Ohnivý červ

Ohniví červi by mohli být příbuzní nebo předchůdci draků a rozhodně jsou to tvorové, s nimiž není radno se setkat.

Jedním z mnoha tvorů, s nimiž se v Západozemí nikdo nesetkal a o jejichž existenci snad tamější lidé mohou pochybovat, zatímco v našem světě mají sotva předobraz v mýtech, je ohnivý červ. Není to však tak docela neškodný červ zavrtaný v zemi a není ani legendou. Zabýval se jimi už septon Barth ve své slavné knize Draci, okřídlení hadi a ještěři: Jejich nepřirozená historie a navíc skutečně existují v Essosu.

Jsou to plazi či červi bez končetin či s nepatrnými končetinami, v mládí velcí jako dětská paže, ale dorůstající ohromných délek, kteří dokáží chrlit oheň, ale nemají křídla. Takže jsou pravý opak wyvernů (překládaných také jako ještěři), kteří sice křídla mají, ale oheň chrlit nedokážou. A oba druhy jsou nejspíš příbuzné drakům. Podle některých jsou dokonce jejich předchůdci, alespoň pokud se lze přiklonit k teorii, že valyrijští mágové vyšlechtili draky právě z ohnivých červů, místo jejich nalezení ve Stínozemí.

Každopádně ve Valyrii údajně žili ještě před příchodem draků, ať už jako jejich příbuzní nebo původci, a to v sopečném pásmu Čtrnáct ohňů, kde se dokázali prohrabat skálou i zeminou. A rozhodně jsou dost agresivní, především vůči lidem.

O tom mohli svědectví podat nejlépe valyrijští otroci z dolů ve Čtrnácti plamenech, kde často zůstávaly zčernalé mrtvoly v místech, kde se šachta a cesta vzrostlého ohnivého červa náhodou protnuly. Lze přitom předpokládat, že v sopkách a pozůstatcích valyrijského poloostrova žijí dosud, jen je těžké najít nějakého přímého svědka, neboť je Valyrie neobyvatelná a téměř všichni se jí vyhýbají.

Foto: Kevin Catalan