Kdo a kdy postavil v Králově přístavišti stáj pro draky? Jak fungovala, co všechno se v ní nacházelo? A k čemu sloužila v době, kdy draci Targaryenů vymřeli? Na to se podívá tento článek.
Dračí doupě je ohromná jeskyňovitá stavba na Rhaenysině kopci v Králově přístavišti. Je to největší budova ve městě, ohromný hrad zakončený kupolí, dominanta města, kde sídlili královští draci. Tedy býval, už století a půl je v troskách.
Bývalo to ale masivní doupě se čtyřiceti jeskyňovitými sklepeními spojenými dlouhými zděnými tunely, pětkrát většími než doupata na Dračím kameni, zbudovanými do velkého kruhu s písečnou arénou uprostřed, v nichž měli hnízdit draci Targaryenů. Ačkoli Targaryeni nikdy neměli ani z poloviny tolik draků a mnoho jich hnízdilo na Dračím kameni – zatímco v Dračím doupěti mohli být ustájeni, pro hnízda a vejce bylo třeba žáru sopky Dragonmont. Tato sklepení byla na obou stranách uzavřená silnými železnými dveřmi, vnitřní se otevíraly do písečné arény, vnější na úbočí kopce.
Nad doupětem pak byly lavice, na něž se vešlo osmdesát tisíc lidí a prostor se tak mohl používat pro různé veřejné události, jako třeba zpopelnění těla Jaehaeryse I., a to vše zakrývala ohromná kupole na tlustých zdech s velkými okny. V době, kdy uvnitř sídlili draci, skrz ně po nocích neustále zářilo světlo. Dovnitř se potom vcházelo hlavní bránou z bronzu a železa, tak širokou, že jí mohlo projet třicet rytířů najednou, a řadou menších vedlejších vchodů s dubovými dveřmi pobitými železem.
Byla to přitom poměrně mladá stavba. Po dobytí Západozemí a smrti královny Rhaenys Targaryen na Rhaenysině kopci nejprve vystavěli Památeční septum. V roce 42, na začátku povstání Bojovníků víry, kteří se postavili jednak targaryenským proticírkevním praktikám a jednak Maegoru Targaryenovi jakožto králi, jenž si trůn přivlastnil silou, se v něm někteří Bojovníci víry opevnili a Maegor ho vypálil. A až tři roky na to rozhodl o vybudování velké kamenné stáje pro draky.
Tehdy totiž skončila výstavba Rudé bašty a mohl se tak vrhnout na Dračí doupě. Nicméně zabil všechny stavitele, aby nevyzradili jeho systém tajných průchodů pod Rudou baštou, a noví se k dalšímu projektu zrovna nehrnuli. Nakonec musel použít městské vězně a odborníky z Myru a Volantisu. Což stavbu vedle nutnosti financovat válku s církví zdržovalo. Dokončena tak byla až za vlády jeho nástupce Jaehaeryse I.
Po Maegorově smrti nejprve na dokončení stavby dohlížel Jaehaerysův pobočník Rogar Baratheon, který si tam v roce 49 dokonce vzal před zraky čtyřiceti tisíců lidí královu matku, regentku Alyssu Velayron. A toužil Dračí doupě dokončit, než nabude král zletilosti. Jenomže neměl dost prostředků. Ty sehnal až Jaehaerysův správce pokladny Rego Draz díky svým kontaktům a vyjednávání s bankami Braavosu, Tyroše a Myru a zvýšením daní na luxusní zboží. Což ho stálo jeho popularitu.
A nakonec, za Jaehaerysova i osobního dohledu, byla stavba dokončena v roce 55, k čemuž uspořádali velký turnaj. A o rok později, jakmile se do Západozemí vrátil drak Balerion, s nímž původně zmizela princezna Aerea, ho tam umístili jako prvního obyvatele. Brzy pak přibyli další mladší draci, zatímco draci královského páru Vemirthor a Stříbrokřídla zůstávali v Rudé baště. K nim Jaehaerys ještě ustanovil dračí stráž, 77 válečníků (v seriálu Rod draka se zřejmě více než o válečníky jedná o celkové pečovatele), aby draky strážili a zabránili dalším nedovoleným osedláním a krádežím. Ti působili na Dračím kameni i v Dračím doupěti a v seriálu tam zřejmě pomáhali novým dračím jezdcům se s draky sbližovat.
Potom už ale nečekal Dračí doupě dlouhý život. Když po smrti Jaehaerysova nástupce, Viseryse I., korunovali navzdory Viserysově rozhodnutí, aby po něm nastoupila na trůn jeho dcera Rhaenyra, jeho syna Aegona, rozpoutala se mezi nimi válka Tanec draků. Korunovace proběhla v Dračím doupěti a podle velmistra Munkuna se dovnitř namačkalo víc než sto tisíc přihlížejících. Podle královského šaška Hříbečka ale byly lavice napůl prázdné a lidé velmi zmatení, proč je králem Aegon. V seriálu Rod draka navíc tehdy došlo k prvním zásadním škodám. Rhaenys Targaryen se tam probourala se svou dračicí Meleys podlahou Dračího doupěte, aby utekla z města na stranu Rhaenyry.
Zhruba v polovině války obsadila město Rhaenyra. Tehdy ustájili v Dračím doupěti i draky její strany – Caraxe jejího manžela, Vermithora, Stříbrokřídlou a Zloděje ovcí jejích neurozených podporovatelů, ti všichni nakonec odletěli do bojů, stejně jako později Kouřomoř dalšího z neurozených jezdců. Zůstali tam Shyrkos, Morghul a Snožár dětí a manželky Aegona II. a Tyraxes jejího syna Joffreyho, zatímco její vlastní Syrax přebývala v Rudé baště. Stalo se proto zvykem, že alespoň jeden dračí jezdec zůstával v Dračím doupěti, aby byl připravený okamžitě zasáhnout na obranu města. Také se z něj stalo popravčí místo zrádců, rebelů a vrahů. Za tři groše tam mohli měšťané sledovat, jak jsou zločinci sťati a jejich těla předhazována drakům.
Ovšem zhruba do půl roku začali mít měšťané dost Rhaenyřiny vlády, jejích neustálých zvyšování daní a poplatků na financování války a jejího paranoidního vyhledávání zrádců. Desetitisíce zběsilých, hladovějících poddaných pod vedením fanatického kazatele Pastýře vpadli do Dračího doupěte a všechny čtyři zbývající draky zavraždili (Syrax o něco později ve městě, když se na ní Joffrey snažil odletět, aby běsnění zastavil). A Dračí doupě, jak se draci snažili ohněm marně bránit, skončilo v troskách. Rozbila se kupole, zdi zčernaly ohněm, popraskaly a bortily se. Psal se rok 130, pětasedmdesát let po jeho slavnostním otevření.
Pastýř tam ještě mezi troskami nějakou dobu kázal s hlavami pěti zabitých draků vystavených kolem, než ho po návratu Aegona II. do města zatkli a brutálně popravili. Aegon na to nařídil opravu Dračího doupěte, ale ta se nikdy nedokončila. Snažil se o ni i Tyland Lannister, první pobočník Aegona III., jenž na trůn usedl po Tanci draků. Poslal tam stovky kameníků, tesařů, stavitelů, jenže říše neměla peníze a vlastně už ani potřebu domova pro draky. Rhaena Targaryen tam ještě na chvíli usadila své dráče Ranní světlo, ale žádná nová monstra, jaká by dorostla alespoň pojízdné velikosti, se už nevylíhla, zatímco přeživší čtyři dospělí draci dožili své životy daleko mimo Dračí doupě. Mnozí také věřili, že kvůli omezenému prostoru Dračího doupěte tam draci od začátku nedorůstali svého potenciálu. V každém případě, za vlády Aegona III. žil a zemřel poslední drak, jehož říše pamatuje.
Od té doby bylo Dračí doupě opuštěné, s dveřmi zapečetěnými a v troskách. Akorát během velké jarní nemoci v letech 209 a 210 ho ještě jednou použili. Šlo o tak krutou epidemii, že lidé ve městě umírali příliš rychle, aby je stihli pohřbívat. Místo toho nakonec nařídil pobočník Aeryse I., Brynden Řeka neboli Krvevran, aby mrtvoly vozili do Dračího doupěte a pyromanceři je pálili, když hromada dosáhla tří metrů. Po nocích i ve dne tak opět z oken planulo světlo, tentokrát temně zelené světlo divokého ohně.
Až o více než sedmdesát let později, během Robertovy rebelie, tam Aerys II. nařídil uložit divoký oheň jako součást svého plánu město podpálit v případě, že by ho rebelové měli získat. Tento plán ale překazil Jaime Lannister vraždou Aeryse i jeho hlavních pyromancerů.
Neznamená to však, že se tam lidé už nikdy nevplížili. Během ságy tam například některé prostitutky poskytovaly služby – tak také našli Aerysovy zásoby divokého ohně, když jeden ze zákazníků propadl shnilou podlahou do sklepa s nádobami. Tyrion Lannister je potom použil v bitvě proti Stannisi Baratheonovi (v seriálu byl nález vynechaný, místo toho pyromanceři vyráběli všechen divoký oheň nový).
V seriálu tam navíc proběhlo setkání hlavních vládců Západozemí, aby rozhodli o postupu proti Jiným (bílým chodcům), a v závěru další, kde na velice malém koncilu zvolili nového krále a rozhodli, že každý další král by se měl volit na velkém koncilu v Dračím doupěti.
Foto: HBO
