Drak

Drak

7.8.2015 16:00


Mohutná létající stvoření jsou už pouhými legendami. Draci (v originále Dragons) už sice vymřeli, ale přesto se ve Východních zemích objevuje nová naděje – mladá Daenerys Targaryen dostala darem tři zkamenělá vejce draků.


Draci jsou ve zkratce obrovští létající plazi schopní chrlit oheň a mají mít silnou vazbu na magii. Přestože se tedy řadí k nadpřirozeným tvorům, kteří v našem světě spadají do říše legend a v Západozemí i Essosu jsou též spojováni s kouzly, nepatří třeba k bílým chodcům nebo obrům, u nichž mnoho lidí nevěří, že existovali. O reálnosti draků totiž nikdo nepochybuje.

Jsou to stvoření s dlouhými hadovitými těly, dlouhými krky a ocasy a mají čtyři končetiny – dvě zadní nohy a dvě přední s velmi dlouhými prsty, mezi nimiž jsou kožnaté blány fungující jako křídla, jak to funguje například u netopýrů. Obecně se ve světě fantasy takový typ nazývá wyvern a drak obvykle mívá šest končetin – vyvinuté přední nohy a křídla navíc. Ve světě Her o trůny je toto ale špatné zobrazení, někdy jej používají umělci vycházející po vymření draků ze zkreslených popisů, a wyvern je tu příbuzný draků s trochu odlišným vzhledem, nedýchající oheň a žijící na kontinentu Sothoryos.

Draci dále mají ostnatý hřeben pokrývající jejich hřbet od hlavy až k ocasu. Největší ostny mají kolem hlavy a čelisti a u některých se mohou vyvinout ty nejmohutnější do podoby rohů. Dospělí pak mají i dalších několik řad trnovitých výrůstků, které jsou v případě rozrušení schopni vztyčit a působit tak mohutněji (mnoho savců dělá něco podobného se srstí), a zuby a drápy dlouhé a ostré jako meče.

To především proto, že všichni draci jsou masožravci a živí se výhradně masem. Ale ne jako jiní dravci syrovým, nýbrž upečeným svým horkým dechem, v případě mláďat upečeným rodiči či chovateli. Už ale nezáleží na tom, o jaký druh masa jde. Jsou schopni pozřít všechno od ovcí po ryby, jsou známy případy, kdy v bitvách pojídali padlé koně a i muže, a ti největší dokázali spolknout živého koně v celku, a tak jim příliš nezáleželo na tom, co za kořist proti nim kráčí. I když nejraději mají údajně ovce.

Přes tyto nebezpečné a smrtící znaky jde ale o krásné a majestátní tvory. Barva jejich šupin může být prakticky jakákoli a z historie jsou známi draci černí, stříbrní, červení, zlatí, bílí, zelení nebo i modří, jednobarevní i s primární barvou po těle a sekundárním zbarvením podél hřebenu, rohů a křídel. Takoví jsou i současní draci Daenerys Targaryen – černý Drogon s červenými detaily, zelený Rhaegal s bronzovými detaily a krémově bílý Viserion se zlatými.

Všichni stejně se také vyznačují neslavnějším znakem, a to ohnivým dechem. Dračí oheň je tak horký, že dokáže během chvilky proměnit tělo v popel, roztavit ocel, či zničit kámen. Čím jsou starší, tím navíc dokáží plameny chrlit delší dobu.

Není ale úplně jasné, jak to dokáží. Předpokládá se, že vylučují určité chemikálie ze dvou trubic v zadní části hrdla, a když se tyto látky po vychrlení setkají, nastane intenzivní reakce. Je samotné však nijak neohrozí, protože draci jsou proti ohni odolní, zejména proti tomu vlastnímu, a tak jim nepoškodí žádné orgány ani tlamu. Proto se také mnozí domnívají, že draci jsou ohněm stvořeným z masa a říkají, že „oheň nemůže zabít draka“.

Tohle všechno ale dokáží až v určitém věku a jako mláďata jsou nejdřív docela bezbranní a zranitelní hned od vajíčka. Jako většina plazů se totiž rozmnožují kladením vajec, velkých asi jako hlava dítěte a těžkých jako kámen. Nejsou ale bílá, což je obvyklá barva plazích vajec, ale mají různé barvy a vzory, které obvykle napoví i barvu draka uvnitř. Není ani snadné zajistit jim podmínky pro vylíhnutí. Mláďata ve vejcích jsou sice schopna udržet se naživu celá desetiletí, možná i staletí, když už se vejce zdají jako zkamenělá, ale umělé líhnutí při chovu lidmi vyžaduje docela velké oběti, pravděpodobně i nějakou formu krvavé magie.

Nezbytně nutné jsou vždycky velmi žhavé plameny a u vajec Daenerys Targaryen se ukázalo, že byla požadováno i upálení jiné bytosti zaživa. Pokud je taková oběť nutná vždy, ve volné přírodě by patrně mohlo stačit, když rodič draka upálí svou kořist, ale protože lidé nemají k dispozici dračí oheň, musí být asi jejich oběti mocnější.

Další detaily o rozmnožování a líhnutí už pak vůbec známé nejsou a od vymření posledních draků už se udržuje pouze několik protichůdných teorií, kdy se diskutuje o podobě dračích hnízd, rolích rodičů a míře péče o mláďata. Zdá se totiž, že draci byli spíš samotářské bytosti a nejspíš neměli ani žádnou hierarchii a netvořili sociální skupiny.

Jakmile se ale podaří nechat draka vylíhnout, začnou velmi rychle růst – po vylíhnutí jsou velcí jako kočky, po roce jako malý pes a v pouhých třech letech už jako poník. A to se nikdy nezastaví, protože pokud nejsou trvale umístěni v uzavřeném prostoru, rostou až do smrti, která může nastat po několika staletích.

Například největší známý drak Targaryenů, Balerion Černý děs, žil asi 200 let a jeho lebka byla velikosti kočáru. Stejně tak se mění i jejich vzhled, kdy se spolu s věkem stávají hrozivějšími a nebezpečnějšími už na pohled a jejich šupiny postupně tvrdnou, takže zatímco v mládí je může ohrozit a zabít i hozený oštěp, v dospělosti už do jejich těla často nepronikne.

Jsou také spojováni s magií, převážně proto, že ve Valyrii, jejich prapůvodním domově, se po jejich nálezu magie značně rozšířila a byla využita k jejich ovládnutí. Po jejich vyhynutí naopak mizela ze světa, dokud se po vylíhnutí draků Daenerys znovu nezačala vracet. Sami ale žádné magické aktivity neprovádějí, nejsou ani pomůckou k rituálům, a pro lidi se stali užitečnými teprve ve chvíli, kdy se Valyrijci naučili využívat je k výrobě valyrijské oceli (ač je to jen spekulace), jezdit na nich a používat je v boji.

Draci totiž sice nemůžou být zkroceni, ale při správné technice zahrnující kouzla, speciální dračí rohy a biče, je lze zvládnout a trénovat. Jsou totiž inteligentní zhruba jako kůň nebo pes, čehož využil například rod Targaryenů. Při dobývání Západozemí Aegon I. Targaryen a jeho dvě sestry jezdili na dracích a pálili celé armády všech, kteří se jim rozhodli postavit, a i po sjednocení území do říše Sedmi království si je ponechávali a chovali v dračí jámě v Králově přístavišti. Už to ale byla určitá předzvěst jejich konce.

Před 5 000 lety našli lidé z Valyrijských svobodných držav v sopečném pásmu Čtrnáct ohňů draky (i když legendy jejich původ posouvají i jinam – lidé Ašaje věří, že draci pochází ze Stínu, Qarthéňané zase, že z druhého Měsíce, který pukl a draci z něj vyletěli), postupně se naučili je zvládat a jezdit na nich a začali s nimi dobývat ještě větší území Essosu.

Po tisících letech takového života, sto let před započetím dobývání Západozemí, došlo k události nazvané Zkáza Valyrie, pravděpodobně výbuchu sopek posíleném o velké množství ve Valyrii používané magie. Všichni žijící draci tehdy zemřeli, až na poslední, s nimiž se podařilo uprchnout Targaryenům přes Úzké moře. Jenže po sjednocení říše a držení draků v zajetí začali degenerovat a umírat, líhnutí bylo stále obtížnější a vzácnější a století a půl po nástupu targaryenské královské linie vymřeli úplně.

Nyní po nich zbývá už jen devatenáct lebek ve sklepení Rudé bašty v Králově přístavišti. Původně zdobily trůní sál, ale Robert Baratheon je nechal odstranit, jelikož nenáviděl vše související s Targaryeny, a pouze Joffrey Baratheon uvažoval, že by je vrátil na místo, protože sice patřily nepřátelům, ale ukazovaly sílu starých králů. Teprve až Daenerys Targaryen se podařilo téměř po 200 letech na pohřební hranici khala Droga přivést k životu tři darovaná vejce, a tak možná založit novou generaci.

Foto: HBO


Jít na Game of Thrones | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!