Ašaj

Město Ašaj (v originále Asshai) je velmi tajemným místem Východních zemí. Jedná se o místo plné magie a temných koutů, kde nerostou žádné jedlé plodiny.

Přístavní město Ašaj leží na úplném konci pro Západozemí známého světa. Nachází se na jihovýchodním pobřeží Essosu u Nefritového moře, daleko za Svobodnými městy, Dothrackým mořem a Zálivem otrokářů. Například cesta z Qarthu, který má k Ašaji nejblíže, trvá na lodi pořád několik měsíců a z města Volantisu do Ašaje a zpátky údajně až dva roky.

Protože je toto město tak izolované a jeho přístav a exotičtí obyvatelé vítají mnohem méně obchodníků, než veškeré další přístavy světa, mnoho se o něm neví a má tak své vlastní zvyky a tajemnou pověst.

Blízko města leží neprobádané oblasti zvané Stín nebo Stínozemí a samotnému městu se někdy říká Ašaj u Stínu. Povídá se přitom, že v těchto zemích se mohli vyvinout první draci, nebo že je obývají temní démoni, či že je to země prastarých a nebezpečných kouzel a nikdo až na nejtemnější čaroděje se je neodvažuje procestovat.

Ví se pouze, že jimi protéká řeka Aš tekoucí přes město a vlévající se do Nefritového moře, že jsou obklopené duchotrávou, vysokou bílou trávou likvidující všechny ostatní rostliny, a horami, a že v nich leží zničené město Stygai, obávané město mrtvých. Dalšími sousedy Ašaje a Stínu jsou následně země Yi Ti, ostrov Leng, Mantichoří ostrovy a tajemný Ulthos, o němž se tvrdí, že by mohl být buď ostrovem, poloostrovem nebo dokonce celým dalším kontinentem.

Ani Ašajcům proto ostatní národy příliš nedůvěřují, i když lidé Svobodných měst, Zálivu otrokářů a Qarthu s nimi udržují obchodní styky, které jsou pro Ašaj naprosto nezbytné, a samotný Qarth si vybudoval značné bohatství právě díky těm, co se rozhodli do tajemných zemí plout.

Sice se totiž tvrdí, že toto místo je neobjevenou pokladnicí magie, tajemných tradic a znalostí dávných příšer jako draků, protože je tak staré, že ani jeho vlastní obyvatelé neví, kdy a kým bylo vystavěno (říkají, že stojí od počátku světa a bude stát do jeho konce), a tak velké, že by údajně pojalo Qarth, Volantis, Královo přístaviště a Staré město dohromady, ale zároveň velmi nepříznivé pro život.

Podle zpráv cestovatelů je vybudované z mastného černého kamene, který zeslabuje každý zdroj světla, dokonce i sluneční svit, takže v něm i za jasného dne zůstává šero, nedá se tam proto nic poživatelného vypěstovat a musí se dovážet dokonce i pitná voda. Řeka Aš je totiž černá a zeleně fosforeskuje, pravděpodobně obsahuje nějaké škodlivé látky, které zabíjí většinu života kolem, a jsou v ní k nalezení jen slepé a znetvořené ryby, takže obyvatelé jsou naprosto závislí na dovozu.

Sami pak vyvážejí jantar, obsidián, zlato a drahé kameny, což je pro ně stejně běžné zboží, jako pro jiné chléb, ale říká se, že i to je špatné a nemocné, stejně jako ašajské plodiny a zvířata, jež by jedli jen hlupáci a poutači stínů.

Možná proto je město i poměrně málo zalidněné. Přes svou velikost má obyvatel asi jako každá větší přístavní osada a nejsou v něm ani žádné děti, i když se neví, zda je to skutečně vina řeky způsobující neplodnost či něčeho jiného. Místo vlastních potomků proto Ašajci jednoduše nakupují dětské otroky.

Sami by stejně možná o tradiční rodiny ani neměli zájem, protože podle jejich pověsti jsou vysoce tajemní, nosí masky a závoje zakrývající obličeje, často se věnují temným uměním, nikdy se nescházejí v ulicích a nebudují sociální vazby a ven vyráží zásadně v krytých palankýnech nesených otroky. Tudíž si u nich rodinný život jak ho známe jde jen těžko představit.

Mluví také vlastním jedinečným jazykem, co je jen zřídka slyšet v jiných místech, a údajně je používán při mocných kouzlech. Jako dominantní náboženství vyznávají Pána světla, a to v jeho extrémnější a fanatičtější formě, a především jsou mezi nimi proroci a lidé ovládající stínovou magii – poutači stínů, co svazují stíny s vlastní vůlí a využívají je.

Takovými mágy jsou přitom stejně často muži i ženy. Setkali jsme se například s Quaithe, tajemnou maskovanou ženou v Qarthu, která svými věštbami varovala Daenerys Targaryen a pronesla slavná slova: „Aby ses dostala na sever musíš jít na jih. Abys dosáhla západu, musíš jít na východ. Abys mohla jít dopředu, musíš zamířit dozadu, a aby ses dotkla světla, musíš projít stínem.“ Také jsme se setkali s Melisandrou, jež sama přiznává, že je nejen kněžkou R'hllora, jemuž v chrámu sloužila jako otrokyně, ale přichází též z Ašaje, kde studovala staré knihy a proroctví a hledá znovuzrozeného Azora Ahai, podle nich hrdinu Pána světla, jenž určí osud světa.

Poutači stínů a kněží R'hllora ale nejsou jediní, kdo je v Ašaji vítán. Celé město totiž stojí na magii, a tak v něm čarodějové, kouzelníci, alchymisté, měsíční zpěváci, nekromanti, pyromanceři, krvaví mágové, inkvizitoři, traviči (z Ašaje například pochází jed použitý v páté řadě Tyene a Ellarií Písek), násilníci, měniči, vyznavači Černé kozy, Lva noci či jiných bohů a démonů vyžadujících kruté oběti mohou nerušeně praktikovat své rituály, protože zde, na hranici světla a stínu, není nic zapovězeno.

Foto: HBO, Fantastic Maps