Historie Severu

Na Severu vládli dlouhou dobu králové. Vše ukončilo až připlutí Targaryenů, kteří donutili krále Severu pokleknout.

Úsvit Severu

Historie Severu sahá až do nejstarších dob, do úsvitu věků, kdy asi před 12 000 lety přišli na kontinent První lidé. O tom je ale známo málo, protože historii začali systematicky zapisovat až Andalové. Po působení starých Prvních lidí tak zůstaly jen runy vytesané do kamenů, mohyly na Území mohylových hrobů a několik rozpadlých pevností a posvátných kruhů čarostromů.

Je to však doba, kdy se po uzavření míru s dětmi lesa, když se jejich válka proti Prvním lidem začala obracet v jejich neprospěch, a nastolení věku hrdinů, začala tvořit i první malá království, a především doba, kdy přišla Dlouhá noc. Ta zásadně ovlivnila Sever stejně jako celý zbytek kontinentu i známého světa.

Podle pověstí je to asi 8 000 let a kromě kruté zimy, jež připravila o život tisíce lidí, znamenala i další invazi cizích bytostí, tentokrát Jiných. Měli tehdy přijít ze Zemí věčné zimy uprostřed temnoty a mrazu a rozsévat nezničitelnými ledovými meči a armádou nemrtvých zkázu mezi vším živým. Lidé se s nimi pokoušeli bojovat celá léta, marně a s obrovskými ztrátami, a Západozemí už bylo téměř ztraceno.

Až konečně zjistili, že do té doby neporazitelné mrazivé démony může zabít dračí sklo, takže se podle legend jeden válečník a jeho společníci vydali vyhledat děti lesa v posledním pokusu o obranu. Byl ale jediný, kdo přežil krutý útok obrů, nemrtvých a Jiných a až v poslední chvíli na sklonku sil děti nalezl. Ty se pak spojily s lidmi, konečně se podařilo sebrat účinné zbraně, sestavit Noční hlídku a vyhrát bitvu o úsvit.

Jiní zmizeli zpátky do Zemí věčné zimy a další osud Posledního hrdiny není znám. Ani se neví, jestli má něco společného s Azorem Ahaiem, podobným hrdinou z Essoských legend o temnotě. Ovšem Bran Stavitel, možná jiný, možná tentýž hrdina starého věku, nechal vztyčit Zeď z kamene, ledu a magie, aby lidé už nikdy nebyli nečekaně přepadeni kreaturami noci. Noční hlídka ji potom zůstala chránit jako přísežný řád a na jih od ní se začal utvářet ten pravý Sever.

Díky činům Brana Stavitele, jenž postavil Zeď, Zimohrad a údajně i Bouřlivý konec, se jeho rod Starků ocitl na strmém vzestupu. Protože byl schopný a silný, rozhodl se dobýt nejen země v okolí svého nového hradu, ale i porazit ostatní severské krále a vládnout celému regionu. A to se mu také povedlo.

Starkové se velmi rychle stali králi Zimy a později králi Severu, i když není jasné, kdy nastala v jejich titulu změna a jestli souvisí s okamžikem, kdy se jim podařilo získat celý Sever, protože králi Severu se nazývali už i předtím. Ale ať jako jedni nebo druzí, slavili jedno vítězství za druhým.

Existují balady o konfliktu mezi nimi a měničem Gavenem Šedým vlkem zvaném válka vlků, která měla skončit zabitím Gavena i celé jeho rodiny králi Zimy jezdících údajně na obrech. A možná je to stejný příběh jako ten o porážce krále měničů. Ten měl podle dokumentů v Noční pevnosti vládnout po Dlouhé noci Výběžku mořského draka, spolčit se s dětmi lesa a stejně jako Gaven přijít o celou rodinu, zvířata, jež ovládal, a i zelenověštce dětí. Jen jeho dcery měly zůstat naživu jako válečná kořist Starků.

Dál porazili krále Flinty z Kamenolomu, zabrali jejich území a udělali je svými vazaly, podobně jako krále Fishery, Glovery, Lockey, Rydery, Slatey a Umbery. Poté vyhnali ze Severu krále Vlčího lesa Blackwoody, alespoň podle překladu run mistra Barnebyho, a v bojích o další území vyhladili Amebry, Frosty, Greenwody a Towerse.

Také rozpoutali bájnou Tisíciletou válku, jak zpěváci nazývají konflikt s mohylovými králi, i když runy naznačují, že ve skutečnosti zabrala asi jen dvě stovky let a šlo o několik oddělených potyček. A i tu nakonec vyhráli, když se poslední mohylový král vzdal, dal svou dceru Starkům jako manželku a Území mohylových hrobů připadlo Dustinům (kteří se nikdy králi neprohlásili, protože podle jedné zdejší pověsti se každý, kdo se neprávem prohlásí králem Prvních lidí, promění v živoucí mrtvolu). Což bylo tehdy docela časté, mnoho poražených bylo nuceno odevzdat Starkům nejen území, ale i ženy jako kořist nebo v lepším případě nevěsty.

I když boje za sjednocení území nebyly ty jediné války, jaké se na Severu ve věku hrdinů odehrávaly. Král Brandon Lamač se třeba zúčastnil války na Zdi v době, kdy ji terorizoval Noční král, údajný třináctý lord velitel Noční hlídky se svou Jinou nevěstou. Uzavřel tehdy spojenectví s králem za Zdí Joramunem, společně ho porazili a vymazali jeho jméno z historie. Ovšem protože Joramun pak selhal při zdolávání Zdi, Brandon nebo jeho potomek nejspíš zničil i jeho.

Další dlouhověcí rivalové stále silnějších Starků pak byli Rudí králové z Hrůzova, kteří s nimi bojovali od Dlouhé noci. Podařilo se jim dokonce dosáhnout jistých vítězství – Royce II. a Royce IV. vypálili Zimohrad. Ale poté přišla invaze Andalů a situace se změnila s Rudými králi i se Severem samotným.

Neúspěch Andalů

Rudý král Rogar Lovec Bolton se konečně vzdal králům Zimy, poslal do Zimohradu rukojmí jako záruku poslušnosti a výměnou za pomoc s vetřelci z Andalosu se stal vazalem Zimohradu. Král Theon Stark se poté s Boltony spojil proti Andalovi Argosi Sedmihvězdě, porazil ho v bitvě u Plačící vody a úspěšně před Andaly ubránil Sever jako jediné království v Západozemí.

Ovšem protože za jeho vlády Sever válčil neustále, což mu vysloužilo přezdívku Hladový vlk, nestačilo mu to. Překročil Úzké moře s Argosovým tělem přibitým na přídi lodi místo galionové figury a přistál v Andalosu. Tam vypaloval vesnice, zabíjel obyvatele, přivezl si jejich hlavy a nechal je nabodat na kůly podél svého pobřeží, aby odradil budoucí nájezdníky.

A poté, aby jeho krev příliš nevychladla, vyjel proti rebelům z Pramínků, pravděpodobně Ryderům, původním králům, nyní jen lordům, které porazil, a jejich území přenechal Ryswellům. A spolu s Noční hlídkou vybojoval velkolepé vítězství nad divokými.

Vyhnal také železné z Kamenitého pobřeží a Medvědího ostrova, když zabil Ravose Hoarea, ovšem ne trvale a ještě mnoho let se o ně vedly boje. A nakonec zabral souostroví Tři sestry a přistál s armádou na Prstech v Údolí. Pravděpodobně během vleklé války přes vodu mezi Severem a Údolím popsané v Úvaze o historii arcimistra Perestana, jenž ji také nazývá Bezcennou válkou.

Ta začala brutálním „znásilněním“ Tří sester, invazí Seveřanů na ostrovy, a pokračovala tisíc let, ale Kroniky Dlouhé sestry i záznamy Severu ji popisují značně rozdílně. Shodují se v tom, že původně byli ostrované svobodní lidé s vlastními králi, a Seveřané proti nim vyjeli, když je unavily jejich pirátské nájezdy.

Podle kronik ze Sester a Údolí při tom spáchali mnoho zvěrstev. Měli zabíjet děti a vařit je, vyvrhávat muže a jejich vnitřnosti si přikládat na rány, popravit tři sta válečníků v jediný den a Balthesar Bolton si měl vystavět Růžový pavilon ze stažených kůží stovky lidí. Přičemž severské záznamy toto přirozeně neobsahují.

Sestřané se proto obrátili na andalského krále Hor a Údolí Mathose II. Arryna a výměnou za podřízení se Orlímu hnízdu žádali pomoc. Rozpoutala se tak zbytečná tisíciletá válka, protože Mathos vyplul do Sestrova, a když se nevrátil, jeho potomci pokračovali v bojích. Například král Osgood Arryn obléhal Vlčí doupě, jež postavil král Jon Stark k obraně ústí Bílého nože nedaleko ostrovů, a jeho syn Oswin ho rovnou vypálil. Takže Starkové napadli Město racků a spálili jeho lodě. Od té doby Tři sestry víc než dvanáctkrát změnily pána, než si Starkové uvědomili, že se přetahují o nepotřebné ostrůvky, a válku vzdali.

Během tohoto vleklého konfliktu však králové Severu nesoustředili svou pozornost pouze na Arryny. Syn Jona Starka Rickard svedl boj s posledním bažinovým králem Šíje, porazil ho, vzal si jeho dceru a získal tak Severu nejjižnější část území, již věnoval rodu Reedů. Nebo jeho syn Rodrik zase konečně vyhrál v souboji Medvědí ostrov nad železnými a též ho připojil k Severu pod správou Mormontů. I když někteří mistři o pravdivosti této verze pochybují a tvrdí, že šlo-li o souboj, padala v něm slova a ne rány.

A problémy nakonec začalo dělat i Vlčí doupě, z kterého se stalo sídlo mladších synů a bratrů králů Severu. Někteří ho totiž začali odkazovat svým potomkům, místo aby se ho řádně ujímali ostatní mladší princové, a tak vznikla vedlejší rodová větev Starků, Greystarkové. Ti drželi Vlčí doupě pět století, ale pak se spojili s věčně vzpurnými Boltony a rozpoutali rebelii.

Tu nakonec královská strana potlačila, možná přímo Karlon Stark, králův bratr, protože ten jakousi rebelii opravdu rozehnal, dostal za to pozemky údajně původně patřící Boltonům a založil vlastní rod Karstarků, a Greystarkové za ni zaplatili naprostou eliminací.

Vlčí doupě pak získali Flintové na jedno století, Lockeové na dvě, po nich Slateové, Longové, Holtové a Ashwoodové (kteří také nakonec zmizeli úplně). Pak na trůn nastoupil Edrick Sněhovous a kalamita pro ústí Bílého nože přišla znovu. Vládl totiž téměř sto let, takže byl ke konci už starý a neschopný, Vlčí doupě tehdy zabrali otrokáři z Kamenoschodů a začali v něm shromažďovat zajatce k prodeji.

Jenže nastala dlouhá a krutá zima. Bílý nůž a lodě v něm zamrzly a uvízlí otrokáři tak tak přežívali. Edrickův pravnuk Brandon Ledooký, uvyklý na drsný chlad, proto snadno získal pevnost zpátky, otrokáře svlékl do naha, předal je otrokům svázaným ve sklepeních a ti rozvěsili jejich vnitřnosti na stromy srdce jako poděkování starým bohům. A nakonec získali Vlčí doupě noví vazalové Starků Manderlyové, jež utekli z Roviny na Sever, a vystavěli kolem něj Bílý přístav.

Poté přišlo i finální zúčtování s Boltony, kteří znovu povstali v rebelii. Král Harlon Stark začal obléhat Hrůzov a po dvou letech je tak vyhladověl, že se vzdali, a netrvalo už příliš dlouho, než definitivně poklekli a přísahali, že ukončí svou tradici stahování lidí.

Král Brandon IX. Stark zase konečně zastavil skagoské nájezdníky, když zničil jejich lodě a zapověděl jim moře, takže urovnal situaci v Tulením zálivu u Zdi a formálně přijal Skagos do království. A i když další králové stále ještě znovu a znovu bojovali se železnými a divokými, Sever byl konečně sjednocen v současné podobě pod nadvládu králů Severu, Starků.

Oheň a led

Ta ovšem trvala, jen dokud se v Západozemí nevylodili Targaryeni a Aegon Dobyvatel se svými třemi draky nepřinutil krále Torrhena Starka pokleknout, vzdát se koruny a přijmout roli strážce Severu, vazala králů nových Sedmi království.

Někteří Seveřané pak odmítli nadvládu Targaryenů a skončili v exilu v Essosu, kde vytvořili žoldácké společenství Společnost růže. Jiní zase měli od těch dob s novými králi dobré vztahy. Dokonce došlo i k zasnoubení targaryenské princezny s Manderlyi, jež sice nevyústilo ve šťastný sňatek, protože se princezna zabila při opilecké projížďce, ale trochu přiblížilo Sever jihu. A ostatní, především Starkové, kteří s nimi měli spory leda kvůli vynucenému odevzdání pětadvacet líg širokého Nového daru Noční hlídce, se do jižanské politiky pokud možno nemíchali.

I tak však byli přizváni o několik let později na Velký koncil, kde se měl zvolit následník Jaehaeryse I. Téměř jednohlasně podporovali jeho vnučku Rhaenys a jejího syna proti jejímu bratranci Viserysovi. Ten nakonec volbu vyhrál a Seveřané se ne zrovna nečekaně po dalších několika letech zapojili do Tance draků rozpoutaném Viserysovými dětmi Rhaenyrou a Aegonem, válkou rovněž o to, kdo zdědí trůn. Neúspěšná Rhaenys totiž zastávala stranu Rhaenyry a její syn uzavřel se Severem Pakt ledu a ohně – slib sňatku s dračí krví za muže ve zbrani.

Jen Starkové osobně se války nestihli přímo zúčastnit. Drsný lord Cregan Stark na jejím konci a po smrti obou uchazečů o trůn akorát napochodoval do hlavního města a několik krátkých dní plných čistek, soudů a poprav vládl jako pobočník krále, a pouze lord Roderick Dustin a lord Manderly poslali do bojů dva tisíce Zimních vlků a rytíře Bílého přístavu. To jim nakonec vyneslo ovoce, protože tehdejší ser, budoucí lord Manderly se po válce stal jedním z regentů nového krále Aegona III.

Ovšem přestože Sever samotný tato pro Targaryeny důležitá válka nezasáhla, neznamená to, že neměl žádné jiné problémy. Asi před stovkou let čelil další rebelii Skagosu a v ní přišel hned o několik lordů Starků. Situaci navíc zhoršil další velký nájezd divokých vedený Raymunem Rudovousem, který sice potlačili Starkové s Umbery, ale opět přišel o život další lord Stark, a v bojích s nájezdníkem Dagonem Greyjoyem byl smrtelně zraněn i tehdejší poslední.

A zatímco on umíral, jeho žena a čtyři další vdovy začaly soupeřit, kdo nastoupí po něm, protože každá měla několik dětí – potenciálních dědiců. Což byla další z krizí nástupnictví na Severu způsobená částečně divokými, ne nepodobná příběhu o legendárním Baelovi, dalším králi za Zdí. Ten měl v přestrojení za barda unést poslední dceru lorda Brandona a téměř tak ukončit jeho rod, dokud se po roce neukázala i s Baelovým synem.

A poslední konflikt započatý snahou vyřešit situaci s dědici a spojenci pak ovlivnil nejen Sever, ale celou říši, protože stál za zrodem Robertovy rebelie. Mistr lorda Rickarda Starka, Walys Květina, ho údajně přesvědčil k uzavření aliance s jihem zasnoubením jeho dědice Brandona s Catelyn Tully a dcery Lyanny s Robertem Baratheonem.

Jenže vdavek nechtivá Lyanna nedlouho na to zmizela s korunním princem Rhaegarem Targaryenem, Brandon i Rickard byli zabiti v hlavním městě, když se bláhově domáhali na šíleném králi Aerysovi spravedlnosti, a jakmile ten nařídil vraždu i Rickardova druhého syna Eddarda a lorda Roberta, půl říše povstalo v rebelii.

Nový lord Severu Eddard stanul v čele severské armády, získal i Říční krajiny, když se oženil místo bratra s Catelyn, a spolu s armádou Údolí se spojil s armádou Bouřlivých krajin. Společně pak porazili Rhaegara s královským vojskem, a když nedlouho po něm padlo i hlavní město, korunovali nového krále. A kromě krátké, neúspěšné rebelie Balona Greyjoye nastal pro říši i Sever konečně mír. Dokud nezačala nová válka, pěti králů. Pakt ledu a ohně byl totiž možná zničen, ale led ani oheň ne. A přišla jejich píseň.

Foto: HBO