Jeden z essoských národů, který by mohl prosperovat, ale má velkou smůlu na sousedy, jimiž jsou výbojní Dothrakové a otrokářští Ghiskarci, jsou Lhazaréni. Přesto si ale drží vlastní kulturu a jejich etnická skupina nikam nemizí.
Lhazaréni jsou obyvatelé oblasti zvané Lhazar mezi Zálivem otrokářů a Rudou pustinou v Essosu. Žijí tam v městečkách a táborech, o nichž není moc známo, ale podle všeho tam mají i obvyklé řemeslníky a chrámy, v nichž fungují boží ženy, jako byla Mirri Maz Duur.
Ponejvíce ale farmaří a chovají ovce. Důležitost chovu ovcí je v jejich kultuře tak zakořeněná, že i jejich bohem je Velký pastýř, zvou se jeho beránky a celý svět mají za jedno velké stádo. Nebo v tom, že jim Dotrhakové říkají ovčí lid, po jejich haesh rakhi, a tvrdí, že mají styk s ovcemi. Lhazaréni se proti tomu ale moc nebrání nebo jen slovně, protože jsou mírumilovní, neprovozují válečnictví, nemají žádná opevnění, a tak jsou bohužel snadnou kořistí otrokářů. Zejména právě Dotrakové je často přepadají a zotročují.
A to přesto, že jsou Dothrakům velmi podobní. Mají rovněž měděnou kůži, mandlově tvarované oči a černé vlasy, akorát jsou podsaditější, mají plošší obličej a vlasy si, nejspíš z praktických důvodů, často stříhají na krátko. A ještě jejich jazyk je jiný. Ač se dokážou domluvit s národy ve svém okolí, mají svůj vlastní, který zní dost zpěvně.
Foto: HBO
