Skupina psanců, která se za vlády Aeryse II. vyskytovala v Královském lese. Za své doby si získala velkou slávu, a to i přesto, jak skončila.
Bratrstvo z Královského lesa bývala slavná skupina psanců povětšinou z Bouřlivých krajin za vlády Aeryse II. Zejména se proslavili únosem několika urozených, přepadáváním všech, u koho cítili šlechtickou krev nebo majetek, a neobyčejným talentem vyhýbat se zatčení, ačkoli se několikrát střetli s královými muži.
Toho nejdůležitějšího tažení proti nim se účastnil mimo jiné i lord Sumner Crakehall se dvěma panoši, Jaimem Lannisterem a Merrettem Freyem (v seriálu Jaime tvrdí, že dělal panoše Barristanovi a zabil jednoho z členů bratrstva, což v knize není pravda). Právě za účast a statečnost během této výpravy ho ser Arthur Dayne pasoval na rytíře. I Arthur sám se tehdy prokázal, když se utkal s obávaným Usměvavým rytířem. Tomu se v souboji zlomil meč a Arthur tehdy zastavil a dovolil mu sehnat si nový. Usměvavý rytíř tak udělal, ale poznamenal, že by si rád půjčil Arthurův slavný Úsvit. Arthur mu na to odpověděl: „Tak si ho měj, sere,“ a v následujícím souboji mu ho zabodl do břicha. Tato bitva je prý jednou z nejhezčích Jaimeho vzpomínek.
Méně slavně dopadl Merret, kterého bratrstvo zajalo. Lord Crakehall ho sice vyplatil, ale Merrett si ještě 14 dní nemohl sednout a do konce života si nesl znamení bílé laně vypálené do zadnice. A v jedné z dřívějších potyček skončil špatně i sám lord velitel Královské gardy ser Gerold Hightower. Ten doprovázel skrz Královský les princeznu Eliu Martell do Králova přístaviště (spekuluje se, že na její svatbu s Rhaegarem Targaryenem) a při útoku mu prostřelili ruku, která se nikdy úplně nezahojila. I proto nakonec osudové tažení vedl místo něj jeho bílý bratr Arthur.
Proč však bylo tak těžké se s bratrstvem vypořádat, i když přerostlo v obrovský problém nejen pro dvě království, ale pro každého, kdo se rozhodl cestovat na jih od hlavního města? Hlavní důvod je docela známý. Aerys II. Bratrstvo se totiž těšilo přízni a ochraně poddaných z Královského lesa, kteří je schovávali a bránili. Věřili, že jen bratrstvo chrání jejich práva, zatímco král se o ně nezajímá v lepším a zametá s nimi v horším případě. Což vlastně byla pravda. Až Arthur Dayne dokázal získat jejich důvěru, vyjednávat za ně s Aerysem a dohlédnout na to, aby královské jednotky zaplatily všechno, co od nich vezmou. Tak si lid významně naklonil, psanci se ocitli bez ochrany a mohl začít hon, jenž vyvrcholil onou slavnou bitvou a smrtí Usměvavého rytíře.
Po těchto událostech se bratrstvo rychle rozpadlo. Sice nikdy nebylo potvrzeno, zda vojáci pochytali všechny členy, ale i tak většinu z nich už dávno považují za mrtvé. A mezi ně patří:
Simon Toyne, člen rodu Toyneů, který se ocitl v nemilosti už za vlády Aegona IV. Tehdy byl členem Královské gardy ser Terrence Toyne, do něhož se zamilovala králova milenka Bethany Bracken. Král je bohužel jednou nachytal a Bethany i Terrence popravil. Terrencovi bratři se potom pokusili pomstít, načež i je popravili za zradu a jejich rod se nikdy nevzpamatoval. Simon se proto nejspíš už narodil do neutěšených podmínek a nakonec se ocitl v čele bratrstva. Byl velmi schopný bojovník, dokonce se jako tajemný rytíř účastnil turnaje v Bouřlivém konci, kde shodil z koně prince Rhaegara. Ale nakonec padl rukou Barristana Selmyho, když se ten snažil před bratrstvem zachránit lady Jeyne Swann.
Usměvavý rytíř, loupežný rytíř neznámé identity. Nebyla ale potřeba, protože si i beze jména vysloužil velkou slávu. Říkalo se, že je šílený, byl smrtelně nebezpečný šermíř a podle Jaimeho byl něco jako Gregor Clegane své generace. Prý neznal strach a nikdo se s ním nechtěl utkat. Dokonce zabil sera Victora Tyrella, bratrance lorda Mace Tyrella. Nakonec ale po krátkém zkřížení mečů s Jaimem padl rukou Arthura Daynea.
Wenda Bílá laň, jediná známá žena z bratrstva a možná příbuzná s rodem Cafferenů z Bouřlivých krajin, neboť ti mají ve znaku bílou laň. Byla prý mladá a pohledná a právě ona měla specifický zvyk vypalovat na zadnici zajatců znak laně. Co se s ní stalo po konci bratrstva, není známo.
Oswyn Dlouhokrký třikrát pověšený, o jehož životě ani konci nejsou dochované zprávy. Jen jeho přezdívka naznačuje řadu dobrodružství.
Ben Velký břich, statný bojovník, který jen díky Jaimeho zásahu nerozbil hlavu lorda Crakehalla. Z bitvy se mu podařilo utéct a jeho další osud není znám. Existuje jen humorná píseň o něm a huse Nejvyššího septona.
Šípař Dick, od vesnice u Kamenopřilby v Bouřlivých krajinách. Některými označován za nejlepšího lučištníka vůbec. Ani o jeho konci nejsou zprávy.
Ulmer z Královského lesa, velmi schopný lučištník a Dickův učedník. Podle Ulmera to byl on, kdo prostřelil ruku sera Gerolda a ukradl polibek, klenoty a truhlici zlata dornské princezny. Také pomáhal Wendě vypalovat znamení na urozené zajatce. Na rozdíl od ostatních kumpánů ho dopadli a on si zvolil místo popravy službu na Zdi. Tam je až dodnes uznávaným průzkumníkem, účastnil se výpravy za Zeď, přežil bitvu na Pěsti prvních lidí, zůstal věrný hlídce i během vzpoury v Krasterově chýši, vítal jako nového lorda velitele Jona Sněha a nakonec se stal cvičitelem lučištníků. A když na Černém hradě během pobytu Stannise Baratheona Melisandra upálila Mance Nájezdníka (v knize nepravého), byl jedním z těch, kdo do něj vypálili šípy, aby zkrátili jeho utrpení (v seriálu ho zastřelil pouze Jon). A kupodivu je i dobrý tanečník.
Neznamená to ale, že Ulmer je poslední, kdo o bratrstvu ještě vypráví. Vznikla o něm totiž píseň, kde se zpívá, že…
Bratři z Královského lesa
byli psaneckou družinou.
Les byl jejich hradem
a jezdili napříč krajinou.
Ničí zlato nebylo před nimi jisté,
ani ručka žádné panny.
Och, bratři z Králolesa,
co děsili pány i kmány.
Foto: HBO
