Astapor je velkým otrokářským městem ve Východních zemích. Je charakteristické tím, že se tu nachází armáda Neposkvrněných a že se se vzduchem mísí nekonečný prach z cihel.
Astapor, jinak známý jako Rudé město, protože je celý vystavěn z rudých cihel, je město, nebo spíš městský stát, na pobřeží Zálivu otrokářů v Essosu. Původně patřil ke Ghiskarským koloniím, které přežily zničení Ghiskarského impéria Valyrijci, jeho ovládnutí a přeměnu na centrum obchodu s otroky. Na rozdíl od Starého Ghisu a velké části Ghiskarštiny ale vůbec není zapomenuto a říká se, že stejně jako cihly a krev postavily Astapor, cihly a krev vystavěly jeho lid.
Toho tam sice není tolik jako v jiných východních městech a i přes své stáří není zalidněné ani ze čtvrtiny jako Qarth, Pentos nebo Lys, ale podobně jako města podél celého zálivu je striktně společensky rozdělený. Vládnou mu Dobří páni, ačkoli po vpádu Daenerys Targaryen se vláda změnila na chaos Vládnoucí rady a později krále, velkou úctu zde požívají Milosti, kněžky náboženství Starého Ghisu, co mezi jinými zastávají i úlohu léčitelů, a zbytek obyvatel tvoří běžní Astaporci zařazení do společenských vrstev podle svého bohatství. A ti všichni si značně potrpí na výstřednost.
Astaporské ženy zahalují své obličeje, aby je uchránily před prachem z cihel, který je všude, nemilosrdně se zvedá při každém poryvu větru a štípe víc, než písek, nosí róby z jemných látek, často zdobené odštěpky lapisu lazuli, a slonovinové hřebínky ve vlasech. Svobodní obyvatelé vyššího statusu pak nosí tokary, pruhy látky složitě řasené kolem těla, zbarvené a zdobené podle postavení. Rádi si také vyčesávají, olejují a tvarují vlasy do různých fantastických forem a mívají měděné destičky přišité k plášťům ze žlutého hedvábí, opět na ukázku bohatství a moci. Jejich tuniky pak jsou z vyšívané látky a končí skládanými sukněmi.
Bohatí mladíci ze starých a dobře zabezpečených rodů si také rádi hrají na války v bojových jamách. Předstírají, že stále existuje Ghiskarské impérium, oblékají se podle jeho tradic a vedou souboje, co by však neměly končit skutečným zraněním. A právě tato skupina byla původními Syny harpyje, jak si sami vždy říkali.
Nejdůležitější pro město jsou ale stále otrokáři – Astapor jich má přes stovku a z jejich obchodů si bere deset procent zisku, protože jedině tak doopravdy prosperuje. Tito muži pak po městě jezdí na bílých oslech a největší z nich prodávají Neposkvrněné, proslulé otrocké vojáky vyvážené do všech otrokářských částí světa.
Ti také fungují jako poslední obrana Astaporu, jenž je jinak velmi slabě chráněn a dokonce i menší khalasar je schopný ho porazit. Nikdy to ale žádný nezkusil, právě proto, že Neposkvrnění jsou jediné pěší vojsko, které Dothrakové uznávají a díky legendární bitvě o město Qohor se ho možná i bojí.
Dál už se město nijak zvlášť neliší od svých dvou největších ghiskarských sester, Yunkai a Meereenu. Je z nich nejjižnější, takže funguje i jako častá zastávka námořníků mířících z Qarthu na západ, zásobuje ho Červí řeka, a protože má stejnou kulturu, lze v něm najít totéž, co v ostatních.
Jeho znakem je opět harpyje – bytost s ženskou hlavou a tělem, křídly netopýra místo rukou, nohama orla a štířím ocasem. Původní Ghiskarská harpyje navíc vždy ve spárech držela blesk, ale každé město v současnosti užívá svou verzi, a tak ta Yunkaiská svírá řetěz s otevřenými pouty na koncích. Jedna taková její stará a rozdrolená socha je umístěna například na přístavní bráně.
Dominantní v něm jsou též stupňovité cihlové pyramidy, největší z nich měří až 120 metrů, a podle prince Quentyna Martella jsou větší než jakýkoli zámek, který kdy viděl (ač je dost pravděpodobné, že nikdy neviděl takový Harrenov). Na jejich terasách pak rostou stromy, vinice a květiny a při západu slunce na nich Dobří páni rozsvěcují hedvábné lucerny a pyramidy tak září mnoha barevnými světly.
Po Červí řece také plují výletní bárky a bárky rozkoše kotvící na malých ostrůvcích určených neřestem, k navštívení slouží i vinné jeskyně a sírové fontány a především náměstí Hrdosti. To funguje jako otevřený trh, kam otrokáři vodí své zákazníky, aby si prohlédli nabídku, a kde stojí cihlová fontána s astaporskou bronzovou harpyjí.
A velmi důležitým společenským místem jsou bojové jámy. Ty jsou pojmenovány podle svých majitelů, v knihách byla například Douquorova jáma a Jothielova jáma, a jde o místo, kde mohou diváci nejen pozorovat boj otroků či jiných válečníků, ale představení zahrnují i postavení děvčat proti býkům nebo malých chlapců obalených v medu a jiných pokrmech proti medvědům a diváci se mohou sázet, které dítě padne nebo bude sežráno dřív.
Avšak přes den je většina míst v Astaporu kvůli horku naprosto pustá a teprve večer se vyrojí obyvatelé a sloni s proutěnými nosítky na zádech. Snad jen s výjimkou náměstí Trestu umístěného u hlavní brány Astaporu, kudy noví otroci přichází do města. Každý, kdo se tam ocitne, si tak může zblízka prohlédnout, jaké tresty a popravy čekají neposlušné.
Foto: HBO
