Neposkvrnění

Neposkvrnění

23.6.2015 18:00


Jednou z nejlepších armád ve Východních zemích jsou jednoznačně Neposkvrnění (v originále Unsullied). Jejich výcvik je velmi tvrdý, přežije jej jen málokdo, ale vše se vyplatí, protože ti, co přežijí, se stanou neohroženými sloužícími bojovníky.


Neposkvrnění jsou legendární otročtí vojáci z Astaporu, jednoho z otrokářských měst v Zálivu otrokářů, kteří jsou prodáváni do celého Essosu. V minulosti nejčastěji sloužili jako stráže, především poté, co se osvědčili při slavné bitvě o Qohor, kdy tři tisíce Neposkvrněných po brutálním boji přimělo dothracký khalasar vzdát se. To pak zajistilo, že jako jediným se jim dothrakové neposmívají a neoznačují je za eunuchy, ale pro jejich název si vypůjčili valyrijský výraz Dovaogēdy přeměněný na Dovoeddi. Přesto ale jinde žádnou úctu nebo obdiv nepožívají.

Už jako pětileté jsou ty nejrychlejší a nejsilnější děti vybírány mezi otroky pro krutý výcvik. Dřou od úsvitu do západu slunce při snaze osvojit si bojové umění a zároveň je dohlíženo na to, aby v nich nezůstala vůbec žádná osobnost nebo sebevědomí. K tomu například pomáhá každodenní změna jména – každý otrok si tahá destičku se jménem určeným pro daný den, přičemž i ta jsou vybrána jako znak naprosté podřazenosti, jako třeba Šedý červ nebo Bílá krysa.

Dále je také nutností absence emocí a svědomí, proto je každému z nich svěřeno štěně, jež jsou nuceni na konci prvního roku výcviku uškrtit. Ve stejný den, kdy získají štěně, pak přichází i další událost důležitá pro novou fázi a celý život – kastrace. V tento den jsou totiž každému odstraněna varlata i penis, což znamená, že už nebudou moci na rozdíl od ostatních armád podléhat žádným hormonálním a tělesným slabostem a spolu s pitím speciálního Vína odvahy je jim otupována i fyzická citlivost. Má to však své negativum – nikdy nemohou být stejně silní jako „kompletní“ muži, proto musí dodržovat absolutní poslušnost, hledat výhody jinde a cvičit a cvičit.

Závěr tohoto brutálního tréninku a získání helmy se stopu dlouhou špicí pak znamená cestu se stříbrnou mincí na trh s otroky, výběr nemluvněte a jeho vraždu před očima jeho matky, aby bylo jisté, že v nich nezůstal žádný soucit. Mincí následně zaplatí majiteli dítěte, nikdy ne matce. Kupodivu je to ale snazší, než vražda štěněte, neboť to dítě neznají.

Není proto divu, že kastraci, fyzickou námahu a strhávání identity přežije jeden chlapec ze čtyř, v knize jeden ze tří. Nejde navíc jen o případy, kdy padnou vyčerpáním, ale jakmile kdokoli z trénovaných nedokáže splnit některý z úkolů (a že jsou to úkoly samy o sobě vražedné – chození po žhavém uhlí, celé dny dlouhé nehybné stání na stráži atp.) či se ukáže jako slabý, je zabit. Na druhou stranu, jakmile chlapec toto zacházení přežije, stává se z něj neohrožený bojovník lehké pěchoty ovládající tři oštěpy, meč a štít.

V minulosti se proto často našli zájemci o domácí stráž tvořenou desítkou Neposkvrněných. To ale pro otrokáře přinášelo neblahý důsledek – jejich nízký počet a kontakt s ostatními sloužícími jim nabourával disciplínu, navíc se vzhledem k nemožnosti jiných neřestí a nedostatku akce i stávalo, že zpohodlněli a ztloustli užíváním si jídla, a nyní už jsou prodáváni pouze po stovkách nebo tisících jako soukromá armáda, aby své původní pány nezahanbovali.

Tyto soukromé armády jsou praktičtější vzhledem k tomu, že i když se učí boj na blízko, nejúčinnější jsou v uzavřených formacích po vzoru legií Starého Ghisu, nebo k tomu, že pokud jim to nebude nařízeno, nedopustí se po vítězství rabování, nejsou fyzicky schopni znásilňování a nepokusí se svrhnout své velitele nebo utéct.

Přesto ale mají i své vlastní udržované zvyky – například uznávají Ghiskarskou bohyni, jejíž jméno mohou znát pouze ti, kdo obřadně spálili svá mužství na jejím oltáři, dodržují přísnou hygienu, často důsledněji, než svobodní lidé, a mají i vojenské velitele z vlastních řad. Proto a pro jejich oddanost jsou následně i po případném osvobození z otroctví daleko spolehlivější, než jakákoli jiná armáda. Především než žoldácká.

Foto: HBO


Jít na Game of Thrones | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!