Historie Západozemí (2): Rod Targaryenů z Králova přístaviště

Když si Targaryeni vydobyli vládu nad Západozemím, nastalo další období válek. Největším protivníkem tehdejších Aegonových potomků byla církev, se kterou si Targaryeni nedokázali poradit.

Lze asi přiznat, že Aegon nebyl špatným králem a pro nově sjednocenou říši dělal to, co považoval za nejlepší. Většinu vlády strávil upevňováním moci, cestováním po Sedmi královstvích a budováním nového hlavního města, Králova přístaviště. Také se opatrně stavěl k církvi, která proto neměla důvod odporovat, na Visenyině kopci dokonce nechal postavit velké septum a odsouhlasil plány na ještě větší Památeční septum na Rhaenysině kopci.

Zároveň nechal kolem nového města vztyčit masivní zdi, protože věděl, že on, Visenya a jejich draci nejsou ve městě pořád, aby ho ochránili, a rozhodl se, že dřevěný Aegonfort není vhodný pro krále, přestěhoval se zpět na Dračí kámen a začal se stavbou pevnosti, z níž se později stala Rudá bašta. Údajně na její stavbu ale dohlížela Visenya, aby s ní Aegon po zdrcující smrti Rhaenys nemusel být na Dračím kameni.

Zplodil také dva syny, staršího Aenyse s Rhaenys a mladšího Maegora s Visenyou, a, především do Rhaenysiny smrti, byl poměrně oblíbeným králem. Rhaenys totiž věnovala zvláštní péči poddaným, milovala zpěváky a bardy, domlouvala svatby mezi urozenými rody a zasazovala se i o ženská práva.

Prosadila například, že manžel smí uhodit svou manželku pouze šestkrát, pokud mu byla nevěrná (každá rána za jednu tvář boha kromě Cizince) a když se k ní dostal případ, kdy muž svou ženu umlátil sto ranami, prohlásila, že devadesát čtyři bylo neoprávněných a jeho švagři mu to tak mohli oplatit. Později také přesvědčila Aegona, aby postavil mimo zákon tradici železných krást ženy z pevniny a brát si je jako solné ženy, milenky nebo sexuální otrokyně.

Jenže stále šlo o úplně odlišné etnikum. Targaryeni se pořád drželi stranou od zákonů bohů i lidí a pokračovali v mnohých valyrijských tradicích, z nichž nejvýraznější byly incestní a vícenásobné sňatky, což byl v očích Sedmi hřích.

Aegon sám byl s Visenyou a Rhaenys ženatý ještě před započetím dobývání a skutečné nevoli obyvatel proto nečelil. Ostatně, jeho protivníci měli dost práce s nevolí vůči jeho titulu, lid zvlášť velkou pozornost nevěnoval ani jeho incestním potomkům a církev ustupovala vzhledem ke štědrému zacházení.

Ale když zemřel, prý ho ranila mrtvice ve chvíli, kdy svým vnukům vyprávěl o dobývání, a starší Aenys nastoupil na trůn, mnoho obyvatel slabého krále neschopného poradit si s problémy a zrozeného z incestu odmítlo a jejich protesty vyústily do událostí známých jako Vzpoura Bojovníků víry.

Vzbouření církve

Původně šlo jen o klasické výkřiky, kázání a protesty a pro trůn existovaly důležitější problémy. Například v Údolí Arryn se rozpoutala snaha o obnovu nezávislého království, když Jonos Arryn uvěznil svého bratra a lorda Ronnela a po pokusu Ronnelových věrných vazalů rebely zastavit ho prohodil měsíčními dveřmi.

Tehdy musel zasáhnout sám Maegor, jenž doletěl na Balerionovi zděděném po otci (prohlašoval, že ostatní draci ho nejsou hodni) do Údolí, rebely porazil a nechal je všechny oběsit. Aenys ho pak jmenoval pobočníkem a daroval mu otcův meč Blackfyre, protože věděl, že Maegor je se svou robustní postavou a radostí z bitev mnohem lepší válečník než on.

Nebo i samotný postoj Visenyi způsoboval problémy, protože přirozeně toužila vidět na trůně vlastního potomka, a když na něj usedl Aenys, žádala alespoň svatbu jeho nejstarší dcery Rhaeny s Maegorem. Proti ní se však rázně postavil Nejvyšší septon a Maegor si musel vzít jeho neteř Ceryse Hightower. Ale když měla církev dojem, že ústrků ze strany Aenyse, i když často neúmyslných, utrpěla dost, rozpoutala rebelii proti železnému trůnu.

Nejprve se na Železných ostrovech objevil muž, který prohlašoval, že je znovuzrozený Lodos, král působící v době dobývání Západozemí a tvrdící o sobě, že je synem Potopeného boha, jenž odešel do moře, když nedokázal přivolat krakeny na Aegonovy lodě, prý poradit se s otcem. Goren Greyjoy ho ale brzy umlčel stejně jako jeho pokus obnovit samostatné království a jeho hlavu poslal ve sklenici Aenysovi, jenž mu z vděčnosti přenechal větší pravomoci. Goren jich využil k tomu, aby vypudil víru v Sedm z ostrovů a církev zuřila.

Podruhé se rozzuřila, když si princ Maegor vzal druhou ženu, Alys Harroway, a oddávajícím jim kvůli absenci ochotného septona byla vlastní matka. Církev byla okamžitě na nohou a Aeyns se s ní pokoušel usmířit tak, že propustil Maegora z úřadu, vyhnal ho do exilu do Pentosu a nového pobočníka udělal ze septona Murmisona. Ale ani to nestačilo.

Poslední kapkou v poháru, jenž se rozlil v rebelii, byla svatba Aenysových dětí Rhaeny a Aegona. Církev ji odsoudila v dopise adresovaném „Králi Ohavnosti“ a zbožní lordi a poddaní, kteří dříve Aenyse milovali, se obrátili proti němu. Murmison byl vyloučen z řádu za to, že tento obřad vykonal, o dva týdny později ho roztrhal zuřivý dav a Nuzní druhové, jedna ze skupin Bojovníků víry, dokonce vnikli do královských komnat v Rudé baště, kde se pokusili zabít krále. Naštěstí ale Raymont Baratheon z Královské gardy jejich pokus rázně ukončil.

Aenys proto opustil město i se svou rodinou – ženou Alyssou Velaryon a jejich dětmi Aegonem, Rhaenou, Viserysem, Jaehaerysem a Alysanne (nejmladší Vaella zemřela jako novorozenec), a odplul na Dračí kámen, kde mu Visenya radila, aby snesl oheň a krev na Hvězdné septum ve Starém městě a Památeční septum v Králově přístavišti.

Jenže Aenys byl chabý a snílek. Miloval život u dvora a umění, rád se dobře oblékal, neměl působivost svého otce, dokonce vyměnil jeho valyrijskou korunu za zlatou pompéznost, od dětství stráveném z velké části bez matky a v průběhu divokého počátku říše byl spíš nemocný a věřit si začal teprve když osedlal draka Quicksilvera. A navíc už ani rozhodnout nestačil. Nevydržel šílený tlak, onemocněl a rychle se stal úplně neschopným vlády, takže jeho povinnosti převzala Visenya.

Brzy na to ještě zkolaboval, když zjistil, že se Aegon a Rhaena ocitli obležení v Chřástalově, a o tři dny později zemřel. Někteří proto tvrdí, že ho zabila Visenya, aby měla ještě větší moc a pomohla svému synovi Maegorovi, místo aby na trůn usedl nejstarší Aenysův syn.

Ať tak nebo tak, nový král Maegor I. byl opravdu ohlášen s výhružkou, že ti, kdo mu budou vzdorovat, budou čelit smrti zrádců. Přisvojil si po návratu z Pentosu na Dračí kámen valyrijskou korunu svého otce, a když arcimistr Gawen protestoval, protože po Aenysovi měl nastoupit jeho potomek, nikoli bratr, sťal ho Blackfyrem a nikdo už se proti jeho vládě neozval. Ani Aenysova rodina, kterou vzal jako rukojmí. A jako finální potvrzení moci pak s Balerionem přistál na Visenyině kopci, rozbalil svou zástavu a Visenya vyzývala každého, kdo chtěl zpochybnit jeho právo na trůn.

Tuto výzvu přijal kapitán Válečníkových synů, druhé ze skupin, na něž se Bojovníci víry rozdělili, když se kromě kněžích a obyčejných lidí začali přidávat i vyzbrojení šlechtici a válečníci. Nezůstal ale jen u ní a vyžádal si soud Sedmi, s nímž Maegor souhlasil. Znamenalo to, že obě strany musí sehnat sedm bojovníků, kteří proti sobě nastoupí, a tak se utkalo sedm Válečníkových synů proti novému králi a jeho šesti šampionům.

Boj to byl značně krvavý. Jediný, kdo přežil, byl Maegor, jenž sám zkolaboval po úderu do hlavy těsně poté, co zemřel poslední protivník. Následně zůstal měsíc v kómatu, a když se probudil, zjistil, že se z Pentosu vrátila jeho druhá žena Alys i s jeho milenkou Tyannou, o níž se říkalo, že je čarodějnice.

Jenže ani přítomnost žen, u kterých rád hledal zábavu, mu nezajistila klid a navíc se jeho hlavní poradkyně, jeho matka, trvale přestěhovala na Dračí kámen. On sám byl přitom drsný, krutý a rád se účastnil turnajů a pranic. Dokonce ve třinácti letech v jedné pranici porazil i zocelené rytíře, v šestnácti vyhodil ze sedla tři rytíře Královské gardy a zvítězil v pranici, načež ho ve stejném roce jeho otec pasoval na rytíře.

Proto, jakmile toho byl schopen, osedlal Baleriona, bez jakéhokoli varování podpálil Památeční septum, kde měli Válečníkovi synové základnu, a ty, kdo zkoušeli plamenům utéct, nechal postřílet lučištníky. Říká se, že ozvěna křiku umírajících byla slyšet v ulicích celého města a dým a popel se usazoval ještě další týden.

Tím rozpoutal válku s církví, která trvala až do jeho smrti a vyústila ve stovky mrtvých v hrozivých bitvách. Jedna z nejznámějších je například bitva na Kamenném mostě, od té doby známém jako Drsný most. Maegor se tam utkal s Bojovníky víry a neměl nejmenší slitování. Nuzní druhové byli hromadně masakrováni tak, až prý celých dvacet líg tekla v Klikatici rudá voda.

Tyto kruté a extrémně krvavé metody zahrnující i zákaz členům církevních řádů nosit zbraně podle nového Maegorova práva, vypisování odměn za jejich hlavy a vyplácení zlatého draka za každý skalp Válečníkova syna a stříbrného jelena za skalpy Nuzných druhů mu pak vysloužily přízvisko Krutý, což nezmírnila ani dostavba krásné Rudé bašty během jeho vlády a pod jeho osobním dohledem.

Ostatně ani to nebyl tak pozitivní krok. Nechal v ní vyprojektovat spoustu tunelů a tajných průchodů, a aby byl jediným, kdo o nich ví, svolal všechny stavitele na třídenní hody na své útraty a následně všechny pobil.

S vírou se navíc jeho vztahy stále neurovnaly, takže ani nenechal obnovit spálené hlavní septum města a poručil na jeho místě vystavět velké klenuté stáje pro královské draky – Dračí doupě. Jenže žádný stavitel se dobrovolně nenechal najmout, a tak byl nucen využít vězně, na něž dohlíželi konstruktéři z Tyroše a Myru.

A jako by toho nebylo málo, rok po jeho nástupu na trůn vznesl nárok na vládu Aenysův nejstarší syn Aegon a Maegor ho i jeho draka Quicksilvera za pomoci Tullyů a Harrowayů nemilosrdně rozdrtil u jezera Boží oko.

Ale pokud si jeho stoupenci mysleli, že alespoň tím si zajistili jeho přízeň, šeredně se spletli. Když mu totiž Alys porodila bezoké, pokroucené monstrum a Tyanna ho přesvědčila, že to proto, že se spustila s jiným, vymazal ji i se všemi dalšími Harrowayi ze světa, i přesto, že jeho tchán byl pobočníkem. Navíc nechal krvavě a na smrt bojovat třiadvacet rytířů ucházejících se o Harrenov a popravil celkem tři arcimistry, tak moc ho jeho krutost ovládala.

Nedlouho poté pak zemřela Visenya. To Maegora zničilo a v nastalém chaosu mu Aenysova královna Alyssa dokázala s dětmi Jaehaerysem a Alysanne a Visenyiným mečem Temnou sestrou konečně uprchnout ze zajetí. Maegor pak nechal svou dříve milenku, nyní už ženu a mistryni našeptavačů Tyannu mučit posledního Aenysova syna Viseryse až k smrti a jeho tělo pohodil na nádvoří, aby přilákal jeho matku zpátky.

To se však nestalo (naopak když přiznala, že trávila jeho manželky, aby nemohly porodit zdravé dítě, zavraždil osobně Tyannu a tělo hodil psům) a Maegorova tyranie ještě víc nabírala na obrátkách.

Byl například schopný přivézt do města dva tisíce lebek, přičemž tvrdil, že jsou všechny jeho církevních protivníků, ale mnohem pravděpodobnější je, že šlo o poddané, co jen náhodou byli ve špatnou dobu na špatném místě.

Na druhou stranu, ani dosazení pasivního Nejvyššího septona nezastavilo Bojovníky víry a septon Moon a ser Doggett vytáhli proti králi s obrovskou armádou Nuzných druhů. A nakonec nebyli sami. Proti svému králi se obrátilo mnoho rodů včetně admirála jeho vlastní flotily a jediný přeživší syn Aenyse Jaehaerys vznesl nárok na trůn podporován rodem Baratheonů, především lordem Robarem, z nějž udělal svého pobočníka.

A když krále uprostřed noci na hřbetě své dračice Snožár a s Blackfyrem u pasu opustila i Rhaena, kterou si vzal poté, co zabil jejího bratra a manžela Aegona, dva členové Královské gardy a většina vazalů, definitivně ho to zlomilo, nebyl schopen se protivníkům postavit a byl nalezen na trůně s podřezaným zápěstím. Povídá se, že za jeho smrtí mohl stát rytíř Královské gardy, jenž už nemohl snést tyranii, přeživší stavitel Rudé bašty nebo trůn samotný, ale pravděpodobná je i verze, že se Maegor pomocí hrotů z trůnu zabil sám.

Zůstal navíc bez potomků, protože všechny jeho děti byly, pokud se vůbec dostaly na svět, mrtvé a znetvořené. První tři manželky za to zaplatily životem (říká se to i o Ceryse, která oficiálně zemřela na nemoc) a další tři, jež si vzal při jediném obřadu, sice byly plodné a šlo o vdovy mužů z Maegorových válek a matky (říkalo se jim Černé nevěsty), ale neuspěly ani ony.

Elinor Costayne, jež naštěstí Maegora přežila, porodila stvůru s malými křídly, Jeyne Westerling zemřela nedlouho po potratu podobného monstra a princezna Rhaena utekla a přidala se k bratru Jaehaerysovi, přestože Maegor jmenoval svou dědičkou její a Aegonovu dceru Aereu.

Půl století míru

Hned po Maegorovi tak nastoupil Jaehaerys I., jezdec draka Vermithora Bronzové fúrie, který konečně diplomaticky zastavil krvavé řádění králů a církve a vysloužil si přízvisko Smírce. Sám byl i vypadal jako moudrý a důstojný muž, čestný bojovník, nosil jednoduchou zlatou obroučku se sedmi různými kameny místo korun předchozích králů a pod ní se vždy snažil přemýšlet o co nejmírovějším řešení problémů.

Od malička to přitom neměl nejsnazší. Byl držen s matkou a sourozenci jako rukojmí Maegora, a když se jim všem podařilo uprchnout, skrýval se v Bouřlivém konci, jen naslouchal zprávám o zabití bratra Aegona a umučení bratra Viseryse a králem se stal v pouhých čtrnácti letech.

Zdědil navíc zemi v troskách po strýcově režimu a musel vymyslet způsob, jak se ze situace s církví dostat. Omilostnil proto všechny účastníky rebelie a žádal rozpuštění Bojovníků víry. Církev nabídku přijala pod podmínkou, že trůn už vždy bude bránit víru, což Jaehaerys slíbil, akorát později odebral církvi právo pořádat trestní soudy. A ač se musel potýkat i se stížnostmi bezskrupulózních septonů, kteří chtěli mít volnou ruku nad majetkem jejich sousedů a obvodů, mnoho obyvatel tím potěšil.

Nerušeně pak vládl 55 let, čímž se stal nejdéle vládnoucím targaryenským králem a vysloužil si další přezdívku, Starý král. Lidé ale byli šťastní, že se udržel tak dlouho, protože přinesl říši mír a prosperitu a za pomoci své sestry a manželky Alysanne i několik důležitých reforem, po kterých se zase jí začalo říkat Dobrá královna Alysanne.

Ta Jaehaeryse milovala stejně jako on ji, svoji tak zůstali celých 46 let, a za tu dobu měli třináct dětí, které také stavěli nade vše – když se například jejich nejstarší dcera Gael zabila, Alysanne zemřela žalem o rok později. A nebylo tak těžké, aby Jaehaeryse přesvědčila, aby například zrušil právo první noci lordů.

Další ukázkou velkého vlivu, jaký na svého muže měla, byla i památná cesta na Sever, kde se královna objevila na své dračici Stříbrokřídlé a byla tak ohromena statečností Noční hlídky, že přiměla krále, aby zdvojnásobil jejich země. Pásu země pod Brandonovým darem se tak začalo říkat Nový dar nebo Dar královny Alysanne a hlídka pak z vděčnosti za půdu, sílu a prostředky na přestavbu ruin Noční pevnosti na Hluboké jezero, co královna též poskytla, přejmenovala hrad Sněžnou bránu, kde během návštěvy přebývala, na Královninu bránu.

Tehdy navíc na Severu nebyla jen ona a král, ale rovnou polovina dvora a šest draků, z čehož vznikla pověst, kterou jejich vnuk Viserys vyprávěl svým vnoučatům. Že tam Jaehaerys vzal takovou sílu proto, že bojoval proti obrům, divokým a nemrtvým.

Za celou dobu pak spolu měli jen dvě roztržky, z nichž druhá ukázala i královnin zájem o změnu nahlížení na ženy. Když tehdy Jaehaerys rozhodl, že dědicem jejich nejstaršího zemřelého syna nebude jeho dcera Rhaenys, ale jeho bratr Baelon, stála si za tím, že není důvod, proč stavět ženy na vedlejší kolej, a že kdyby byly k ničemu, Jaehaerys by pro ni přece neměl žádné využití. A přestože pohled na rozdílnost pohlaví v říši nezměnila, i tato jejich pře se brzy uklidnila, a když nakonec zemřela, celý dvůr se spolu s králem ponořil do žalu až do jeho vlastní smrti.

Kromě manželky a jejích snah o reformy ale Jaehaerys podporoval i vědu a církev. Přátelil se se septonem Barthem, který pracoval v královské knihovně, byl známý značnou inteligencí a s králem sdílel vášeň pro knihy a staré záznamy, a udělal ho dokonce svým pobočníkem, přestože tento úřad dosud nezastával nikdo neurozený. Barth se ale ukázal stejně schopným jako chytrým a vydržel v něm čtyřicet let, dokud ho po smrti nenahradil ne zrovna moc vhodný lord velitel Královské gardy.

Spolu třeba vytvořili právní řád tak, aby od Severu po Dornské mokřady existovalo pro celou říši stejné právo. V hlavním městě také vylepšili kanalizaci, odtoky a studny, protože Barth věřil, že čerstvá voda a splachování odpadů jsou zásadní pro zdraví, nechali postavit rozsáhlou síť cest a hlavní tepnu známou jako Královská cesta. A králův a královnin častý pobyt v hostinci na rozcestí, jenž u ní vznikl, pak povýšil zdejší zařízení na velmi frekventovaný hostinec Dvě koruny.

Ba co víc, svými diplomatickými schopnostmi dokázal král dokonce nastolit padesát let míru mezi rody Brackenů a Blackwoodů, jejichž nepřátelství trvalo přes dvě tisíciletí.

První Velký koncil

Jenže jak se Jaehaerysovy roky nachylovaly, nejlepší král, jakého kdy Západozemí mělo, chřadl a ani pobočníci už v úřadu nedokázali vydržet dlouho, situace se začínala měnit. Poté, co král pochopil, že velitel Královské gardy úřad pobočníka nezvládá a zemřel i jeho nástupce, králův dědic Baelon, nastoupil na jeho místo ser Otto Hightower a byl svolán první Velký koncil s úkolem vyřešit otázku následnictví.

Králova mysl otupěná žalem po smrti manželky totiž nebyla schopná určit následníka trůnu, království tehdy už dávno vládl pobočník, zatímco jeho dcera se musela stát královou ošetřovatelkou a pomáhat mu i s nejběžnějšími úkony, a žádní vhodní potomci jeho samotného už po mnoha úmrtích a přísahách k dispozici nebyli.

V Harrenově se proto sešli lordi z celé říše a měli za úkol najít dědice. Celkem vzneslo menší nárok na trůn devět lordů, z nichž všichni byli zamítnuti, a zbyli jen dva možní kandidáti. Viserys Targaryen, Baelonův syn a Jaehaerysův vnuk, a Laenor Velaryon, syn Rhaenys a Jaehaerysův pravnuk. Nárok měli oba dostatečně silný – Baelona jako dědice určil Jaehaerys, avšak proto, aby uzmul tuto pozici Rhaenys.

Pravidla primogenitury tak nahrávala Laenorovi, časová blízkost zase Viserysovi, jenž byl navíc posledním targaryenským princem, který jezdil na Balerionovi, než konečně i největší ze známých draků zahynul. Ovšem i Laenor právě získal vlastního draka Kouřomoře.

Nakonec ale rozhodlo to, co vždy – pohlaví. Mužská linie Baelona získala přednost před ženskou linií Rhaenys a nástupcem se i s ohledem na to, že Laenorovi bylo jen sedm, stal čtyřiadvacetiletý Viserys. I přes protesty Laeronova otce Corlyse Velaryona, nejbohatšího muže říše, a tudíž podporu nejednoho velkého lorda. Viserysovo vítězství bylo totiž logické a čestné a žádný vliv na něj nemělo ani shromáždění menší armády jeho bratrem Daemonem. Zvlášť, když se říkalo, že i Corlys shromažďuje flotilu na obranu synových práv.

Viserys tak byl jmenován princem Dračího kamene a následníkem trůnu a po králově smrti se stal dobrým vládcem, který udržoval mír, prosperitu a odkazy svého děda s jeho korunou na hlavě. Byl přívětivý a měl otevřenou, baculatou náruč, což mu na druhou stranu už v mládí přineslo spoustu zdravotních problémů. Trpěl dnou, bolestmi zad a dýchacími potížemi a ke konci života už ani nedokázal vystoupat k trůnu.

Do jeho smrti také jezdil na Balerionovi, po němž už si nikdy neosedlal dalšího draka, ač měli Targaryeni za jeho života největší počet draků od zkázy Valyrie, zato se ale oženil s Aemmou Arryn z Údolí. Jenže právě tam začaly vyrůstat výhonky něčeho, co později způsobilo katastrofu v celé říši a navždy proměnilo tvář Targaryenů – Tance draků.

Foto: Talpress