Historie Údolí

Bitvy v Údolí byly ukončeny až s příchodem Targaryenů, kteří si dokázali sjednat pořádek. Dočasně. Přesto, že Arrynové po celou dobu stáli na straně králů, nakonec se k nim totiž obrátili zády.

Úsvit Údolí

Jako všude jinde v Západozemí se po dlouhé době vlády obrů a dětí lesa dostali na konci úsvitu věků do Údolí První lidé a po válce s dětmi, uzavření míru, po němž nastal věk hrdinů, a zdolání Dlouhé noci, během níž došlo k invazi Jiných, začali budovat svá vlastní horská království. Jenže kvůli obtížnému terénu bylo i tak Údolí řídce obydlené a velice rozdrobené.

Existovali tehdy králové Prstů, bronzoví králové Royceové údajně pocházející z doby úplně prvních osadníků, králové Věrných mužů Shettové a i další drobní vladaři a rozhodně mezi sebou neměli dobré vztahy.Také měl existovat Gryffí král, král Hor z Obrova kopí, legendární postava Údolí. Není sice známo, proč měl ve znaku toto bájné zvíře, ale je součástí mnoha příběhů stejně jako jeho nepřítel, Okřídlený rytíř. I když o něm jsou informace velmi rozporuplné.

Tento rytíř a vůdce Prvních lidí měl létat na obřím sokolovi, přátelit se s obry a mořskými lidmi, mít za ženu dítě lesa a na povel armádu orlů a právě s jejich pomocí měl získat Údolí zabitím Gryffího krále. Podobný příběh však existuje o Sokolím rytíři Artysi Arrynovi, který měl zabít krále Hor, a podle mistra Yandela zpěváci obě postavy smotali dohromady. Před příchodem Andalů totiž rytíři v Západozemí neexistovali a sokolové jsou víc spojováni s Arryny, jejichž legendy možná navázaly na sjednocení obou postav, když tvrdí, že Okřídlený rytíř vyhnal První lidi z Údolí. Těžko tedy mohl být jak jejich vůdce tak protivník.

A podle arcimistra Perestana je to rovnou příběh odvozený od dračích jezdců a Okřídlený rytíř je stejně legendární postava jako Bran Stavitel, Noční král nebo Lann Chytrý, lidé, jež mohli existovat, ale jež časem úplně změnily stovky pověstí, které se na ně nabalily.

Ať už ale Okřídlený rytíř existoval nebo ne, určitě existoval Artys Arryn, jenž se do historie nesmazatelně zapsal během invaze Andalů. Údolí bylo totiž vzhledem k blízkosti Andalosu na druhé straně Úzkého moře první území, jaké dobyli, a to nepotřebovali ani organizovaný útok.

Bronzem proti železu

Už zmínění králové Prstů, Dywen Shell a Jon Brightstone, toužili porazit svého rivala, a tak si najali andalské válečníky, fanatické muže bojující železem místo bronzem. Jenže to byla chyba. Najatí muži se proti nim obrátili, do roka umučili a sťali Jona a upálili Dywena v jeho vlastní síni, andalský rytíř Corwyn Corbray si vzal Jonovu dceru za manželku a Dywenovu ženu za milenku, zabral jejich země a prohlásil se lordem Pěti prstů.

Podobně neuváženě si počínali i ostatní vládci Prvních lidí. Místo aby se spojili proti Andalům, často u nich hledali podporu při vlastních rozmíškách a zaplatili za to krvavou cenou. Nakonec totiž o pomoc požádal Andaly i král Věrných mužů Osgood III. Shett, vládce Města racků, a chtěl s nimi porazit bronzové krále. Spojil se proto s Geroldem Graftonem, když mu dal svou dceru za manželku, sám si vzal Geroldovu nejstarší a mladší provdal za svého dědice podle obřadů Sedmi, a získal své vítězství proti Yorwycku VI. Royceovi.

Jenže sám během bitvy padl, údajně rukou Gerolda. Ten si pak přivlastnil jeho korunu, Osgoodova dědice zavřel v ložnici, dokud nepřivedl svou manželku do jiného stavu, a nechal ho zmizet z historie. Město racků proti němu pak sice povstalo, ale Gerold protesty brutálně potlačil, popravoval muže, ženy i děti a jejich těla házel do zálivu krabům, a potom zajistil prosperitu města, takže Andalové postoupili zase o krok výš.

Yorwyck však nebyl mrtvý. Sám ještě nad Andaly několikrát zvítězil a i jeho dědicové s nimi vedli dlouhou válku. Yorwyckovu pravnukovi Robaru II. se navíc podařilo konečně spojit zbývající První lidi a pokusit se získat zpátky Údolí ovládané tehdy Andaly už ze tří čtvrtin.

Mnozí lordi tak před Robarem poklekli, menší králové se vzdali svých korun, prohlásili ho Nejvyšším králem Údolí, Prstů a Měsíčních hor a vydali se s ním na poslední pokus vydobýt si svobodu. Byli to Redfortové, Hunterové, jež získal vítězstvím v lukostřelbě, Belmoreové, Upcliffové v čele se slavnou čarodějnicí Ursulou, kterou přesvědčil svým „medovým jazykem“, i jejich vůdci Coldwaterové.

Několik Andalů pak skutečně porazili. Třeba Qyla Corbraye, samozvaného krále Prstů, nebo krále východního Údolí, Kladivo z hor. Ale když došlo k poslednímu střetu, bitvě Sedmi hvězd, neměli šanci. Artys Arryn sestavil velkou armádu, ke které se přidali i Corbrayové, Ruthermontové nebo Děsivý Torgold Tollett, obří muž se sedmicípou hvězdou vyrytou do hrudi, jenž údajně neznal bolest nebo strach a do bitvy vyjížděl se smíchem a do pasu nahý, a rozpoutal se masakr.

Robar se pokusil opevnit na úpatí Obrova kopí, ale přesto čelil velkým ztrátám, často hlavně kvůli Torgoldovi. Ten třeba i přes vážná zranění usekl ruku lordu Redfortovi, a když se ho pokusila proklít Ursula, přeskočil na jejího hřebce, vzal ji za obličej a utrhl jí hlavu. Teprve poté ho Robar zabil a také docela snadno zabil válečníka v zářivé přilbici Sokolího rytíře, ale až pozdě si uvědomil, že to nebyl ten pravý.

Skutečný ser Artys, rodák od Obrova kopí, provedl pět set rytířů přes horu a už tak oslabené První lidi napadl zezadu. Mnoho jich pobil, padl i Robar, ač se neví, zda ho zabil on, lord Ruthermont, Luceon Tampleton nebo Jaime Corbray, protože ti všichni si onu zásluhu připisovali. Vláda Prvních lidí skončila a poražení se buď vzdali nebo utekli do hor. Artys Arryn tak získal úrodné údolí, od těch dob Údolí Arryn, a založil nový královský rod Hor a Údolí, který vládl dalších údajných 6 000 let a dodnes je jednou z nejstarších linií andalské šlechty v Západozemí.

Arrynové pak hodně rozvinuli obchod, někteří z nich se dokonce začali ženit s obchodníky z Města racků, což dalo vzniknout vedlejší, ale bohatší větvi rodu, a Artysův vnuk Roland I. položil základy Orlího hnízda. V dětství byl totiž v pěstounské péči s jiným andalským králem v centrálním Západozemí, hodně také cestoval, a když viděl architektonické skvosty Starého města a Lannisportu, cítil, že jeho vlastní sídlo, Měsíční brána, je ubohá a ošklivá.

Chtěl ji proto strhnout, ale když se „nové“ horské klany vydaly v zimě hledat do Údolí jídlo, uvědomil si, že už tak je zranitelný, a jeho manželka Theora Hunter mu připomněla, jak jeho dědeček porazil Robara útokem z výšky. Roland si proto vybral nejvyšší možný bod Obrova kopí a nechal na něm stavět zámek tak, aby každý, kdo kdy zaútočí na Arryny, dostal stejnou odpověď.

Jenže dokončený ho nespatřil. Jednou ho přepadli Barevní psi, strhli ho z koně a rozbili mu lebku a teprve jeho pravnuk Roland II. ve stavbě mírně pokročil. Jen mírně. Víc miloval válku a děvkaření a brzy mu na obojí došly peníze. Vpadl proto do království Řek a Kopců, kde doufal získat snadnou kořist, ale ukázalo se to těžší, než se zdálo. Porazil totiž několik menších říčních králů, avšak Tristifer IV. Mudd, Kladivo spravedlnosti, rozdrtil jeho. A když Roland utekl k jednomu ze svých spojenců, byl zrazen, dotažen k Tristiferovi a zkrácen o hlavu.

Moc lidí ho však neoplakávalo, sokolí korunu zdědil jeho bratr Robin a ten na stavbě impozantního sídla pracoval s větší péčí. A stejné péče se v dalších generacích dočkala i bezpečnostní opatření, protože král Osric V. Arryn upravil slavnou Krvavou bránu do nynější neporazitelné podoby.

A králové Hor a Údolí nelenili ani co se týkalo rozšiřování území, tudíž se velmi rychle z původního Údolí Arryn dostali od pobřeží k úpatí Měsíčních hor. Hugh Arryn přezdívaný Tlustý pak dobyl ostrov Oblázek, jeho vnuk Hugo Nadějný původně samostatné království Cecky a Alester II. Arryn se oženil s Arwen Upcliff, čímž získal Čarodějný ostrov.

Složitější situace byla s ostrovy Tři sestry. Když totiž došlo před 2 000 lety k jejich „znásilnění“ Starky, zdejší pirátští králové si s útočícími Seveřany nedokázali poradit, a tak slíbili věrnost a odevzdání svých titulů do rukou Arrynů za pomoc. Mathos II. Arryn tehdy jejich žádost vyslyšel, protože zvěrstva páchaná králi Severu měla být nepředstavitelná, a rozpoutal válku přes vodu, jež se však protáhla na tisíc let.

Mathosova žena byla přesvědčená, že je to zbytečné, jenže on jí odvětil, že raději bude mít za souseda piráta než vlka, a odplul do Sestrova se stovkou válečných lodí. A protože se už nevrátil, v bojích pokračovaly generace jeho potomků. Někteří slavili úspěchy – Starý sokol Osgood Arryn obléhal severské Vlčí doupě a jeho syn Oswin Spár ho vypálil. Ale i přes veliké ztráty si teprve po letech strany uvědomily marnost bojů, Starkové válku vzdali, když se „Vlk probral jako ze sna a uvědomil si, že je to jen kamínek mezi zuby, odkud ho vyplivl a odkráčel pryč“ a Arrynové z ní vyšli bohatší o ostrovy.

Museli se sice ještě bránit proti otrokářům z Volantisu, železným a pirátům z Kamenoschodů a Baziliščích ostrovů, a když se centrální Západozemí stalo součástí království Ostrovů a Řek, čelili třikráte králi Halleckovi Hoaremu, avšak ten se pokaždé rozbil o Krvavou bránu a jejich vláda nikdy nezakolísala. Dokud se v Černovodném zálivu jižně od Údolí nevylodil Aegon Targaryen.

Draci v Údolí

Tehdy Údolí vládla Sharra Arryn, Květina Údolí, údajně nejkrásnější žena Západozemí, jako regentka svého syna Ronnela. Okamžitě si uvědomila hrozbu dračích lordů, a i když byla starší než Aegon, nabídla mu manželství, pokud udělá jejího syna svým dědicem. Už dvakrát ženatý Aegon ale odmítl, nevyhověl jí ani ohledně požadavků na země kolem Zeleného bodce, jež si žádala za pomoc, kterou by Aegonovi poskytla proti království Ostrovů a Řek, a brzy se tak ocitla ve válce. Až příliš brzy.

Údolí bylo totiž z velkých samostatných království opět zasaženo jako první, a to při bitvě ve vodách Města racků. Tu i přes ztrátu flotily vyhráli Arrynové. Jenže poté musela Sharra na chvíli na nebezpečí z jihu zapomenout, protože se rozpoutala rebelie na Třech sestrách, jež se pokusily o nezávislost, a nakonec se Údolí stalo součástí nové říše úplně nečekaně.

Visenya Targaryen věděla, že armáda hrad Arrynů nezdolá. Vyletěla proto na Vhagar do Orlího hnízda, kde byl jen chlapecký král Ronnel, když jeho matka organizovala obranu v Krvavé bráně. Malý, naivní král byl nadšený z dračice, chtěl se proletět, ochotně Visenye předal moc, a když dorazila Sharra, nezbývalo už nic jiného, než pokleknout. A od té doby bylo Údolí součástí Sedmi království a Arrynové obránci Údolí a strážci Východu.

Ronnel se pak oženil s dcerou Torrhena Starka, krále, který poklekl, a vypadalo to, že nová éra pro Údolí může začít. Jenže Ronnelův bratr Jonos Bratrovrah začal proti Targaryenům rebelovat, a když se ho lord Royce pokusil zastavit, prohodil Ronnela měsíčními dveřmi, jimiž v Orlím hnízdě popravují odsouzené. Situaci musel přiletět uklidnit až Maegor Targaryen a vlády se po svém vzdáleném bratranci ujal Hubert Arryn, jenž se stejně jako jeho potomci snažil vztahy s Targaryeny napravit. Někdy k dobru říše, někdy ne tak docela.

Další z lordů, Rodrik, se například oženil s princeznou Daellou, dcerou krále Jaehaeryse I. Spolu měli lady Aemmu Arryn, a ta si vzala krále Viseryse I., svého bratrance. Jenže bohužel, z jejich svazku vzešlo jediné dítě, které se dožilo dospělosti – princezna Rhaenyra, a Aemma sama zemřela při porodu. Viserys se tak znovu oženil, aby měl další děti. A právě tato situace vedla ke zničujícímu Tanci draků, který rozpoutali Rhaenyra a její poloviční bratr Aegon.

Údolí reprezentované lady Jeyne Arryn samozřejmě podporovalo Rhaenyru, a i když se vítězství tak docela nedočkalo, protože během války zemřeli jak ona, tak Aegon II., určité zadostiučinění přišlo. Na trůn nakonec usedl Rhaenyřin poslední syn Aegon III. a Jeyne a Corwyn Corbray se stali jedněmi z jeho regentů.

Později zase, když Daemon Blackfyre rozpoutal První Blackfyrovu rebelii, zůstalo Údolí loajální králi. Připojili se proto k němu do osudové bitvy na Rudém poli, kde byl vážně raněn lord Donnel Arryn a kde lord Gwayne Cobray (jenž si možná právě tehdy najal žoldáka Baeliše z Braavosu) svedl hodinový souboj s Daemonem, což ho natolik zdrželo, že stihly dorazit posily a mohly Daemonovu armádu rozdrtit. Lordi Údolí tak nečelili represím a dokonce se vyhnuli i následující epidemii Velké jarní nemoci, když včas zablokovali vstup do svého regionu.

Lady Alys Arryn proto mohla být už třetí z Arrynů, kdo uzavřel sňatek s královským rodem, když si vzala prince Rhaegela Targaryena a měla s ním tři děti. Jenže její manžel byl bláznivý, jejich syn velmi brzy zemřel, Železného trůnu se nedočkali a místo jejich rodové větve se ho ujal Rhaegelův bratr Maekar, z jehož prapotomků nakonec vzešel šílený Aerys II. A za jeho vlády se Údolí a Targaryeni střetli naposledy a osudově.

Rebelové z Údolí

Poté, co Aerysův syn, korunní princ Rhaegar, zmizel s lady Lyannou Stark a její nejstarší bratr a otec doplatili životem na snahu přivést ji zpátky domů, nařídil král popravu i Lyannina dalšího bratra Eddarda a jejího snoubence Roberta Baratheona, kteří byli oba v pěstounské péči Jona Arryna. Ten však odmítl uposlechnout, vztyčil zástavy k revoltě a svolal vazaly.

Ne všichni ho vyslyšeli. Marq Grafton z Města racků odmítl odepřít poslušnost králi a v Údolí se tak odehrála první bitva celé rebelie, jež nese Robertovo jméno, když Jon a Robert vpadli za hradby města a Marqa porazili. A stejně tak proti nim nejprve bojoval i Lyn Corbray, který se ke svému lordovi přidal až později a zabil prince Lewyna Martella z Královské gardy v bitvě u Trojzubce, kde Robert zabil i Rhaegara a tak se rozhodlo o vítězství rebelů.

Ovšem jednoznačně příznivý výsledek pro Údolí rebelie neměla. Zdejší rytíři stáli na vítězné straně a jejich lord se stal pobočníkem nového krále, jenže o život přišli všichni jeho dědicové. Jonův synovec Elbert byl jedním ze společníků Brandona Starka a zemřel s ním v Králově přístavišti (dalším byl Kyle Royce z Údolí), a jeho vzdálený bratranec Denys padl v bitvě zvonů. A přestože se Jon dočkal i nevěsty, Lysy Tully, díky níž upevnil vztahy Údolí a Říčních krajin, nezískal od ní víc než jednoho nemocného syna. A celé Údolí marně hledající nového Sokolího rytíře by tak snadno mohlo přijít s další. Ostatně, dosud tam vždycky revoluční meče řinčely jako první z velkých říší.

Foto: HBO