Historie Západozemí (6): Král nehodný a chtivý

Aegon IV. byl velmi špatným panovníkem. Nejenom, že byl znám svým krutým chováním a obézní postavou, ale především tím, že spal s více než devíti stovkami žen. A to poznamenalo i samotnou říši.

Svou vládu začal nový král Aegon IV., když byl v nejlepších letech, energický, statný pohledný a zručný s kopím a mečem, lovec, tanečník a zábavný společník, a zakončil ji jako starý, obézní a zkažený chlípník. Jeho oči se časem téměř ztratily v záplavě tuku a jeho nohy už ani nedokázaly nést obrovské královské břicho. Měl také malá ústa a velký plnovous, jenž si pěstoval, aby zakrýval špekatý krk, a byl velmi rozmařilý. Například si nechal vyrobit novou korunu, obrovskou, těžkou, z červeného zlata, jejíž hroty tvořily dračí hlavy s drahokamy místo očí.

Nechal se totiž unést svou obrovskou slabostí – vládl sice Sedmi královstvím, ale nedokázal vládnout sobě. Mezi jeho špatné vlastnosti patřily chtíč, nenasytnost a žádostivost, a protože nevyrůstal s nikým, kdo by ho naučil ovládat se, když jeho otec vládl místo nepříliš schopných králů už od konce války a matka odplula do Lysu, když mu byly teprve čtyři roky, rozhodně se v ničem neomezoval.

Na otcův návrh a s požehnáním ještě Aegona III. se oženil se svou sestrou, princeznou Naerys, ale toto manželství se obrátilo ve velice nešťastné. Naerys měla mnohem lepší vztah s druhým bratrem, Aemonem Dračím rytířem, který ji dokázal rozesmát, chránil ji a byl jí trochu podobný ve větší zbožnosti, než jakou oplýval Aegon, a tak se i o svatební hostině oba bratři ošklivě pohádali a Naerys probrečela celé uvedení na lože.

Ještě tentýž rok pak porodila Aegonova prvního syna, prince Daerona, a Aegonův zájem o ni prakticky opadl. S dalším těhotenstvím totiž měla potíže, následující dvojčata porodila mrtvá, až po několika letech se jí podařilo přivést na svět princeznu Daenerys, jejíž bratr-dvojče taktéž nepřežil, a mistři Aegonovi radili, aby jí dal chvíli oddechu.

Aegon si ale nijak nezoufal. Otevřeně se u dvora chlubil milenkami, ke značné nechuti své ženy, jediné, se kterou spal nerad. Nemiloval ji, protože byla zbožná, jemná a křehká, tedy to, čím pohrdal, a uvažoval, že by mohl snadno ukončit manželství a nechat ji připojit se k církvi, jak chtěla. Nikdy to však neudělal, i když neprozradil proč, a mistři se domnívají, že ji chtěl prostě trápit. Podle velmistra Alforda, jenž po narození prince Daerona vyjádřil obavy, že další těhotenství by mohlo Naerys zabít, ho královna prosila, aby dál žili jen jako sourozenci, ale Aegon odmítl, řka, že to je přesně to, co dělají, a trval na tom, aby do konce života plnila manželské povinnosti, takže je to velmi pravděpodobné.

Na Naerys navíc velice záleželo Aemonovi, jenž byl vším, čím Aegon ne, a o to víc jim hodlal ztrpčovat život. Začaly se třeba šířit klepy o Naerysině nevěře a podle mistra Kaetha a jeho spisu Život čtyř králů to byl právě Aegon, kdo s nimi začal, nejspíš v naději, že se tak zbaví obou sourozenců. Celá aféra totiž zašla tak daleko, že proběhlo rozsouzení soubojem, v němž Aemon bránil Naerysinu čest. Jenže protivníka porazil, celý soud se stal velmi slavným a inspiroval mnoho písní a příběhů, opět k ještě většímu podráždění Aegona. Místo zvrácené satisfakce ho jen utvrdil v nenávisti a vháněl do náruče dalším a dalším pokušením.

Devět set děvek a devět milenek

Během života si tak místo s manželkou užíval se spoustou milenek, od nejurozenějších princezen po nejnižší prostitutky, a nedělal mezi nimi žádné rozdíly. Po jeho smrti se rozmohlo i rčení, že motto Targaryenů sice zní „Oheň a krev“, ale Aegon ho měl změnit na „Umyjte ji a přiveďte do mé postele“, a on sám tvrdil, že spal s devíti stovkami žen, i když miloval pouze devět z nich.

Vůbec první takovou milovanou konkubínou, jakou si našel, byla lady Falena Stokeworth. S tou ve svých čtrnácti poprvé okusil ženu a udržoval s ní vztah, dokud je nenačapal člen Královské gardy a jeho otec Viserys nerozhodl, že se Falena vdá za jeho zbrojmistra Lucase Lothstona a odstěhují se s do Harrenova.

Aegon ale jednoduše následující dva roky často navštěvoval Harrenov, a i když jeho zájem déle nevydržel, čas od času ji vídal dál. Žádné její děti však jako vlastní neuznal a pouze o jediném, Jeyne Lothson, se říká, že by měl být jeho dcerou.

Další pamětihodnou milenkou ještě prince Aegona byla Megette nebo též Veselá Meg, kterou našel, když hledal služby kováře. Megette byla ženou jednoho z kovářů a sedm zlatých draků a hrozba přesvědčily jejího muže, aby ji prodal. Následně byla ubytována ve vlastním domě a potají se za Aegona „provdala“ při obřadu vedeném hercem hrajícím septona. Jenže Aegonův otec ji po čtyřech letech nekompromisně vrátil manželovi, ten ji do roka ubil, a po ní zůstaly jen čtyři dcery Alysanne, Lily, Willow a Rosey.

Kromě běhání za ženami se však Aegon v mládí rád účastnil i všech ostatních událostí, co se u dvora odehrály, a spolu s králem Daeronem Mladým drakem a bratrem Aemonem, jenž se později stal velitelem Královské gardy, vyrazil dobývat Dorne. Po rezignaci Slunečního oštěpu právě on dostal za úkol dopravit do hlavního města urozená rukojmí, a to byla chvíle, kdy se seznámil s lady Casellou Vaith.

Bez ohledu na status zajatce z ní udělal svou milenkou, ale brzy ho začala nudit, a tak, když po vraždě Daerona Viserys žádal její návrat k ostatním rukojmím, protože je plánoval popravit, neprotestoval a nechal ji jít. Ani ho pak nezajímalo, že ji i ostatní Baelor I. po korunovaci propustil a pouze ona prožila dlouhý život ve víře, že byla Aegonovou jedinou pravou láskou a že pro ni určitě brzy pošle.

Samozřejmě se tak nikdy nestalo a místo ní se Aegon zbláznil do Bellegere Otherys, Černé perly Braavosu, jež byla jiného ražení. Byla kapitánkou Vdovina větru, Aegon se s ní setkal, když ho po neúspěšném porodu jeho ženy poslali jako diplomata do Braavosu, jejich poměr trval celých deset let a vyústil ve tři děti, Bellanoru, Narhu a Baleriona, ačkoli u všech bylo otcovství značně nejisté.

A navíc mu nebránilo ani v dalších radovánkách. Když král Baelor anuloval manželství s Daenou a uvěznil ji i se zbylými sestrami v Panenských komnatách, Daeně se třikrát podařilo utéct právě s Aegonovou pomocí a po nějaké době se ukázalo, že je těhotná. Odmítla říct, kdo je otec, takže se jí začalo přezdívat Daena Vzdorovitá, a teprve po nějaké době se provalilo, že malý Daemon, postrach Rudé bašty, je bastard právě Aegona. On sám ho ale jako svého uznal teprve po dvanácti letech.

Oficiální vztah se svou sestřenicí však neměl a místo ní se zaměřil na další dámu z Panenských komnat, lady Barbu Bracken, dceru lorda Brackena. Ta byla původně společnicí princezen, a tak si jí Aegon všiml hned, jak byly všechny po Baelorově smrti propuštěny na svobodu. A když se pak sám stal králem po smrti Baelorova nástupce Viseryse II., stala se Barba jeho veřejně známou milenkou a porodila mu syna Aegora Řeku pouhé dva týdny před narozením princezny Daenerys.

Lord Bracken přitom věřil, že jejich rod tím značně stoupá na důležitosti. Nedaleko od jejich sídla v Říčních krajinách například stály na sporném území dva vršky Cecky nazývané podle podoby s dámským poprsím. Aegon je na památku oblíbené Barby pojmenoval Barbiny cecky a daroval je Brackenům. A protože se zdálo pravděpodobné, že královna těžký porod princezny nepřežije, lord Bracken doufal, že ji jeho dcera nahradí, takže otevřeně mluvil o královské svatbě.

Jenže když se královna nakonec zotavila, princové Dareon a Aemon přinutili nového krále, aby poslal Brackeny ze dvora pryč. Šance se tak okamžitě chopil jejich rivalský rod Blackwoodů a lady Melissa „Missy“ Blackwood, milá dívka, přítelkyně královny a obou princů, pak krále velmi úspěšně zabavovala celých pět let.

Aegon například pohoří pod její taktovkou odebral Brackenům, daroval ho Blackwoodům a dodnes se táhne spor, zda ho přirovnávat k přednostem Barby či Missy, a též mu stihla porodit Myu Řeku, Gwenys Řeku a Bryndena Řeku, než ji nahradila mladší a zajímavější dívka.

Lady Bethany Bracken, Barbina mladší sestra, byla svou rodinou vytrénovaná, aby Aegona svedla a zastoupila Melissu, a když jednou přijel navštívit svého bastarda Aegora, podařilo se jí to a král ji odvezl s sebou do Králova přístaviště. Jenže v té době už značně ztloustl a Bethany se v jejich vztahu necítila zrovna dobře, takže našla útěchu v náruči rytíře Královské gardy. Bohužel ne na dlouho.

Král na jejich románek přišel a přesto nebo možná právě proto, že oba prohlásili, že se milují, nechal rytíře kousek po kousku roztrhat a Bethany se na to musela dívat, než i ji stihla smrt. Hned po ní navíc nechal Aegon zabít i jejího otce, jen tak ze zlé vůle, i přesto, že býval jeho pobočníkem. To pak vedlo k pokusu o vraždu krále, kterou odvrátil jen odvážný a obdivuhodný čin Aemona, jenž trpěl nenávistí a neúctou svého bratra a sám k němu pozitivní pocity nechoval, ale přesto obětoval vlastní život, aby ho zachránil.

Hned rok poté zemřela i Naerys při dalším nevydařeném porodu a Aegon byl konečně volný od všech závazků. A dával to jasně najevo. Neuctil ani bratra, ani ženu, začal rozšiřovat narážky na možnou nelegitimnost svého syna, čehož se otevřeně neodvážil, dokud byli naživu, a dokonce i Blackfyre, slavný meč z valyrijské oceli, jenž byl předáván mezi Targaryeny, nedaroval Daeronovi, ale bastardu Daemonovi, když ho ve dvanácti letech pasoval na rytíře a formálně uznal za svého. Což zároveň vyvolalo otázky, zda ho rovnou nepovažuje za dědice.

A bez zábran zůstal i co se milenek týkalo. Lady Jeyne Lhotson, dcera Faleny Stokeworth a lorda Lothsona, nebo podle některých možná Aegona samotného, byla pouze čtrnáctiletá, když se dostala ke dvoru a do královy postele. Nezůstala však Aegonovou milenkou příliš dlouho. Chytila od něj syfilis, který on sám přinesl od prostitutky, s níž se vídal po smrti Bethany, a i s celou rodinou byla urychleně odsunuta.

Nahradila ji poslední údajně milovaná milenka, Serenei z Lysu, již do města přivezl nejnovější pobočník. Měla být ve skutečnosti čarodějkou ve vyšším věku než král, ale vypadala krásná a mladá, prý díky temné magii, a tak byla pro to a svou povýšenost u dvora neoblíbená i přes původ ve starém valyrijském rodě. Někteří ji ale naopak považovali za nejroztomilejší ze všech Aegonových milenek a tak jako tak, zemřela při porodu králova posledního uznaného bastarda, Shiery.

Zvůle z královy vůle

Takový Aegonův přístup přirozeně způsobil velké rozkoly. Poddaným se stal zdrojem drbů a zábavy, patolízalům bohatství a lordům, kteří nezůstávali v Králově přístavišti a nepřáli si, aby využíval jejich dcery, zase pošetilým a otravným vládcem neužitečným k ničemu, dokonce ani k vyvolání pocitu ohrožení. Jen ti, kdož mu byli dostatečně blízko, viděli, jaký byl doopravdy – nestálý a dost chamtivý a krutý, aby byl více než nebezpečný.

Aegonova špatná vláda a doslova zvůle totiž začala malým aktem potěšení, ale jeho apetit brzy neznal hranic a korupce a útlak vytvářený jeho požadavky vedly k činům, co strašily celou říši po generace. Neobklopoval se urozenými, moudrými nebo čestnými lidmi, ale lichotníky a baviči. A ženy u dvora byly to samé. Více než co jiného ho zajímalo, jestli ho nechají ukojit na svých tělech.

Ve svých rozmarech také dával a bral jednotlivým rodům jak se mu zachtělo, zbavoval lordy právoplatného dědictví, kdykoli zatoužil po bohatství, a říká se, že měl prsty i ve smrti lorda Ossifera Plumma, jenž se oženil s jeho sestřenicí Elaenou. Ossifer totiž zemřel během svatební noci, když uviděl svou manželku poprvé nahou, ale zároveň se mu mělo podařit zplodit s ní dítě a podle klepů je viníkem a otcem právě Aegon.

Brzy se proto královský dvůr jen hemžil lidmi snažícími se krále potěšit nebo se přiživit na královském pokladu. Drahocenné věci totiž dával každému, kdo se mu zalíbil nebo s kterým se potřeboval nějak vyrovnat kvůli nesnázím způsobeným jeho touhami.

Nejslavnější takový dar byl asi dračí vejce pro lorda Butterwella, věnované poté, co navštívil jeho sídlo, kde přivedl do jiného stavu tři lordovy panenské dcery v jedinou noc. A též zasypával dary nejoblíbenější členy Městské hlídky nebo ty, kteří se ujišťovali, že mu budou přístupné jak nevěstince, tak slušné ženy z města.

Nikdo neměl odvahu se mu ve zpustlém životě ničícím říši postavit, snad kromě syna Daerona. V posledních letech Aegonovy vlády se Daeron stal jednou z největších překážek královy absolutní moci a zatímco někteří lordi viděli šanci v současném vládci, jenž mohl být snadno přesvědčen a uplacen k čemukoli, mnoho jiných jeho chování odsuzovalo a naději konečně spatřilo právě v princi.

Ten hrubě nesouhlasil s vládou svého otce a nelíbil se mu především plán začít nevyprovokovanou válku s Dorne, k níž Aegon přikázal vybudovat velkou flotilu. Naštěstí ale k útoku na dornském pobřeží nikdy nedošlo, protože lodě zničila bouře, ale veřejné nepřátelství mezi otcem a synem propuklo naplno.

Začaly se vykládat různé příběhy o údajném skutečném Daeronově otci, jímž měl být zesnulý Aemon, mnohdy pocházející přímo od krále, který sám sebe přesvědčil o jejich pravdivosti, a jednoznačně účelové. O otcovství princezny Daenerys totiž nikdy žádné pochyby nevznikly a většina království si byla věrností zesnulé Naerys celkem jistá. Ostatně v dávném soudu ji potvrdili i bohové.

Jenže ani po mnoha takových narážkách král Daerona formálně nezapřel a lidem došlo, že věděl, že by jeho pozice na trůně nebyla v bezpečí, kdyby to udělal. Podpora mladého prince ještě vzrostla, zákrok proti němu by znamenal občanskou válku, a protože se Daeron nakonec oženil s Mariah Martell, ač to starý král Baelor I. z počátku odmítal, měl by za sebou celé jedno království.

Pokusil se proto oslabit Dorne a Daeronovy zájmy alespoň tak, že zkoušel využít nenávist Bouřlivých krajin a Roviny vůči písečnému národu a vymyslel nový plán pro invazi. Došel však k ještě větší bláhovosti než při původním nápadu s námořním útokem.

Stejně jako mnoho jiných targaryenských králů byl posedlý znovuvzkříšením draků. Ale místo toho, aby se věnoval vejcím zděděných po předcích, povolal pyromancery a nařídil jim „postavit mu draka“. A co z jejich rukou vzešlo, bylo sedm dřevěných a železných monster s pumpami plnými divokého ohně, která nařídil táhnout po Kostěné cestě a hodlal s nimi uspět tam, kde Aegon Dobyvatel ani Daeron I. neuspěli.

Neuvědomoval si, že tato strategie nedává vůbec žádný smysl. Kostěná cesta byla pro nestabilní a těžkopádné kolosy příliš příkrá, a tak se celé procesí dostalo pouze do Královského lesa, kde nakonec vzplálo. Uvnitř „draků“ uhořely stovky mužů, v plamenech skončila čtvrtina lesa a Aegon, zahanbený absolutním fiaskem, už o Dorne nahlas nikdy nepromluvil.

Místo toho se rozhodl odklonit od svého legitimního syna jiným způsobem. Zasnoubil bastarda Daemona s Rohanne, dcerou tyrošského archona, aby tímto spojením podpořil obchod a především získal lodě pro nyní už raději skrytou touhu vyrazit proti Dorne. Daemon si přitom dělal zálusk na svou poloviční sestru Daenerys, někteří dodávají, že věřil, že bude moci následovat Aegona Dobyvatele a Maegora Krutého a pořídit si víc než jednu manželku, a ozývají se dokonce hlasy, že mu to král slíbil.

Ani k jedné svatbě však za Aegonova života nedošlo, protože brzy vláda nehodného krále k úlevě mnohých skončila. Už v devětačtyřiceti letech se stal tak morbidně obézním, že nemohl chodit, a celé město jen nechápalo, jak jeho poslední milenky dokázaly vydržet postelové hrátky, na něž ho chuť nepřešla. A tak jeho smrt vzbudila jen málo údivu. Spíš hodně znechucení.

Jak bylo jeho tělo monstrózně odulé, nedokázal se ke konci života zvednout z postele, nebylo možné provádět ani žádnou hygienu a on ležel prakticky ve vlastních výměšcích. A protože s extrémní tloušťkou přichází i ošklivé nemoci, dohromady to způsobilo, že mu pomalu uhnívaly končetiny, na nichž hodovali červi. Mistři tvrdili, že nikdy nic podobného neviděli, septoni zase provolávali slova o božím trestu. Nikdo mu nedokázal nijak pomoci, a tak král prožil poslední dny rozkládající se zaživa pod vlivem makového mléka.

Ale i tehdy zvládl v úplně posledním rozhodnutí zasadit říši hořkou ránu a zasít zárodky války, krveprolití a smrti. Legitimizoval všechny bastardy urozených milenek, v nástupnické linii je posunul hned za prvorozeného Daerona, a pro pět následujících generací připravil tuhé boje, když dvanáct let na to Daemon, ne už Vodský, ale Blackfyre, jak si začal říkat díky vlastnictví slavného meče, povstal proti svému polovičnímu bratrovi a pokusil se v První Blackfyrově rebelii získat trůn.

Foto: Talpress