Mamuti jsou dalšími zvířaty známými v reálném světě i světě Písně ledu a ohně a Hry o trůny. Jenže zatímco v tom našem už dávno vymřeli, v Západozemí stále přežívají.
Mamut je velké, slonům příbuzné zvíře, ale mnohem větší a silnější než sloni. Je přes 6 metrů vysoký, 6 metrů dlouhý a i do šířky má úctyhodných 4,5 metru. Má dlouhou, hustou srst, a to bílé, šedé a nejspíš i další barvy. Dále se od slonů liší dvěma obrovskými kly, které používá ke srážení stromů nebo odstraňování sněhu z vegetace.
Obývá subarktickou tundru na dalekém severu za Zdí a až do nedávna se neobjevoval ani tak „daleko“ na jihu jako je Začarovaný hvozd u Zdi. Jen v poslední době přicházely z Východní hlídky u moře zprávy o migraci mamutů na pobřeží. Kromě toho se má vyskytovat v ledových pustinách na severu ostrova Ib. V ostatních známých částech světa, zejména v Essosu, je na něj příliš teplo. Tam se zase běžně vyskytují obyčejní sloni, na rozdíl od Západozemí. Mamut je totiž jediný západozemský tlustokožec, a to jich ještě zbývá jen posledních několik set.
Život na dalekém severu však neznamená, že jsou mamuti zcela oddělení od života lidí nebo obdobných tvorů. Používají je zejména obři, a to na jízdu. Sice je nedomestikovali, ale docela se jim daří mamuty krotit. A když poměr mezi obrem a mamutem zhruba odpovídá poměru člověka a koně, snadno na nich mohou mířit i do války. Nebo jsou schopni nést i těžký náklad včetně dřevěných konstrukcí, k čemuž je využil Svobodný lid během svého posledního nájezdu na Zeď.
Používají se i jejich kosti, a to k výrobě nástrojů, jako hrubý materiál, někdy i jako výzbroj, jejich kůže, a některé děti ze Svobodného lidu měly dokonce hračky vyrobené z jejich srsti.
Poprvé se měli lidé setkat s mamuty během pradávné války Prvních lidí a dětí lesa. Tehdy údajně lesní tanečníci, lovci a poté vojáci dětí, měli svolat mamuty, aby pro ně bojovali. Ale ať se tak skutečně stalo nebo ne, neuspěli. Místo toho, když byla o něco později vystavěna Zeď a ustavena Noční hlídka, stali se mamuti čím dál vzácnějším pohledem. I když Noční hlídce se občas poštěstilo zpestřit si jimi jídelníček.
Na mamutím mase například pohostili královnu Alysanne Targaryen v polovině prvního století po dobytí Západozemí, když navštívila Černý hrad. O této návštěvě vyprávěl o sedmdesát let později král Viserys I. svým vnoučatům, kterým však řekl, že král Jaehaerys I. se svou královnou bojovali na dracích za Zdí s obry, mamuty a divokými – což byla jen pohádka, drak Alysanne odmítl za Zeď letět a žádná válka s divokými neprobíhala. Nebo například při poslední volbě lorda velitele Noční hlídky zkusil v knize kandidovat i kuchař Tříprstý Hobb, který sliboval, že upeče mamutí kýtu těm, kdo mu dají hlas.
Ještě před volbami se ale Noční hlídka setkala s mamuty v mnohem méně příjemném duchu. Jak se totiž ukázalo, k armádě Manceho Nájezdníka, jež se shromáždila na začátku příběhu, se přidali i obři se svými zkrocenými mamuty a zaútočili s nimi na Zeď. Naštěstí se je Noční hlídce podařilo odrazit šípy, ohněm, vařícím olejem a způsobováním chaosu mezi obrovskými, jenže na válečnou vřavu neuvyklými zvířaty.
A když nakonec dorazil na pomoc Stannis Baratheon a útokem na Manceův tábor válku o Zeď ukončil, pár mamutů pochytal a většina se rozutekla do divočiny. A i z těch několika málo pochytaných se ne všichni nakonec dostali na jih. Těm, kdo formálně přijali náboženství Rudého boha, Stannis umožnil průchod Zdí. Čtyři obři však odmítli, protože jeden nechtěl opustit mamuta a ostatní tři zase svého druha, tak jim dovolil rovněž zmizet do divočiny.
Větší úspěch měla jiná část armády, a to ta pod velením Tormunda Obrozhouby. Tam napočítali více než osmdesát mamutů. Když pak Tormund konečně souhlasil, že rovněž projde Zdí pryč od nebezpečí věčné zimy a smrti, před nimiž divocí původně prchali, provedl je úspěšně kolem Východní hlídky u moře. Žádný přístupný tunel totiž nebyl dost velký.
A i když seriál už skončil, v knize se s mamuty možná ještě setkáme, protože na mrtvých mamutech prý mohou jezdit Jiní.
Foto: HBO, Fantasy Flight Games
