svoju „hru o trůny“. :D
#1830 Eddard1: a protože to řekl Malíček, tak je to určitě pravda :-P i po tom, co jako kámoš Lannisterů zabil Joffreyho?
„Jak jsem ti říkal předtím, než jsme byli tak neomaleně vyrušeni,“ začal Tyrion, „v té Malíčkové povídačce je vážná trhlina. Ať už o mně věříš čemukoli, lady Stark, ujišťuji tě o tomhle nikdy neuzavírám sázky proti členům své rodiny.“ (Hra o trůny, kapitola Tyrion) ;-)
#1829 kiso1561: kde se v nějaké knize píše o tom, že Tyrion nevyhrál to dýku? Nebo je to jen tvoje dedukce?
#1834 Franncis #1837 segovesus #1838 segovesus#1827 segovesus:
„Řekl bych ti, že v Králově přístavišti existuje jen jedna dýka jako tahle.“ Uchopil čepel mezi palec a ukazováček, zvedl dýku nad svoje rameno a mrštil jí přes místnost nacvičeným pohybem zápěstí. Narazila na dřevo a zabodla se hluboko do dubu. „Je moje.“ „Tvoje?“ Nedávalo to smysl, Petyr vůbec nebyl v Zimohradu. „Až do turnaje v den jména prince Joffreye,“ řekl, přešel místnost a vykroutil dýku ze dřeva. „Vsadil jsem si na sera Jaimeho při rytířském klání, společně s polovinou dvora.“ Petyr se rozpačitě usmál a v tu chvíli vypadal opět jako napůl chlapec. „Když ho Loras Tyrell shodil z koně, mnozí z nás o něco zchudli. Ser Jaime prohrál sto zlatých dragonů, královna přišla o svůj smaragdový přívěsek a já musel odevzdat svoji dýku. Její Výsost dostala svoje smaragdy zpátky, ovšem zbytek si vítěz ponechal.“ „Kdo?“ naléhala na něj Catelyn, s ústy vyprahlými strachem. V prstech jí cukalo připomenutou bolestí. „Skřet,“ odpověděl Malíček, zatímco lord Varys pozoroval její obličej. „Tyrion Lannister.“
#1832 Orea